„Po vzájemné dohodě ve funkci skončil Jindřich Dejmal, kterého vystřídal neméně zkušený Zdeněk Procházka,“ sdělil šéf SK Strakonice 1908 Michal Káník.

Zdeněk Procházka, jenž naposled vedl sedmnáctku Dynama, si dal čas na rozmyšlenou a pak nabídku přijal. „Byl to návrh vedení jak Dynama, tak Strakonic, což mě těšilo, dobře jsem ale věděl, že mě čeká úplně jiná práce,“ připomněl nový strakonický kouč, že fotbalové farmy jsou novinkou a že skloubit kmenové hráče Strakonic a dojíždějící fotbalisty Dynama není snadné. „Jedna parta trénuje ve Strakonicích, druhá na Dynamu. Až předzápasové dva tréninky jsou společné ve Strakonicích, kam na ně jezdí i hráči Dynama, s nimiž se na víkend počítá,“ vysvětluje, z prvních tréninků ale má pozitivní pocit. „Kluci mají velkou chuť,“ říká.

První letošní prověrkou pro Procházkovy svěřence je dnes v Praze duel se Spartou B. „Jede s námi šest hráčů ze širšího kádru Dynama, i tak to ale bude moc těžké. Je to druhá liga a Sparta…“

Na jaře Strakonice chtějí v divizi hrát o postup. „Třetí liga by určitě byla třeba, pro mladé hráče je herní vytížení velice důležité. Navíc farma pomáhá i hráčům ligového áčka, kteří se potřebují rozehrát. Boj o postup nevzdáváme,“ ujišťuje Procházka.

Podzim očima Jindřicha Dejmala

Poté, co Jindřich Dejmal ukončil své působení ve Strakonicích, odpovídal na dotazy Deníku.

Jistě jste na lavičku Strakonic, kde jste kdysi sám hrával, přicházel s určitými předsevzetími. Jak se vám je podařilo naplnit?

Věděl jsem, že jsme fotbalovou farmou Budějovic a vycházel jsem z toho, že ta spolupráce bude mít svoji úroveň. Řekl bych, že tak z osmdesáti procent se to i vyplnilo.

Po podzimu jste ve své divizní skupině skončili třetí, nečekali jste ale po začátku sezony, kdy jste drtili jednoho soupeře za druhým, ještě lepší umístění?

Rozhodně jsme na tom v tabulce mohli být ještě líp, jenže na druhou stranu je třeba vidět i to, že Budějovice v lize měly hodně starostí, že hrály samy o sebe. My byli farmou, vždycky ale má prioritu první mužstvo. Bylo mi jasné, že za této situace nám Budějovice nemohly pokaždé posílat tolik lidí, kolik bych si já představoval. Myslím tudíž, že na to, jak jsme se v některých zápasech se sestavou potýkali, jsme dopadli docela dobře.

Po čtyřech kolech jste měli plný počet bodů a impozantní skóre 11:0, prvně jste prohráli až po osmi kolech. Co se pak s mužstvem stalo, že ta druhá polovina podzimní části sezony už tak famózní nebyla?

Vstup do soutěže nám vyšel nad očekávání a my nejen vyhrávali, ale k tomu hráli, alespoň si to myslím, i pěkný fotbal. Chodili i lidi a na stadionu panovala i moc hezká atmosféra. Jenže to nám pravidelně z Budějovic chodili třeba Jelovac, Simič či Halama, které jsme ke konci sezony už neměli. A po porážce ve Voticích, kde jsme nehráli v optimálním složení, se to zlomilo a herní pohoda se začala trošku vytrácet. Nevyšly nám ani duely doma s Kolovčí a hlavně s Benešovem, kdy jsme za půl hodiny měli vést tři či čtyři nula, jenže vinou totální střelecké nemohoucnosti jsme nakonec prohráli 0:1.

Zmínil jste, že jste byli závislí na tom, kolik a jaké hráče vám Dynamo pošle. Měl jste o té spolupráci jiné představy?

Ale to ne, už jsem říkal, že Dynamo mělo svoje problémy v lize. Když to situace umožňovala, dostali jsme z Budějovic i hodně kvalitní hráče. Byli tu třeba i oba Brazilci Hudson a Sandro, ti když hráli, hodně nám pomohl. Tři zápasy tu byl i Pecka, kterého bych chtěl obzvlášť vyzdvihnout, svým přístupem byl pro ostatní hráče příkladem. Taky Rýdel, když za nás nastoupil, potvrdil své ligové kvality. Na druhou stranu právě ve Voticích, kde se to naše vítězné tažení lámalo, jsme z Budějovic měli jen Slámu. V lize navíc právě v tom kole hrála Příbram proti Spartě, a protože za Příbram hostující sparťani nastoupit nesměli, šli všichni hrát za Votice, které jsou příbramskou farmou…

Každý zápas jiná sestava, to pro kouče není zrovna ideální…

Zpočátku, i když sem jezdili kluci z Budějovic, kostru týmu tvořili vzadu Janů a Leština, před nimi byl Benedikt a vpředu Patrik Káník, jenže po Voticích se tato kostra rozpadla. A třeba zkušený Káník, když se zranil, nám moc chyběl. Jelovac hrál výborně, je to výjimečně rychlý a šikovný hráč, jenže byť měl v zápase třeba čtyři šance, žádnou nedal. To Káně ze dvou dvě promění, navíc svou vůlí a bojovností strhával mužstvo. Do základu se prosadil mladý Petráň, ale pak začal v Budějovicích naskakovat i do áčka, pak se zranil a také on nám pak citelně chyběl.

Ve fotbale je důležitá parta, která se ale ze dvou týmů někdy dává obtížně dohromady. Dokázali si domácí hráči s těmi z Budějovic vyhovět?

V přípravě to moc nešlapalo, protože ti místní zákonitě čekali, že když dorazí z Budějovic šest hráčů, tak z nich někdo hrát nebude, a tak třeba i podvědomě drželi spíš spolu. Od prvního mistráku se to ale otočilo a všichni začali spolu táhnout za jeden provaz.

Byť jste hráli o čelo tabulky a měli jste v řadě zápasů i ligové fotbalisty, návštěvy ve Strakonicích tomu příliš neodpovídaly. Čím si to vysvětlujete?

Zpočátku lidi chodili, když se nám ale přestalo dařit, diváků ubylo. Což nás všechny samozřejmě mrzelo.

Co čekáte od jara? Budějovice se netají tím, že pro ně by bylo ideální mít farmu ve třetí lize…

Vidím to docela nadějně. Mužstvo ztrácí šest bodů na prvního a tři na druhého, to je dobrá výchozí pozice. Mám totiž vyzkoušeno, že zezadu se útočí líp. Všechno však je odvislé od filozofie, s jakou půjdou do jara Budějovice a jak se jim bude dařit v lize.