Tomáši, jak a v kolika letech jste se dostal ke sportu?Sportovat jsem začal už jako malý capart, byl jsem velice živé dítě a energie jsem měl na rozdávání. Proto se rodiče rozhodli, že ji musím někde vybít. Sportovali se mnou kde se dalo, doma na hřišti, a dokonce se mnou jezdili i do Písku. Tam probíhala takzvaná přípravka na fotbal pětiletých dětí. V osmi letech podali rodiče přihlášku do školy bojových umění Budó škola KK v Písku, kde mě vedl pan Kolerus.

V tu dobu jsem zároveň začal chodit na tréninky a hrál fotbal za žáky Sokola Záhoří. Ve dvanácti letech nastal přechod do sportovní třídy v Písku se zaměřením na fotbal. Začal jsem trénovat a hrát za žáky místního klubu.

Moje působení zde skončilo v patnácti letech. Poté ze studijních důvodů jsem v Písku skončil. A protože v Záhoří nebylo mužstvo dorostu, nastoupil jsem na hostování do týmu TJ Albrechtice nad Vltavou. Po třech letech působení v tomto celku přišla nabídka od mateřského oddílu a po zralé úvaze jsem se tedy vrátil do Záhoří.

Kteří trenéři vedli vaše první fotbalové krůčky?Trenérů jsem zažil moc, tím prvním byl ale můj otec. Jemu vděčím za všechny začátky. On mě přihlásil do žáků Sokola Záhoří, které trénoval Václav Hauser starší.Další trenéři byli již z Písku v družstvu mladších žáků. Byli to Jindřich Kotalík a Karel Levora. Oba byli přísní, ale spravedliví. Dalším trenérem byl Ladislav Holub.V Albrechticích nás trénovali Tomáš Řehoř a Luboš Pícha. Za jejich působení u mužstva jsem též trénoval na domácím hřišti pod vedením Františka Jaroše. To byly nejlepší tréninky za moji ještě krátkou fotbalovou kariéru.

A kdo vás trénuje v současné době?Nyní mě trénuje Jaroslav Zeman. Po podzimu je naše mužstvo na druhém místě tabulky, ale celkové hodnocení ukáže až čas.

Jaká byla vaše střelecká úspěšnost po návratu do mateřského oddílu? Zatím mám na svém kontě jednu branku z utkání proti rezervě Protivína. Myslím si, že je to hlavně změnou prostředí, jinými spoluhráči a také štěstím. Protože více kopu levou nohou, hraji na levém kraji zálohy, takže spíše posílám centry před soupeřovu branku. V Albrechticích jsem hrál ve středu zálohy a na pravé straně, což mně více vyhovovalo. Doufám, že i v Záhoří začnu dávat góly.

Co byste měl na sobě nejvíce zlepšovat?Nikdo není dokonalý, proto každý by měl neustále na sobě pracovat, aby dosáhl lepších výsledků a dále se zdokonaloval. Já bych se potřeboval zlepšit ve všem. Ať už je to fyzička, střelba, tvrdost i fotbalové myšlení. Fotbal je kolektivní hra a bez podpory trenérů, spoluhráčů, ale i diváků nemá i sebelepší hráč šanci.

Kdo vám doma nejvíce fandí? Doma nikdo, protože oba rodiče se mnou jezdí na každý zápas, který hraji za Záhoří. Prožívají se mnou, jako všichni diváci, radostné i smutné chvíle přímo na hřišti. Oni mne přivedli ke sportu, podporovali, obětovali mnoho volného času a nemálo financí. Jim patří velké poděkování za všechno, co pro mě udělali.

Jaký byl váš dosavadní největší fotbalový zážitek?Těch už bylo mnoho, ale ten největší jsem zažil na celorepublikovém turnaji Štít Albrechtic, na kterém hrála i divizní mužstva. Hrál jsem za mužstvo Albrechtice nad Vltavou a byl to skvělý zážitek.

Máte svůj fotbalový vzor?Mám, je jím Tomáš Rosický, tvrdý, přemýšlivý a na svoji postavu i důrazný a technický fotbalista. V našem klubu patří můj obdiv Radku Opavovi, který zasvětil velkou část svého života sportu, zvláště fotbalu. Leckterý mladší hráč mu může závidět nejen jeho formu, ale i kondici a techniku.

Kterému celku u nás a ve světě fandíte?U nás Spartě, už od malička. Ze zahraničních týmů fandím londýnské Chelsea. To je mužstvo s prvotřídní hrou v poli a také tam chytá nejlepší brankář na světě, Petr Čech.

Umíte relaxovat?Umím, hlavně při filmu s bojovým uměním. Rád také jezdím na kole, cvičím karate, posiluji a běhám. Odpočinek moc neznám, když už, tak u počítače.

Co byste poradil mladým začinajícím fotbalistům?Aby na sobě neustále pracovali. Důležitá je píle, každodenní dřina a velká vůle.

Jak se díváte na průběh první poloviny krajské I. B třídy?Vedoucí postavení písecké rezervy před naším týmem mne nepřekvapuje. Písečtí hrají opravdu výborně. Na druhé straně podle předvedené hry nepatří na chvost tabulky celky Božetic a Mirovic. Věřím, že na jaře své postavení vylepší.

Jak vnímáte druhé místo celku Záhoří v soutěži?Je hezké, že přezimujeme na výborném druhém místě, což je skvělá výchozí pozice pro jarní odvety. Kdybychom v tomto trendu nadále pokračovali, bylo by to skvělé. Soutěž je hodně vyrovnaná. Nesmíme usnout na vavřínech a pořádně se připravit na jaro.

Řekněte na závěr, co vám sport dal a naopak i vzal?Sport mi dal sebeovládání, vytrvalost, přemýšlení, úctu ke starším a zkušenějším lidem, mnoho kamarádů a známých. Přes sport jsem poznal mnoho míst, měst a vesnic jak u nás, tak i v zahraničí. A co mi vzal? Mnoho volného času, stejně tak mým rodičům a také jejich finance, které oni do mne investovali. Doufám, že se mi vše podaří zúročit a jednou jim budu moci všechno vrátit. Musím říct, že mám správné a obětavé rodiče.