Výstava je jednou z mnoha akcí, kterými je zasvěcen letošní fotbalový rok – rok oslav 80. narozenin této významné osobnosti našeho fotbalu. O výstavu se zasloužil především Klub přátel Josefa Masopusta, který prostřednictvím svého předsedy Hory s tímto nápadem přišel a oslovil právě Národní muzeum, jehož součástí je bývalé Muzeum sportu a tělovýchovy.

Výstava je věnována především osobě Josefa Masopusta, zároveň však vzdává velký hold celé generaci fotbalistů, Masopustovým souputníkům z národního týmu, kteří dosáhli tak významného úspěchu, jako bylo především skvělé druhé místo na MS v Chile 1962, a spoluhráčům z pražské Dukly. Ti k Masopustově fotbalové karieře nerozlučně patří.

Výstava je přehlídkou fotbalových artefaktů a předmětů nejen z osobní sbírky a archivu Josefa Masopusta, ale i z dalších zdrojů. Kromě Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy 1962 zde například uvidíme dres legendárního kapitána národního mužstva Ladislava Nováka z chilského finále, jeho pozlacenou medaili ze zápasu s Brazílií, řadu pohárů, vlaječek z utkání, celou řadu fotografií a dalších fotbalových materiálů.

Vernisáže se kromě oslavence Josefa Masopusta zúčastnila téměř kompletní fotbalová generalita ze Strahova, včetně současného reprezentačního trenéra Michala Bílka, řada Masopustových spoluhráčů z Dukly a z nároďáku a mnoho dalších zainteresovaných na výše uvedených oslavách jmenovaného.

O kulturní část se postaral herec a muzikant Jan Jiráň z pražské Ypsilonky, který pro tuto příležitost sestavil hudební těleso s příznačným názvem Botafogo, a který mj. čte nejen svoje, ale i povídky jiných autorů o Josefu Masopustovi na právě vydaném CD – Povídky z prvního a druhého poločasu.
Pokud se náhodou v nejbližší době dostanete do Prahy, nenechte si tuto zajímavou a milou výstavu ujít, je otevřena až do 30. června.

Nedalo se jinak, než vyzpovídat několik přítomných osobností našeho fotbalu. Zde jsou jejich reakce:

Jak zvládáte ten každodenní nápor, kdy jste stále ve střehu a středu pozornosti?

Josef Masopust: „Mám z toho velkou radost a jsem překvapen, jak se podařilo vše zorganizovat. Když za mnou přišli pánové z Klubu přátel, tak jsem jim všechno před skoro dvěma roky odsouhlasil, ale netušil jsem, že mě k tomu budou také potřebovat (směje se).“

Kterého předmětu si na této výstavě považujete nejvíce?

Josef Masopust: „Je to pochopitelně Zlatý míč, jednoznačně moje nejmilejší a nejcennější trofej.“

V jedné vitríně je prezentován dres FC Barcelona s přáním a věnováním od současné hvězdy Barcy – Messiho. Co vy na to?

Josef Masopust: „Ten dres zaujme hlavně mladší fanoušky, Messi hraje nádherný fotbal, je na vrcholu asi tak poslední tři roky, kdežto já měl svůj vrchol před padesáti lety. On ani možná neví, kdo to Masopust byl. Vidím to tak, že se organizátorům podařilo, díky svým kontaktům na tým z Barcelony, nějak dres s přáním a podpisem zorganizovat, jinak to není možné.“

Jak ve své fotbalové kariéře vzpomínáte na Písek?

Josef Masopust: „Nijak zvlášť, co se týká fotbalových zápasů, párkrát jsme v Písku hráli s místními vojáky přípravu, jednou dokonce utkání Českého poháru. O to více jsem město Písek poznal později, kdy tam vojákoval a hrál fotbal můj syn Tonda.

Byli jsme za ním na několika zápasech a občas jsme tam jezdili na návštěvu. Vyzvedli jsme ho z kasáren a šli do parku na oběd do jedné z místních restaurací. Bohužel Tonda se nepotatil, s fotbalem brzy přestal. Nezdědil po mě vlastně žádné fotbalové vlastnosti."

Na stejný dotaz potom odpovídala plejáda slavných:

Václav Mašek (spoluhráč z reprezentace a také „Chilan“): „V Písku jsem hrál několikrát, ještě jako dorostenec, to se ještě hrálo na starém škvárovém hřišti. Později pak nějakou přípravu s tamnějšími vojáky. Pamatuji si, že jsem hrál v Písku i za starou gardu Sparty proti píseckým Spartakovcům, tehdy snad otevírali nový stadion. To už si přesně nepamatuji.“

Josef Jelínek (spoluhráč z Dukly i z národního týmu, rovněž učastník chilského finále: „Já si nepamatuji, že bych někdy v Písku hrál.“

Ale ano, zkuste to, bylo to v roce 1964, tehdy jste vyhráli 6:1 nad místními vojáky v Českém poháru a vy jste dokonce vstřelil dvě branky…

„Ne, opravdu si nevzpomenu, vždyť je to tak dávno.“

Do hovoru se zapojil i Josef Vacenovský, spoluhráč z Dukly: „On si Pepík už nic nepamatuje a gólů dal tolik, že se to nedalo počítat (směje se). Já si na ten zápas pochopitelně pamatuju moc dobře.“

Rudolf Kučera, Masopustův spoluhráč z Dukly: „Já jsem v Písku hrál jako dorostenec a potom snad nějaký ten přátelák. Tento pohár jsem v roce 1964 už nehrál, měl jsem trochu jiné starosti,“ říká s určitým smutkem v hlase tento legendární a talentovaný střelec, který předčasně ukončil hráčskou karieru po zranění z pohárového zápasu s polským Gornikem Zabrze.

Michal Bílek, trenér reprezentačního týmu: „Ale jo, já mám Písek v čerstvé paměti, několikrát jsem tam hrál se Spartou, jednou dokonce ve finále Českého poháru se Slavií. Naposledy jsem tam byl na soustředění jako trenér BZVIL Ružomberok asi před dvěma roky. Parádní hřiště, výborné podmínky, dobře se na Písek vzpomíná. Pozdravujte tam!“

LUBOMÍR KRÁL