Je to největší fanoušek klubu, který už dlouhé roky navštěvuje coby divák zápasy prvního celku mužů.

A pokud mu to čas dovolí, zajde se podívat i na zápasy písecké juniorky či mládeže.Před několika dny poskytl Jan Zborník Píseckému deníku následující rozhovor.

Řekněte, jak dnes, s odstupem času, vzpomínáte na své začátky v tehdejším Spartaku Písek?

Můj příchod do Spartaku trval asi dva měsíce. Otec byl velkým funkcionářem oddílu a často vzpomínal na dobu, kdy jezdil s hráči na nákladním automobilu k zápasům na hřištích soupeřů. Začal jsem hrát v Písku fotbal ve svých dvanácti letech, tehdy za béčko mladších žáků Spartaku.

V týmu jsem byl dva roky jako brankář, ale na tomto postu se mi moc nedařilo. A když do družstva přišel Josef  Ciboch, což byl později výborný písecký obránce, ale začal v brance, tak jsem s chytáním přestal.

Takže jste s fotbalem skončil?

Kdepak. Náhoda tomu chtěla, že jsem začal chodit na zápasy píseckého béčka, a protože tehdy jezdili na zápasy pouze hlavní rozhodčí a na pomezí mu pomáhali oddíloví sudí, začal jsem vypomáhat s praporkem. A tím vlastně začala moje funkcionářská činnost ve Spartaku.

Začal jsem s mužstvem jezdit i na zápasy venku a práce pomezního rozhodčího se mi zalíbila. V šestnácti letech jsem se přihlásil za oddíl ke zkouškám na fotbalového rozhodčího.

A jak se vám dařilo s píšťalkou?

Byl jsem mladý, a protože mi tehdy ještě nebylo osmnáct let, tak jsem většinou rozhodoval jen mládežnické zápasy. Tuto činnost jsem vykonával do svých dvaceti let. Mezitím jsem začal rozhodovat i zápasy mužů v okresních soutěžích.

Jako hlavní rozhodčí jsem odpískal tři sta padesát zápasů. Poté jsem ale měl neshody s fotbalovým svazem, a tak jsem činnost rozhodčího ukončil.

A čemu jste se pak věnoval?

Začal jsem se plně věnovat funkcionářské činnosti. A začal jsem dělat vedoucího mužstva, konkrétně u „B” týmu dorostu. Tam jsem byl půl roku společně s trenérem Františkem Jarošem. Pak jsem přešel k béčku mužů, které bylo mým osudem, neboť  jsem u něho působil hezkou řádku let.

Na konci své funkcionářské kariéry jsem ještě vedl písecké „céčko”, které později oddíl rozpustil a většina hráčů přešla do Čížové. Já jsem zůstal, ale přestal  jsem na fotbal chodit, protože se mně velice dotklo, jakým způsobem písecké céčko zaniklo.

Ale pak musel přijít nějaký nový impulz k tomu, že jste opět začal ve fotbale pracovat, ne?

To určitě. Asi po dvou letech za mnou přišel Milan Václavík, který před tím se mnou nějakou dobu fotbal hrál, jestli bych nechtěl dělat vedoucího rezervního týmu mužů, který tehdy hrál krajskou I. A třídu pod vedením trenéra Slávy Jezla. A tak jsem se k fotbalu opět vrátil a snažil jsem se pomáhat, jak jen to šlo. Bylo to jen na půl roku, protože z pracovních důvodů jsem fotbalu nemohl věnovat více času.

A tak jsem s funkcionařením skončil. Pořídil jsem si klubovou vlajku, první řehtačku, druhou řehtačku a začal jsem chodit fandit většinou na zápasy „A” týmu, ale jezdil jsem s ním i na utkání venku.

Zažil jste postupy, ale i pády píseckého fotbalu. Ještě před několika lety hrál „A” tým krajský přebor, poté postoupil do divize a nyní již několik let hraje třetí ligu. Jak vnímáte tyto změny k lepšímu?

Z každého úspěchu píseckého fotbalu mám velkou radost. To, že se nyní ve městě hraje třetí nejvyšší soutěž u nás, je výborná věc. První rok po postupu do České fotbalové ligy chodilo na domácí zápasy přes tisíc diváků, ale ti si na tuto kvalitní soutěž nějak rychle zvykli a začalo jich v hledišti ubývat.

Co se týká pádů v minulosti, těch bylo hned několik. Pro mě byl nejtěžší ten, když jsme v I. A třídě museli v posledním zápase doma vyhrát o dva góly, ale vinou rozhodčího, který utkání s Týnem nad Vltavou nezvládl, se tento duel nedohrál. To pro mě bylo obrovské zklamání. A pády přišly i v době, když už jsem pouze fandil v hledišti.

To mně bývalo velice smutno. Pokaždé jsem přemýšlel, zda tomu nešlo zabránit, kde se vlastně stala chyba a podobně. Smutek z pádu do nižší soutěže býval vždycky větší než radost z postupu.

V současné době je mužstvo FC Písek na předposlední příčce tabulky třetí ligy, takže na jaře se bude u Otavy bojovat o záchranu. Mrzí vás toto postavení mužstva v soutěži?

Určitě, a jak. Na druhou stranu si všichni uvědomujeme, jaká je nyní ekonomická situace nejen ve sportu, takže musíme brát věci tak, jak jsou. S tím prostě nic nenaděláme. Po skončení minulé sezony odešla většina hráčů, kteří měli vyšší smlouvy. Někteří zůstali, a k nim přišli noví, převážně mladí hráči bez větších zkušeností z dospělého fotbalu.

Já ale věřím, že na jaře bude všechno jinak. Zimní příprava mužstva bývá v Písku vždy velice náročná a já věřím, že hráčům pomůže. Kluci se dají zdravotně do pořádku, padne psychický blok a všechno bude zase jako dřív. Ztráta na mužstva před námi není až tak velká, v tříbodovém systému se pořadí týmů mění po každém kole. Já osobně věřím, že Písek se v soutěži zachrání. Že by kluci neuměli hrát fotbal, to ne.

Byl jsem s mužstvem na zápase čtvrtého kola v Králově Dvoře, kde Písek vyhrál 3:0. To jsem si říkal, je to dobré, všechno bude v pohodě. Ale víte co, Písek nastolil cestu čistého fotbalu, a to se projevuje na výsledcích ligového týmu. Víc bych o tom nerad hovořil.

Vedení FC Písek dává v posledním období zelenou hlavně mládeži. Co vy na to?

Že je to dobře. Taková filozofie je správná, zaměřit se na výchovu vlastních hráčů a nemuset je kupovat za velké peníze od jiných klubů. Jak už jsem řekl, peněz není ve fotbale nikdy dost, a to platí i o Písku. Je velká škoda, že po minulé sezoně odešlo několik kvalitních hráčů, kteří píseckému týmu na podzim hodně chyběli.

A co se týká mládeže, vidět některé zápasy ligových žáků a dorostu, je radost. Doufám, že právě z nich vyroste několik osobností, které v budoucnu budou patřit k oporám ligového celku.

Udělá vedení píseckého klubu vše pro to, aby se mužstvo v soutěži na jaře zachránilo?

Já tomu věřím. I když nejsem oddílovým funkcionářem, vazby na některé lidi z vedení klubu mám. A když s nimi hovořím, říkají, že chtějí mužstvo přes zimu vhodně doplnit, aby se v něm zvýšila konkurence. Ale zase je to všechno odvislé od financí, kvalitního hráče lacino nekoupíte. Klub i samotný hráč budou chtít velké peníze a otázkou je, zda tyto požadavky bude FC Písek akceptovat.

Spíše se poohlédne tam, kde budou lacinější hráči. Jako fanoušek říkám, že by to byla velká škoda, kdyby Písek z třetí ligy sestoupil. Ze své dlouholeté funkcionářské práce vím, že je lepší se zachránit, než sestoupit a znovu bojovat o návrat. A sestup do divize, která už nemá takovou úroveň, jako měla před několika roky, by byl pro FC Písek velký pád.

Lidé už si zvykli chodit na ligové zápasy, stejně tak i na kvalitní soupeře v Ondrášovka Cupu. A navíc, od příštího roku mají mít juniorky prvoligových týmů samostatnou soutěž, takže třetí liga se doplní o celky z divize, a tím Česká fotbalová liga ztratí na kvalitě.

Před několika dny jste uspořádal setkání se svými známými, bývalými hráči a trenéry, se kterými jste v minulosti spolupracoval, kde jste se oficiálně loučil s funkcí šéfa Fan Klubu FC Písek, neboť z pracovních důvodů pobýváte často mimo Písek. Budete mít nějaké následovníky?

Předal jsem těm mladším pomyslné žezlo vedení Fan Klubu a věřím, že kluci budou chodit fandit do hlediště v co největším počtu. Po mnoha letech se podařilo dát dohromady partu mladých kluků, kteří pravidelně chodí na domácí zápasy třetiligového týmu , ale jezdí i na jeho zápasy venku.

To není zásluha klubu, ti kluci se časem tak nějak sami na mě „nabalili”. Jsou to nadšenci, jejichž tátové u mě hráli v týmu. Všichni fotbalu fandí a věří v lepší výsledky. Já jsem se snažil materiálně jim pomoci, nechal jsem udělat řehtačky a buben, to všechno za svoje peníze.

A myslím si, že by je nyní mohl vést někdo mladší než já. Jsem takový blázen, který si sedne na tribuně v Králově Dvoře zcela sám s řehtačkou a dvěma vlajkami píseckého klubu a fandím. Domácí příznivci si o mě myslí leccos, ale mně to nevadí. Mám z fotbalu velkou radost a doufám, že to ještě nějakou dobu tak bude.

Máte pro svou činnost podporu píseckého klubu?

Myslím si, že písecký klub na své fanoušky trochu zapomíná. To, že přestal vydávat program na každý domácí zápas, lidem dost vadí, ale klub tím ušetří nějaké peníze. Nikdy se mi nestalo, aby za mnou někdo z vedení klubu přišel a zeptal se: „Honzo, potřebuješ něco nebo budete dělat nějakou akci?” Nechci, aby to vyznělo jako samochvála, ale jak jsem býval poctivý vedoucí mužstva, tak jsem i poctivý fanoušek.

Podporoval jsem v hledišti Jana Zušťáka při vyhlášení nejlepších sportovců Písecka, při stém výročí fotbalu v Písku jsem nechal zhotovit výzdobu. Kdybych to neudělal, klub by ani nevyvěsil píseckou vlajku.

Nechal jsem udělat i transparenty, a to všechno jsem zaplatil ze svých peněz. Honza Zušťák vstřelil za FC Písek sto gólů, kdybych tyto statistiky nesháněl, tak by to dodnes nikdo nevěděl. Jinde by tohoto střelce vynášeli do nebe, vždyť komu se podaří vstřelit za čtyři roky sto gólů, ale tady ne. Komunikace klubu s fanoušky vázne. Když hrál před časem Třinec v Písku pohárové utkání, přijeli s týmem dva fanoušci s velikou vlajkou.

Když jsem se jich před zápasem ptal, kde ji sehnali, řekli mi, že jí nechal ušít klub. Když si já nechám udělat vlajky, tak si je také zaplatím. Poslední roky jsem se snažil být v hledišti na každém zápase píseckého mužstva, a to doma i venku nejen na ligových, ale i přátelských zápasech.

Nyní jsem ale pracovně na Šumavě a jsem rád, když se někdy vůbec do Písku na fotbal dostanu. Naštěstí už nejsem na fandění sám. Kluci se svolávají, píší si mezi sebou, ptají se mě, jestli na zápas přijedu nebo ne. Jsem rád, že už jich je několik a další se k nim přidávají. Jsou to většinou mladí kluci, kterým ještě nebylo ani patnáct let. Když je velká zima, tak je rodiče na fotbal nepustí, když je tepleji, je nás na tribuně třeba i osm.

Kdy jste si v poslední době fandění v hledišti nejvíce užíval?

Bylo to při nedávném kvalifikačním utkání žen Česko – Portugalsko, které se hrálo v Písku. Naše hráčky vyhrály 1:0 a my jsme se celý zápas snažili vytvořit jim skvělé domácí prostředí. I s transparenty, které jsem k tomuto zápasu nechal vyrobit a opět je ze svého zaplatil.

Po utkání české hráčky přišly k tribuně a klaněním nám děkovaly za naše fandění. A i šéfové týmu nám po utkání poděkovali, že měli v Písku opravdové domácí prostředí. Paradoxem je, že televizní kamery necitlivě snímaly prázdné tribuny na protější straně. A to byla velká škoda. Takhle to vypadalo, že na tento zápas nepřišli žádní diváci.

Nemáte obavy z toho, že když nyní budete často mimo Písek a vaši mladí nástupci nebudou mít na místě činu pevné vedení, že tento malý Fan Klub brzy zanikne?

Určitě ne. A já bych to nenazýval pevným vedením, budu klukům pomáhat, co budu moci. Ještě bych chtěl říci, že samotní hráči Písku si mě, ani ostatních kluků, moc nevážili. Ať vyhráli nebo prohráli, nepřišli k tribuně poděkovat nám za povzbuzování. A to mě mrzelo.

Jsou lepší fotbalisté a chodí divákům poděkovat. Teď už je to jiné. Písečtí hráči mladé fanoušky vnímají a ti za nimi jezdí i na zápasy venku. Já jim říkám, i když bude Písek prohrávat 0:3, fanděte až do konce zápasu. A oni fandí.

Po utkání hráči za nimi přijdou a ukloní se. Když měli nedávno hráči dokopnou, poprvé pozvali i Fan Klub. Přišli tam dva kluci a byli spokojeni. Pro ně je taková akce velkou motivací.

Jak vnímáte skutečnost, že písecká rezerva je nyní v tabulce krajského přeboru na výborném druhém místě?

Na podzim jsem viděl dva zápasy tohoto týmu a je vidět, že se tam pod vedením trenéra Bicana udělala výborná parta. A je radost vidět hrát píseckou juniorku, neboť kluci bojují, chtějí hrát a fotbalem se baví. A to v áčku není.

Mně se zdá, že tam bojují hlavně starší hráči, zatímco ti mladí některé zápasy jen odchodí. Sedmatřicetiletý Zušťák jde do každého skluzu až nadoraz a jeho mladý spoluhráč, když má udělat dva rychlejší kroky, se na to vykašle.

Co byste na závěr popřál píseckému fotbalu a jeho příznivcům?

Na prvním místě bych A-týmu popřál záchranu ve třetí lize a ostatním celkům co nejvíce výborných výsledků v soutěžích, které hrají. Je skvělé, že dva písečtí odchovanci, Koreš a Voráček, jsou nyní v kádru prvoligové Slavie, to je obrovský úspěch.

A já věřím, že zde vyrostou i další velké talenty. Všem fanouškům přeji hodně zdraví a co nejvíce radosti z fotbalu.