Při absenci tří obvyklých stoperů jste nastoupil ve středu obrany. Bylo těžké se přeorientovat?
Vůbec ne. Celý dorost 
a v žákách jsem hrával stopera či defenzivního záložníka. Na kraji obrany jsem začal hrát až v Písku za pana Musila. Od té doby jsem tam už zůstal. Takže pro mě nebyl problém zaskočit na stoperu.

Vstup do utkání vám vyšel parádně, souhlasíte?
Pomohla nám samozřejmě proměněná penalta po faulu na Martina Voráčka (penaltu v 1. minutě proměnil František Němec – pozn. autora). Uklidnili jsme se, měli další šance 
a během prvních patnácti minut to mohlo být tři nebo čtyři nula pro nás. První půli jsme hráli velmi dobře, soupeře jsme do ničeho nepustili a když ano, Martin Štěpanovský šanci Čáslavi chytil.

Do šaten jste o přestávce šli 
s dvoubrankovým vedením. 
Co se ale stalo, že Čáslav dokázala snížit?
Polevili jsme. Dostali jsme na dva jedna a najednou jsme se o výsledek strachovali. Pak se nám ale povedlo dát na tři jedna, poté přidat čtvrtou branku a těžké utkání zvládnout.

Právě důležitou třetí branku jste vstřelil vy sám z přímého kopu. Trefil jste balon přesně tak, jak jste chtěl?
Já hlavně původně nechtěl kop vůbec zahrávat. Bylo to hodně daleko. Ale Míra Slepička na mě zavolal, abych to zkusil. V pátek na tréninku jsem podobné kopy zkoušel 
a moc mi nešly. Proto jsem strašně rád, že to tam spadlo.

Mířil jste?
Bylo to skutečně daleko, takže jsem chtěl hlavně trefit bránu. Protože pokud by třeba brankář balon vyrazil, někdo by ho mohl doklepnout. Nezáleží totiž, kdo dá branku, důležitá je pro nás výhra.

Máte nyní před sebou dva venkovní zápasy. Zítra hrajete 
v Domažlicích, v neděli na Vyšehradě…
Koukal jsem do tabulky. Pokud bychom vyhráli, měli bychom jednačtyřicet bodů. A to bychom se i přes případné zisky soupeřů mohli tabulkou zase výrazně posunout, což by bylo super. Mohli bychom hrát trochu v klidu. Tlak na záchranu v soutěži je totiž pořád obrovský.