Panenku provázel v jeho dlouholeté kariéře veliký cit pro balon a skvělá kopací technika. V letech 1967–1981 působil v pražských Bohemians, odkud přestoupil do rakouského Rapidu Vídeň, kde setrval do roku 1985. Poté dva roky hrál v druholigovém St. Pöltenu, odkud se vrátil zpět do Bohemians. Tam působí dodnes. I přes nabitý program poskytl oslavenec Deníku krátký rozhovor.
Řekněte, jak prožijete váš velký narozeninový den?
Já už jsem začal s oslavami v pondělí. A slavit budu asi našestkrát. Dneska, kdy mám šedesátiny, neslavím, účastním se jedné akce a nechávám to až na další dny. Ve středu mám oslavu na Bohemce, v pátek se sejdu se svými známými a všechno zakončím v neděli na akci Vánoce s Klokanem, opět na Bohemce.
Nyní je krátce po poledni, kolik lidí vám dosud stihlo pogratulovat?
Telefon mi začal zvonit ráno ve čtvrt na osm a telefonátů či SMS bylo již opravdu hodně. Už to ani nepočítám.
Máte radost z tak velkého množství přání?
Samozřejmě. Fotbal jsem hrál pro lidi a jsem rád, že si teď na mne vzpomněli.
Přišla vám blahopřání i ze zahraničí, například z vídeňského Rapidu?
Určitě. Už ráno mi volalo několik mých bývalých spoluhráčů z Rapidu, ale i z dalších rakouských klubů nižších soutěží, kde jsem také hrával. To člověka potěší.
Co vám ráno při vstávání problesklo hlavou?
Nic. Říkal jsem si, vždyť je to normální den. Nepatřím k lidem, kteří stojí o velkou publicitu, raději bych narozeniny oslavil v klidu.
Na které okamžiky z vaší bohaté fotbalové kariéry nejčastěji vzpomínáte?
Nejčastěji vzpomínám na utkání za Výběr Evropy, kde jsem se setkal s velkými hráči, jako byli Beckenbauer, Cruyff, Boby Charlton, Eusebio a další. A samozřejmě na zisk evropského zlata v roce 1976 v Bělehradě.
Nemáte obavy, že se oslavy vašich šedesátin protáhnou až do Vánoc?
(Smích). Vůbec ne. Já si myslím, že za několik dní si na mě už nikdo ani nevzpomene. To je u nás přece normální.
Ze kterého dárku, který jste zatím dostal, máte největší radost?
Od Nadace fotbalových internacionálů jsem dostal zlatý prsten s emblémem této nadace. Potěšilo mě, že si na mě vzpomněl Českomoravský fotbalový svaz a pražská Slavia. Další dárky prý ještě dostanu.
Co byste vzkázal vašim příznivcům, kteří nemají možnost vám osobně pogratulovat?
Pokud na mě nemají žádný kontakt, tak jim chci vzkázat, ať si na mne alespoň vzpomenou a v duchu mi popřejí. Já nejsem v tomto nijak náročný. Stačí vědět, že na mě někdo myslí a že se můj fotbal lidem líbil.
