Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pane Poustko, jak dlouho již působíte coby masér v českém národním týmu?

U české fotbalové reprezentace jsem od roku 1998.

Na které období v českém „nároďáku“ nejraději vzpomínáte?

Já vzpomínám na národní tým stále v dobrém. Pořád se tam schází dobrá parta lidí, a od té doby, co u mužstva působím, jsem tam nezažil špatný kolektiv. Jediné období, na které nerad vzpomínám, byla baráž s Belgií, po které jsme nepostoupili na mistrovství světa v Japonsku. Na všechno ostatní vzpomínám velice rád, protože tam byly prima zážitky. Od té doby jsme pak postupovali jak na mistrovství Evropy, tak i na světové šampionáty.

U národního týmu jste zažil několik trenérů. Jak se vám s nimi spolupracovalo?

Ono se v reprezentačním mužstvu trenérů moc nezměnilo. Do týmu jsem přišel za trenéra Jozefa Chovance, kterého vystřídal Karel Brückner. A teď je tam Petr Rada. Já jsem bezkonfliktní člověk, takže se všemi těmito trenéry se mi pracovalo a pracuje velice dobře. S nikým jsem neměl žádné problémy. Kdybych to měl konkretizovat, Petra Radu jsem zažil coby trenéra v Teplicích, takže k němu jsem měl hodně blízko. S ním se mi teď pracuje asi nejlépe.

A jak je to s hráči, kterých je víc než trenérů, a co si budeme povídat, co fotbalista, to jiná povaha. jak je to s nimi?

Je pochopitelné, že všude jsou konfliktní hráči, ale jak už jsem řekl, já mám takovou povahu, že se snažím vyjít s každým. Nepřipouštím si žádné konflikty. Když se mi něco nelíbí, tak to dotyčnému řeknu tak, jak si to myslím. A je hotovo, jedeme dál.

Maséři bývají takové zpovědní vrby hráčů. S jakými problémy se vám nejčastěji svěřují?

Víte co, to je takové nepsané pravidlo, že co se doma upeče, tak se také sní. Takže, to, co mi kluci řeknou, si nechávám pro sebe. Oni za mnou chodí hlavně s takovými problémy, o kterých si myslí, že bych jim s nimi mohl alespoň trochu pomoci. Tak to spolu prodebatujeme a snažím se jim pomoci. Když ne jinak, tak aspoň psychicky.

V národním týmu byli ještě v nedávné době dva výborní fotbalisté z jihu Čech – Karel Poborský a Jan Koller. Co byste řekl na jejich adresu?

Karel Poborský byl vynikající hráč, který po skončení reprezentační kariéry zůstal u mužstva coby vedoucí mužstva. Co se týká Honzy Kollera, tam je velká škoda, že skončil. Za prvé je to fantastický člověk, a za druhé vynikající fotbalista. A oboje teď bude v mužstvu chybět. Je to velká škoda. Jsem rád, že alespoň Karel v týmu zůstal, protože on je jak výborný fotbalista, tak i člověk. A s takovými lidmi se mi výborně spolupracuje. Ještě mi tam schází Pavel Nedvěd. To je kluk, se kterým jsem největší kamarád. On mi z Itálie dost často volá, pokaždé si máme co říct. Pavel v mužstvu hodně chybí, kdyby tam byl, určirě by mu dal hodně.

Zůstane Pavel Nedvěd po skončení kariéry v Itálii?

To nevím, to vám neřeknu. Je to vynikající člověk a vůbec není takový, jak se o něm zmiňovala některá média. Místo toho, abychom ho za to, co pro český fotbal udělal, nosili na rukách, tak jsme ho pomlouvali. To si určitě nezaslouží. Nevím, jestli je to závist, nebo jsou tam jiné důvody, ale kdo ho poznal trochu blíže, tak by toto nikdy nemohl napsat. Pokaždé, když jsem ho přivedl někam do společnosti, tak se každý divil, že to není možné, jaký je to prima kluk. Všechno už je pryč, ale já stále říkám, že je velká škoda, že už není v nároďáku.

Jak vidíte rozehranou kvalifikaci o postup na mistrovství světa 2010?

Kvalifikace je teprve na začátku, ale myslím si, že trenér Petr Rada dal dohromady opět velice kvalitní tým, který má na to, aby na šampionát postoupil. Naši soupeři jsou hratelní, ale nesmíme pochopitelně nikoho podcenit. To by se nám nemuselo vyplatit. Máme dobrý tým, a tak bychom na světovém šampionátu za dva roky neměli chybět.

Co říkáte tomu, že bývalý reprezentační kouč Karel Brückner nyní působí u rakouské reprezentace?

To bylo pro nás všechny obrovské překvapení a velký šok. Nikdo tomu nechtěl věřit, že se toto stane.Pokud mohu mluvit za sebe, já mu přeji hrozně moc úspěchů. Je to veliký fotbalový odborník. Stejně jako jsem mluvil o Pavlu Nedvědovi, ani on si nezasloužil kritiku, která se na jeho hlavu snesla po mistrovství světa. Pak se naši novináři diví, že s nimi Karel Brückner nechtěl v Rakousku po zápase s Francií hovořit. Nejdříve ho zatracují, že už je starý a nemá už českému mužstvu co dát, a pak s ním chtějí po takovém úspěchu hovořit. Nad tím člověk může často jenom kroutit hlavou.

Kterého z mladých reprezentantů považujete za největší talent?

Talentů je v týmu hned několik, například Martin Fenin, kterého znám ještě z doby, kdy hrál v Teplicích. Ale jsou tam samozřejmě i další. A když tito kluci budou ve svých klubech na sobě poctivě a tvrdě pracovat, stanou se v budoucnu oporami české reprezentace. Dneska je největší bolestí to, že fotbalová mládež chce dosáhnout nejvyšší mety, ale nic pro to nechce udělat. A to je špatně. Kdo na sobě poctivě pracuje, má talent, tak to zpravidla dotáhne hodně daleko.

Kde jste byl s fotbalem nejdále ve světě?

Nejdále jsem byl v Japonsku. Tam to bylo nádherné. Byli jsme tam s reprezentací na pohárovém turnaji v roce 1998, který jsme vyhráli. Japonci jsou šílenci do fotbalu. Tenkrát se v Jokohamě otevíral jejich nový národní stadion pro osmdesát tisíc diváků a na nás bylo vyprodáno. To byla fantazie.

A kde se vám osobně nejvíce líbilo?

Víte co, mně se nejvíce líbí doma, ale když se ptáte, kde ve světě, tak musím říci, že v Dubai. Tam je pořád teplo, což mi vyhovuje.

Co byste na závěr popřál české fotbalové reprezentaci?

Přeju našemu týmu, aby neustále postupoval na velké turnaje, jako je mistrovství Evropy a mistrovství světa, a aby z nich vozil jen ty nejcennější medaile.