Na místním hřišti se sešli bývalí hráči, kteří odkopali, někdo více, někdo méně let, v semickém klubu.  Někteří přijeli i ze vzdálenějších míst, jako například čerstvý důchodce Míra Hrach z Prahy, Pepík Hejtmánek z Benátek nad Jizerou nebo Jirka Mikuláš z Tuřan. Ten hrál v Semicích před pětatřiceti lety jako voják základní služby.

Po „seznamovací" době, kdy padaly otázky typu: „Kterej to vlastně jsi nebo Jsi to opravdu ty?",  se všichni přítomní oblékli (někdo s velkými problémy) do připravených dresů a vyběhli na hřiště k přátelskému zápasu v těchto sestavách:

Modří: Míra Hrach, Jirka Keclík, Jindra Poncar, Vlastimil Kroh, Pavel Keclík, Jan Cimbura, Zdeněk Ušatý, Zdeněk Ručkay, František Procházka, Petr Vovesný, Petr Nováček a  Jan Liška.

Zelení: Míra Šlajs, Milan Smola, Zdeněk Stropnický, Josef Hejtmánek, Milan Hejtmánek, Martin Novák, Václav Majdl, Jiří Mikuláš, Milan Písecký, Bohouš Souhrada a Luděk Zborník.

Ještě před zahajovacím pokynem rozhodčího Václava Noska všichni vzpomenuli na kluky, jenž  už nejsou mezi námi, ale kteří určitě seshora bedlivě sledovali aktéry na trávníku   a  moc  jim fandili. A pak už začal samotný zápas hraný na 2 x 35 minut.

První minuty byly ve znamení oboustranného vyčkávání a oťukávání. Ani ne tak z důvodu taktiky, jako spíše u některých z důvodu poznávání sebe samého při nových nezvyklých pohybech jako je běh, udržování rovnováhy nebo zjišťování toho, že míč je opravdu kulatý.

Pak ale přibývaly šance  a začaly i padat góly. Hned ten první byl opravdu výstavní. Jirka Mikuláš si krásně zpracoval přihrávku na vápně a šajtlí trefil šibenici, Jirka Keclík v soupeřově brance neměl šanci zasáhnout.

Tento moment zdravě naštval  „modré" a ti hned po rozehrání předvedli nádherný „ťukes", kdy míč šel po ose Nováček –  Poncar – P. Keclík – Cimbura, posledně jmenovaný zavěsil a srovnal skóre na 1:1. Po několika minutách již „modří" vedli 2:1, když po samostatné akci skóroval Pavel Keclík. A tímto stavem také skončil první poločas.

Do druhé půle nastoupili všichni s odhodláním prodat na hřišti své zbylé fotbalové dovednosti. A hned to bylo znát. Hra se přelévala z jedné strany na druhou a začaly padat další góly.

Po nepovedeném centru Honzy Lišky dosud bezchybný gólman „zelených" Míra Šlajs „upustil"  míč do vlastní  brány (no, to se stane i lepším gólmanům).

Za chvíli nejprve ještě krásný Keclíkův volej v pádu prosvištěl těsně nad břevnem Šlajsovy branky, ale vzápětí po dlouhém centru Poncara zpracoval Liška míč ve vápně a dloubákem přehodil bezmocného Šlajse – 4:1.

To už vypadalo pro „zelené" beznadějně, zvláště, když v této době podržel „modré" Míra Hrach svými zázračnými zákroky v brance, jako z doby svého mládí. Pak si ale v průběhu hry vyměnili dresy „zelený" Majdl a „modrý" Liška (ani pozorný rozhodčí Nosek si toho nevšiml) a přišel drtivý tlak mužstva „zelených".

Sedm minut před koncem snížil Luděk Zborník a vzápětí Liška upravil na 4:3. A to ještě nebylo všechno. Ve druhé minutě nastavení pomohl Petr Vovesný ve vápně na zem Zborníkovi a přesný rozhodčí Nosek nařídil penaltu. Jak už to v takových zápasech bývá, vše směřovalo k tradiční remíze.  Tu ale odmítl Míra Hrach, který penaltu Stropnickému bravurně chytil. A byl konec zápasu –  4:3.

Spokojeni byli nakonec všichni, protože kromě několika bolavých svalů a úponů přežili aktéři utkání bez sebemenšího zranění. Pak už se jen hodnotilo a vzpomínalo až do pozdních nočních hodin. 

JAN LIŠKA