Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Uspěl jste v kategorii Objev roku, co to pro vás znamená?

Je to pro mě obrovská čest. Moc si toho ocenění vážím, je to ale věc celého týmu. Přestože naše výsledky v lize nebyly tak skvělé, bez svých spoluhráčů z mužstva bych tohle ocenění sám nikdy získat nedokázal.

Zmínil jste se, že vaše výsledky v lize dorostu U17 nebyly nic moc. Nemrzelo vás tudíž, že po přechodu ze žáků do dorostu jste přeskočil tým do 16 let a že si vás trenéři sedmnáctky stáhli k sobě? Šestnáctka totiž je na tom v lize dorostu přece jen líp…

Trošku mě to mrzelo, samozřejmě. Ani samotný přesun do sedmnáctky nebyl až tak jednoduchý, všichni tam totiž byli nějak větší a rychlejší. Je tam jiný způsob hry. A navíc, jak jste se už zmínil, ty naše výsledky nebyly nic moc. Doufám ale, že to na jaře bude lepší.

Ostatně ani přechod ze žáků do dorostu nebývá až tak jednoduchý. Je mezi oběma kategoriemi velký rozdíl?

Je to obrovský skok. Jak už jsem říkal, všichni byli větší a rychlejší… Ale hlavně, ještě za mě, teď je to asi jinak, jsme ligu žáků hráli v jihozápadočeské skupině, dorost už má soutěž pro celé Čechy.

Když jste ze žáků skočil rovnou do sedmnáctky, neláká vás tudíž i devatenáctka, což už je ostře sledovaná kategorie? Anebo je tam ze sedmnáctky přece jen ještě až příliš daleko?

Je to daleko, i když ale třeba Petr Řehoř od nás teď do přípravy s devatenáctkou půjde. A kluci z devatenáctky jdou v zimě do přípravy áčka.

Letošní rok je pro vás výjimečný i v tom, že jste si zahrál i za národní mužstvo. Měl jste z toho velkou radost?

Už ta nominace byla něco úžasného, vůbec jsem to nečekal. Když byly první srazy, ty byly jen pro hráče z Čech, já si říkal, že určitě i v Čechách je víc lepších stoperů, než jsem já. Ta nominace ale přišla, já to vzal s pokorou a doufám, že se mi povedly některé dobré zápasy tak, aby si mě trenér všímal i dál a vybral si mě i na další nominační utkání.

Zahrál jste si proti Slovensku, Dánsku a Německu. To jsou hodně atraktivní soupeři.

Je škoda, že jsme se Slováky ten jeden zápas prohráli, protože jsme v něm měli určitě vyhrát. S Dány to ale bylo úžasné, dvakrát jsme je totiž porazili, k tomu na jejich domácí půdě, a to 2:0 a 4:2. To bylo fakt super. Zato Němci, to byla jedna velká zkušenost. Tam jsme dostali za vyučenou, vyškolili nás.

Dostat školení od Němců, to ve fotbale až taková ostuda není…

Podle mě navíc k tomu, že nás porazili, přispělo i to, že přijeli s dvaadvaceti hráči. Druhý zápas tak hrálo jedenáct čerstvých hráčů. Což pro ně určitě byla výhoda.

Co trenéři v české šestnáctce? Jaký dojem z nich máte?

Hlavním trenérem je pan Aleš Čvančara. Je výborný, poradí, jezdí se dívat i na naše zápasy s Dynamem. I jeho asistent Michal Petrouš je fajn, umí ale i řádně seřvat. Což dovede i pan Čvančara…

Zpátky od reprezentace k vašim fotbalovým začátkům. Jak to, že jste se dal jako kluk na fotbal, když celá rodina, táta, máma, starší sestra, všichni hráli volejbal?

Proč fotbal, to ani nevím. Já, když jsem uviděl míč, tak jsem do něj prostě kopal… Hrát volejbal mě nikdy nijak netáhlo, i když k němu vztah rozhodně mám. Chodím se koukat na Jihostroj a ségru sleduji v televizi. Moc jí držíme palce, celá rodina. Julča už v šestnácti hrála extraligu a v osmnácti se dostala do ženské reprezentace. Byl bych moc rád, kdybych to jednou dotáhl tak daleko jako ona. Volejbal tudíž v srdíčku určitě taky mám.

Sestru Elišku ale na rozdíl od Julie taky zlákal fotbal. Což u holky není až tak obvyklé…

Elišku ale fotbal baví a umí ho. Hrála tady za Dynamu a v Plzni, teď už třetím rokem hraje za Slavii.

Eliška je ve Slavii, vás prý vábí Sparta. Co je na tom pravdy?

Něco už proběhlo a že je o mě zájem, je docela příjemný problém. Řešit se musí a já jsem rád, že ho řešit můžu. Nechávám si poradit od lidí, kterým věřím. Ať je to Radim Pouzar, David Horejš či pan Vozábal. Všichni mi radili, abych zůstal v Dynamu. I já si myslím, že by bylo dobré se nejdřív dostat do ligy v Dynamu a pak se teprve uvidí, zda by o mě měly zájem i velké kluby. Nějak těžkou hlavu si teď ale z toho nedělám.

Nicméně třeba Sparta zřejmě je velkým lákadlem?

To jistě, ale i Praha je pro mladého kluka atraktivní.

Na druhou stranu pořád je vám teprve patnáct let a je tu třeba i škola. Tu úplně na druhou kolej asi poslat nemůžete?

Studuji na Gymnáziu Česká a Olympijských nadějí a jsem teprve v prváku. Snažím se to skloubit s fotbalem a všechno to zvládat. Škola mi v tom hodně vychází vstříc.

A co známky?

Řekl bych to asi tak, že by to vždycky mohlo být lepší…

Co přání do budoucna? Už jste zmínil, že byste se nabídce z nějakého velkého klubu nebránil…

Je velký rozdíl mezi přáním a snem. Anebo spíš mezi snem a reálným přáním. Ten reálný sen je dostat se do áčka tady v Dynamu, tady hrát ligu. A to mé vysněné přání? Jednou hrát v londýnském klubu Chelsea. To je můj sen.

Martin Chrien z Plzně do Dynama

Fotbalisty prvoligového Dynama na jaře posílí nadějný záložník Martin Chrien, jenž přichází z Plzně na hostování do konce jarní části sezony.

S fotbalem devatenáctiletý rodák z Banské Bystrice začal ve svém rodišti, kde v sedmnácti letech měl i premiéru ve slovenské I. lize, v níž v 29 zápasech nastřílel pět branek.

„Letos v létě přestoupil do Plzně, a to jasně hovoří o tom, že se jedná o kvalitního fotbalistu. Zájem o něj mělo hned několik jiných ligových týmů a jsem rád, že jsme se s Plzní dohodli a že může Martin na jaře působit u nás," řekl pro klubový web sportovní manažer Dynama Martin Vozábal.

Plzeň na hostování do týmů I. ligy vedle Chriena poslala i Matěje Končala do Mladé Boleslavi. „Jde o talentované fotbalisty, jenže v nabité konkurenci současného kádru Viktorie by nedostávali potřebný herní prostor," podotkl generální manažer Viktorie Adolf Šádek.