Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Rostou ve vaší akademii nějaké výrazné fotbalové talenty?

Nerad bych někoho jmenoval konkrétně, ale o talentované fotbalisty u nás není nouze. Sám jsem zvědavý, v jakém světle se ukáží kluci narození v roce 2003, kteří letos hrají poslední rok v dorostu. Z předchozího ročníku se dva kluci dostali do áčka Dynama, zbytek hraje za B mužstvo divizi. Jejich cílem je postoupit do České fotbalové ligy. Další dva mladí hráči jsou na hostování v třetiligovém Písku. Mladíci, kteří projdou naší akademií, potenciál bezesporu mají. Bude ale záležet jen na nich, jak zvládnou přechod do dospělého fotbalu. Ten totiž nebývá zrovna jednoduchý.

Koho považují mladí fotbalisté za své vzory? Jsou to spíš hvězdy ze zahraničních velkoklubů, nebo mladíky inspiruje příběh například Adama Hložka?

Díky sociálním sítím mají možnost sledovat zahraniční ligy a obdivují nejlepší světové fotbalisty. Příkladem jim však jsou i naši ligoví fotbalisté. A nemusíme ani chodit daleko. Vidí třeba kluka, který prošel mládežnickými týmy Dynama a dnes hraje v předních ligových klubech. Řekl bych, že kluci mají vesměs postupné cíle. Chtějí se prosadit do kádru ligového Dynama, protože ví, že pak mají šanci dostat se dál. Takto je usměrňujeme i my.

Jaké přednosti a naopak jaké nedostatky má současná fotbalová mládež?

Velký důraz se klade na pohybový rozvoj a individuální techniku. Pozoruji dvanáctileté kluky jak řeší různé herní situace, co zvládají s míčem a v jaké rychlosti. Zajímá mě, jestli získané dovednosti uplatní na hřišti, až jim bude devatenáct. Věřím, že díky našemu systému budou lépe individuálně připraveni a budou schopni lépe a rychleji řešit herní situace. Na druhou stranu děti dnes všechno dostanou a někdy u nich postrádám větší ambici něčeho dosáhnout. Jakmile narazí na nějakou překážku, chybí jim občas touha vystoupit z komfortní zóny a překonat ji. To vidím jako nešvar. Generace Lafaty, Sivoka nebo Drobného si dokázala víc jít za svým cílem.

Jak se děti vyrovnaly s dlouhou koronavirovou pauzou?

V rámci možností jsme se je snažili udržet v tréninkovém procesu. Kondičně na tom kluci nejsou špatně, spíš jim chybí herní praxe. Po návratu ke společným tréninkům a zápasům jsme ovšem zaznamenali větší počet případů zranění. Některé děti i skončily, protože vypadly z tréninkového režimu a během covidové pauzy zpohodlněly. Mysleli jsme si však, že to celkově bude horší. Musím to zaklepat, ale na našem klubu se koronovirus až tolik nepodepsal.

Jak vycházíte s rodiči? Nesnaží se vám do vaší práce příliš mluvit?

Rodičům se snažíme vysvětlovat naší filozofii. Říkáme jim, jakým způsobem s dětmi pracujeme, jak trénujeme a co a proč děláme. Už od mladších přípravek pořádáme pro rodiče semináře, kde se vše dozví. Díky tomu předcházíme různým nedorozuměním a rodiče většinou nastavená pravidla chápou. Když je jedna nebo druhá strana poruší, tak se to řeší třeba i odchodem do jiného klubu. Nestává se to ale často, vztahy s rodiči máme korektní.