Osobnost Deníku
Přečíst článek >

A mistrovství světa se také zúčastnil. Byť jen jako divák.

„Světový šampionát fotbalistů v roce 2006 byl v Německu, což je za humny, a tak jsme se domluvili, parta lidí, co se motáme kolem fotbalu, že se vydáme naše fotbalisty do Německa podpořit," vzpomíná kustod Dynama Radomil Procházka.

Vstup do světového šampionátu českým fotbalistům vyšel, v Gelsenkirchenu porazili tým USA 3:0. „To byl hodně slibný začátek a všechny nás to naladilo hodně optimisticky," podotýká Procházka, jenž se spolu s dalšími českými fanoušky přesouval do Kolína nad Rýnem s pevnou vírou, že proti Ghaně si Češi už v předstihu zajistí postup ze skupiny. „Bohužel druhý zápas se našim klukům nepovedl, navíc tým Ghany se ukázal být hodně silným soupeřem."

Takže místo očekávaného postupu přišly velké komplikace a do posledního zápasu ve skupině proti Itálii šli čeští fotbalisté pod tlakem. „Museli jsme vyhrát, jenže Italové byli lepší, dali dva góly a my žádný," mrzelo Procházku, že Češi jeli domů hned po zápasech v základní skupině.

Duel s Ghanou byl pro Procházku i tak velkým zážitkem. „Už jen samotný stadion v Kolíně nad Rýnem byl úžasný, atmosféra fantastická, organizace dokonalá. Němci fotbal mají rádi a rozumí mu, šampionát připravili perfektně."

Každý zápas byl vždy věnován týmů, které v něm hrály. „Při našem střetnutí v Kolíně tak ve stanu Ghany nechyběly typické africké tance, zatímco v našem stanu se točilo české pivo a byla i vepřová," poznamenává Procházka.

Stadion byl beznadějně vyprodaný. „Bylo tam na padesát tisíc diváků, mezi nimi plno Čechů, ale i ghanských fanoušků. A ti se ani na vteřinu nezastavili, pořád nějak poskakovali, tloukli na bubny a troubili na ty své vuvuzely, což my tenkrát vůbec nevěděli, co to je, nikdo z nás to ještě neznal," popisoval Procházka své seznámení s africkým lidovým hudebním nástrojem, podobajícím se našemu lesnímu rohu.

Pro ty, kteří se o fotbal tolik nezajímají, přidal Procházka ještě malé vysvětlení: „Vuvuzely prý v Africe kdysi sloužily ke vzájemnému svolávání tamních obyvatel, ale my tady v Evropě jsme se s nimi setkali blíže až před čtyřmi roky na mistrovství světa v kopané v Jihoafrické republice, kde domácí fanoušci tím nezvyklým a stálým troubením neúnavně hnali své miláčky do boje."

Porážka s Ghanou byla pro české fanoušky velkým zklamáním. „My si po vítězství s Amerikou mysleli, že Ghanu naši přejedou, ale už jak jsem ty Ghance viděl, když nastupovali a jejich kapitán byl o hlavu větší než Nedvěd, a každý z nich měl nohy jak sloupy, hned jsem tušil, že by to pro nás nemuselo dopadnout až tak dobře. Pak jsme z prvního rohu dostali gól a bylo zle…"

Čeští fotbalisté Ghaně podlehli 0:2, dle Procházky však těch gólů prý mohli inkasovat mnohem víc. „Klidně pět šest, Ghana měla spoustu šancí a ještě nedala penaltu," krčí rameny Radek Procházka.

Po prohře s Ghanou už Češi postup nezachránili ani proti Itálii a do další fáze šampionátu nepostoupili. Přesto cesty do Německa Procházka nelitoval. „Jak už jsem říkal, byl to velký zážitek a pro nás Budějčáky tím spíš, že v Německu hrál i Karel Poborský, jenž krátce předtím se z pražské Sparty vrátil domů do Budějovic. Dynamo navíc tenkrát hrálo druhou ligu, a pokud si to dobře pamatuji, tak Karel byl na mistrovství světa jediný, kdo nehrál ve své zemi v nejvyšší soutěži," připomíná Procházka. „My si vychutnávali, když se na té kostce nad hrací plochou při představování hráčů vedle jména Petra Čecha objevilo Chelsea, anebo u Nedvěda naskočil Juventus a taky u dalších našich hráčů byly názvy samých slavných a známých klubů – a pak najednou u jména Karla Poborského se nasvítilo Dynamo Ceske Budejovice," usmíval se Radek Procházka, jenž v té době na Střeleckém ostrově byl zaměstnán v klubové restauraci a Karel Poborský jako jeden z akcionářů klubu byl zároveň také jedním z jeho šéfů.

Což ostatně platí i dnes, jen s tím rozdílem, že Procházka, jak už bylo v úvodu naznačeno, teď v Dynamu funguje jako jako kustod. Fotbal od malička i sám hraje. Sice ne na ligové úrovni, kopat do míče ale dovede – řadu let býval jednou z opor SK Mladé v I. B třídě a v této době střílí jako na běžícím páse góly za Novou Ves v okresním přeboru Budějovicka. „Jako kluk jsem byl i v Dynamu, že bych ale někdy snil o lize či dokonce nároďáku, to rozhodně ne," směje se.

Teď s áčkem Dynama prožíval dramatickou cestu zpátky do první ligy. A protože fotbalisté jsou pověrčiví a snaží se dodržovat zažité rituály, když kapitán Dynama Ondřej Herzán navrhl, že by se hráči až do postupu neměli holit, taky kustod týmu, aby fotbalového pánaboha snad neurazil, se samozřejmě přidal… „Až na mladé kluky, co jim ještě vousy tolik nerostou, jsme všichni sice vypadali jako loupežníci, ale vydrželi jsme a vousy šly dolů až poté, co kluci rozdrtili Táborsko 6:0 a zajistili si tak návrat do ligy."

Cesta do ligy nebyla jednoduchá, tím větší radost z něj fotbalisté Dynama měli. „Slavili jsme hodně a dlouho," potvrdil Procházka a dodal, že on osobně z postupu měl velkou radost i kvůli svému otci, jenž v Dynamu působí jako prezident klubu. „Táta fotbalem žije, dává mu hrozně moc a postup do ligy je pro něj tou nejlepší odměnou."

Do Brazílie se mladší z Procházků nechystá. „Je to velká dálka. A pak, co bych tam dělal, když tam naši nebudou," říká pragmaticky. „Na televizi se ale dívat samozřejmě budu, skouknu to celé," ujišťuje.