Český tým prohrál ve finále turnaje s Kanadou 5:0. Náš region měl na tomto šampionátu svého zástupce, ne hráče, ale mezinárodního rozhodčího – Tomáše Gareise z Písku. Po návratu domů poskytl úspěšný arbitr našemu Deníku následující rozhovor.

 

Kolik zápasů jste na mistrovství světa odřídil?

„Byl jsem hodně vytížený, odřídil jsem sedm zápasů na hřišti a v dalších utkáních jsem působil ve funkci brankového rozhodčího. Na šampionátu jsme byli dva rozhodčí z Čech – já a Milan Šoupa z Českých Budějovic. Spolu jsme pískali hned první den šampionátu, a to utkání USA – Pákistán. V dalším průběhu turnaje jsme již řídili zápasy odděleně, každý s jiným kolegou. Poté jsem řídil zápasy s rozhodčím z Indie, s Američanem, Bermuďanem, Němcem a s dalšími. My Jihočeši jsme měli smůlu v tom, že jsme nemohli rozhodovat zápasy o medaile, neboť tam hráli naši a Slováci. Pro nás bylo maximum čtvrtfinále, já jsem pískal utkání Itálie – Śvýcarsko a kolega Šoupa kvalifikační utkání o čtvrtfinále. Pak nás organizátoři turnaje nechali pískat finále „B“ skupiny i utkání o třetí místo.“

 

Kolik mužstev se mistrovství zúčastnilo?

„Na šampionátu startovalo šestnáct mužstev, která byla rozdělena do dvou skupin. V „B“ skupině byly svojí kvalitou horší týmy, jako Německo, Rakousko, Pákistán, Kajmanské ostrovy, Bermudy, Mexico a další, v „A“ skupině startovaly hokejbalové velmoci jako Česko, Slovensko, Kanada, USA, Itálie a Švýcarsko.“

 

Byl vidět nějaký herní posun nahoru ve srovnání z předchozím šampionátem přede dvěma roky v Pittsburghu?

„Určitě, hrál se zase docela jiný hokejbal. Nebyl až tak tvrdý, spíš technický, hraný zkušeně a hlavou. Byl prostě o něco vyspělejší.“

A co český reprezentační tým?

„Naši hráči porazili v semifinále Slováky 4:1, ale pak prohráli ve finále s Kanadou 0:5. Kanaďané měli letos na mistrovství bezkonkurenčně nejlepší mužstvo. I když výsledek tomu neodpovídá, naši byli jediní, kteří s vítězem turenaje dokázali sehrát vyrovnanou partii.“

 

Bylo konečné druhé místo pro Česko úspěchem?

„Byl to samozřejmě úspěch, neboť na minulém šampionátu v roce 2005 v Americe naši vypadli již ve čtvrfinále s Portugalskem. Postup do semifinále byl brán jako splnění cíle, finále pak bylo něco navíc. Naši hráči si na Kanadu věřili, ale vysoká prohra pak pro ně byla velkým zklamáním.“

 

Máte nějaké zajímavosti z tohoto šampionátu?

„Dle mého názoru takové Mexico by nemohlo hrát ani 2. národní ligu u nás, kterou hraje písecký „Švantlák“. Hráčům hokejky viditelně překážely, spíš jenom běhali, a nějaké taktické úkoly jsou jim cizí. I proto dostávali patnáctigólové příděly. Naopak mě velice překvapila úroveň hry indického týmu, ten předváděl výborný hokejbal. Indové hned v prvním zápase hodně potrápili Slováky, se kterými prohráli 6:4, když ještě těsně před koncem vedli. Hodně lidí v těchto týmech však v průběhu roku působí v Kanadě, kde hrají Torontskou hokejbalovou ligu. Ale byli to praví Indové, tak, jak je známe, s vousy. Měl jsem velké obavy ze zápasu, který jsem řídil s indickým rozhodčím. Ten se půl hodiny před utkáním v šatně neustále česal, pak nasadil turban a šlo se na věc. Musím ale říci, že pískal výborně a být s ním na hřišti, byl pro mě velký zážitek.“

 

A co mimosportovní zážitky?

„Prakticky žádné, protože jsme měli hotel deset kilometrů od haly. Ráno jsme v půl osmé sedli do auta, odjeli do haly a vrátili jsme se v půl jedenácté v noci po mítinku rozhodčích. Maximálně jsme si v blízkosti haly prošli město, něco jsme nakoupili, a to bylo všechno.“

 

Vaše rozhodcovské plány do budoucna?

„Příští rok se v Kanadě koná mistrovství světa „dvacítek“, kam bych se rád podíval, ale bude to asi dost těžké. Myslím si, že tam odjede pouze jeden rozhodčí z Čech, tak nevím. Za dva roky se uskuteční mistrovství světa dospělých v Plzni, kde se na šampionát pilně připravují již druhým rokem. Zainteresovaní lidé chtějí, aby toto mistrovství bylo po organizační stránce bezkonkurenční za několik posledních let. Tam bych také rád rozhodoval zápasy, tak se nechám překvapit.“