Zkušený útočník HC Mountfield Jiří Šimánek (33 let) ve středečním duelu ve Vítkovicích v samotném závěru snižoval na konečných 1:3. Již v pátek čeká Jihočechy další důležitý zápas v boji o udržení v elitní čtyřce extraligy proti Kometě Brno (17.30).

Do Ostravy jste dorazili vinou dopravních komplikací pozdě. Jak vlastně probíhala vaše cesta do slezské metropole?

Vyjížděli jsme v půl desáté dopoledne a bez problémů jsme dorazili až na oběd do Velké Bíteše.

Pak přišly komplikace?

Z Bíteše jsme vyráželi asi ve čtvrt na dvě. U Olomouce ale byla hromadná havárie a provoz tam byl sveden z dálnice. Strašně dlouho trvalo, než jsme se za Olomoucí dostali zase na dálnici.

Vyloženě jste stáli, nebo jste popojížděli v koloně?

Posunovali jsme se dopředu, ale strašně pomalu. Byl to asi jen tak kilometr za čtvrt hodiny. Vleklo se to hrozně. Potom jsme najeli na dálnici a chvíli to vypadalo, že jedeme sami. Možná nás policisté pustili, protože jsme jeli na zápas.Až později se začala objevovat i další auta.

Panovala v autobusu nervozita, když se blížil začátek zápasu a vy jste byli pořád u Olomouce?

Nevím přesně, kolik je oficiální čekací doba. Ale myslím, že je to dvacet minut. Pořád jsme to tak nějak propočítávali a říkali jsme si, že když dorazíme v půl šesté, tak se rovnou převlečeme a jdeme hrát. Nervozita velká nebyla, protože jsme si nepřipouštěli, že bychom do Ostravy vůbec nedojeli.

Vítkovice vám nakonec vyšly vstříc a začátek zápasu posunuly?

Ano. Došlo k dohodě. V půl šesté, kdy byl oficiální začátek zápasu, šly oba týmy klasicky na rozcvičku a zápas začal po úpravě ve čtvrt na sedm.

Hodně ovlivnilo váš výkon v utkání složité cestování?

Nebyl to klasický zápas, kdy se po příjezdu rozběháme, rozcvičíme a pak jdeme na rozbruslení. Vymlouvat se na cestu ale určitě nemůžeme. Góly, které jsme dostaly, rozhodně nepramenily z toho, že jsme byli dlouho v autobusu. Když necháme hráče samotného mezi kruhy a potom zase před brankou, tak to není o tom, jestli jsme byli dlouho v autobusu nebo ne.

První třetinu jste prohráli 0:2. Měli jste pak vůli ještě zkusit zápas otočit?

Ve druhé třetině jsme zápas vyrovnali a vytvářeli jsme si i nějaké šance. Bohužel právě v době, kdy jsme začínali mít nejvíc navrch, jsme dostali gól na 3:0. Neříkám, že to byl úplně rozhodující moment zápasu, ale když jsme po dvou třetinách prohrávali o tři góly, tak už se s tím těžko dalo něco dělat.

Čestný úspěch jste zaznamenal až sedm minut před koncem. To už bylo pozdě na pokus o vyrovnání?

Ještě jsme tam nějaké možnosti měli. Já v oslabení, Pavel Kašpařík tam měl dorážku do prázdné branky. Při troše štěstí jsme utkání ještě mohli zdramatizovat.

Hrály roli také předcházející reprezentační přestávka a vítkovické široké kluziště?

Je fakt, že po reprezentační přestávce nám to nikdy moc nejde. Široké hřiště samozřejmě svou roli také hraje. Je to všude dál než u nás. Nemůžeme tam hrát hokej, jaký jsme zvyklí hrát doma. Všude je to o krok dál. Je to trošku jiný hokej.

Blíží se konec základní části. Sledovali jste také ostatní výsledky?

Průběžné výsledky se na kostce neobjevily ani jednou, takže jsme je zjišťovali až po utkání. A je třeba říct, že nám ostatní výsledky moc nenahrály. Musíme si to uhrát sami. Hrajeme doma s Kometou a potřebujeme vyhrát.

Sledujete v tabulce především Liberec, který se na vás tlačí z pátého místa?

Sledujeme celou tabulku a hlavně musíme něco uhrát, abychom měli už nějakou jistotu.

Čeká vás Kometa Brno, která drží klíčovou desátou příčku tabulky. Očekáváte těžký zápas?

Kometa uhrála alespoň bod v Karlových Varech a tím získala jakousi jistotu desátého místa. Dává teď spoustu gólů, takže hlavně musíme hrát pozorně z obrany, abychom zbytečně neinkasovali.

Kolik bodů byste si představovali získat ze zbývajících čtyř zápasů?

Především musíme vyhrát za tři body obě zbývající domácí utkání a zkusit něco přidat i venku. Na první čtyřku by mohlo nějakých šest sedm bodů stačit.