Ještě odehrál utkání nového ročníku krajského přeboru proti Tatranu Prachatice (2:1), ale následně po třech a půl sezonách strávených v Písku odešel Josef Šácha na hostování do divizních Domažlic.

Kdy jste vlastně přišel do Písku a do jaké soutěže to bylo?

Do Písku jsem přišel na jaře 2006, a pod vedením trenéra Jaroslava Vavrocha jsem zde odehrál celou druhou polovinu krajského přeboru. Pak došlo k výměně trenéra a do dalšího ročníku přeboru již mužstvo vedl Zdeněk Staroba. S ním jsem prvním rokem postoupil do divize, kde jsem pravidelně nastupoval. Poté Písek koupil od Chebu třetí ligu a já byl celý podzim v kádru A–týmu.

V zimě mi však bylo řečeno, abych si hledal angažmá v nějakém divizním týmu. Kvůli pracovnímu vytížení jsem raději vypomohl klukům v píseckém béčku k postupu z I. A třídy do krajského přeboru. Nechtělo se mi jezdit jinam, už proto že jsem Písečák a líbí se mi tady. Takže jsem v Písku během tohoto období zažil opravdu hodně: s A–týmem postup z krajského přeboru do divize, poté přechod do České fotbalové ligy, s béčkem postupy z I. B třídy do I. A třídy a do krajského přeboru. To je, myslím, až dost.

Přemýšlel jste o tom, že byste někdy změnil fotbalové působiště?

Letos v létě jsem dostal několik nabídek od divizních týmů a celků z krajského přeboru. Stál jsem si stále za tím, že chci zůstat v Písku a hrát zde krajský přebor. Znovu jsem všechno důkladně zvažoval, až přišla velice solidní a seriozní nabídka od divizních Domažlic. V mém rozhodování ve finále převážilo to, že jsem si řekl: Nechci se někdy za deset let probudit a litovat toho, že už jsem si nikdy nezahrál vyšší soutěž. Myslím si, že ve svých letech na to ještě herně mám.

V Domažlicích jste již více než měsíc. Mohl byste přiblížit tamní prostředí?

Mužstvo Domažlic se nyní pohybuje v horní polovině divizní skupiny „A“. Trenérem mužsva je Libor Žák ze Strakonic, bratr Roberta Žáka, který již vedl několik týmů v první lize. Na tréninky jezdíme s Liborem společně ze Strakonic.

Aklimatizoval jste se rychle?

Já myslím, že jsem nekonfliktní člověk, který nemá problémy přizpůsobit se jinému kolektivu. Můj příchod do mužstva Domažlic proběhl bez jakýchkoliv problémů a ostatní hráči mě rychle přijali mezi sebe. Je tam výborná parta. Akorát, že jsem zvyklý po utkání s klukama posedět, a zápas znovu prodebatovat. Ale protože teď dojíždím, tak se hned po utkání vracím domů.

Působí s vámi v týmu i nějací známí hráči?

Určitě. V mužstvu je například Michal Bublík, se kterým nastupuji ve stoperské dvojici. Fotbaloví příznivci si jistě pamatují vejprnické trio Šámal – Bublík – Studeník. A se Šámalem a Bublíkem nyní působím v jednom týmu. Dále tam hraje Petr Mužík, český reprezentant v plážovém fotbalu. Do Domažlic ještě dojíždí několik hráčů z Plzně, kteří hráli za juniorku místní Viktorie.

Jak se cítíte po fotbalové stránce?

Já dobře. Zanedlouho mi bude třicet let, takže jsem v nejlepších fotbalových letech (smích). Nechci v budoucnu litovat toho, že jsem ještě nezkusil hrát vyšší soutěž. V tuto chvíli mám za sebou odehraných šest zápasů za Domažlice, z nichž jsme čtyři vyhráli a ve dvou jsme odešli poraženi.

Který z těchto duelů vám nejvíce utkvěl v paměti?

Bylo to ukání s Bohemians Praha B, kteří přijeli do Domažlic s Daliborem Slezákem, s Lukášem Adamem z Českých Budějovic, s brankářem Vaškem Markem, se kterým jsem se sešel na Břevnově a který ve Slovácku dělal dvojku gólmanu Drobišovi. Diváci byli tímto zápasem nadšeni. Přišlo se jich podívat šest stovek, hrálo se nahoru dolů, viděli šest branek, spoustu šancí na obou stranách, nastřelené břevno a tyč, prostě paráda. Navíc jsme vyhráli 4:2, takže naši příznivci byli velice spokojeni.

Jaké jsou ambice mužstva Domažlic v letošním divizním ročníku?

Vedení klubu i trenér Žák chtějí, aby se mužstvo pohybovalo v horních patrech tabulky. O postupu do vyšší soutěže se tam nehovoří, na to mužstvo letos výkonnostně nemá, ale v horizontu několika let by se o této možnosti mohlo uvažovat.