Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Je to velký byznysmen a mocný muž v českém fotbalovém prostředí. První přestup dojednal s kolegou Zdeňkem Nehodou v roce 1988, kdy pomohl obránci Františku Strakovi z pražské Sparty do  Mönchengladbachu.

Žádost o rozhovor pro Písecký deník přijal Pavel Paska s tím, že  ještě zhlédne druhý poločas zápasu ČR U16 – Příbram U17. Teprve poté, řádně promrzlý, odpovídal již v teple restaurace hotelu OtavArena na naše otázky. Na úvod však zdůraznil: „Jenom ne žádné dotazy na moje soukromí."

Pane Pasko, co vás dnes přivedlo do Písku?

Na to je jednoduchá odpověď. Mojí zásadou je, že se musím informovat o tom, jaký je výkonnostní stav nové nastupující generace mladých českých fotbalistů.

Máte mezi nimi vytipované nějaké talenty?

Určitě jich tam několik je, to bezesporu. Protože jsem ale často konfrontován v německé Bundeslize, tak sleduji i mládežnické týmy v této soutěži. A je docela jedno,  jestli je to Bayern Mnichov nebo Norimberk.

Srovnávám a vidím dvě věci. V Bundeslize dospělých nám, tedy českému fotbalu, hodně utekli,  a v současné době nám utíkají i bundesligové mládežnické celky, jako jsou sedmnáctky nebo devatenáctky. Je to v pojetí hry, v agresivitě, nasazení, dynamice a v dalších směrech.

Je to vinou trenérů, kteří působí u mládeže?

Ne, to není jejich vinou. Řeknu vám jeden příklad. V roce 2004 náš oslabený reprezentační A-tým porazil Němce a poráželi jsme je i ve všech mládežnických kategoriích. Nechyběli jsme na mistrovství Evropy, případně mezi nejlepšími čtyřmi celky.

Dnes, kdy funkci ředitele na německém fotbalovém svazu zastává nám dobře známý Mattias Sammer, jenž v minulosti trénoval Tomáše Rosického a Jana Kollera   v Dortmundu, dal tento člověk výchově mládeže určitý systém. A také tam přišly velké peníze. Je to o celkové organizaci, školení trenérů, odborné výuce a dalších záležitostech.

A výsledkem toho je, že ve finále Ligy mistrů se střetly dva německé týmy, Bayern a Dortmund. Důležité je, že v těchto týmech nehrají jen zahraniční hvězdy, ale i vlastní odchovanci. A velkou kvalitu a sílu má i německý reprezentační tým. Tohle já všechno vidím a řeknu to všem lidem zodpovědným za český fotbal. Řeknu, že je třeba udělat neodkladnou analýzu a co nejdříve postavit systém výchovy mladých fotbalistů. Nejlepší bude, když se podíváme, jak se to dělá za hranicemi.

Bylo to i vaší zásluhou, že se Tomáš Rosický sešel s Janem Kollerem v Dortmundu, se kterým získali mistrovský titul?

Na to vám odpovím toto. S Tomášem Rosickým jsme začali spolupracovat, když mu bylo čtrnáct a půl roku a zastupuji ho už sedmnáct let. S Janem Kollerem jsem začal spolupracovat v době, kdy působil jako neznámý hráč v belgickém Lokerenu.

A jestli to byla moje zásluha? Těžko říct. Já měl dobré kontakty v Dortmundu od doby, kdy tam hrál Patrik Berger, který po mistrovství Evropy 1996 přestoupil do Liverpoolu. Měl jsem od lidí ve vedení Dortmundu důvěru, takže jsem tam Tomáši Rosickému i Honzovi Kollerovi takříkajíc otevřel dveře. Ovšem nejdůležitější je samotný hráč, to znamená, jakou má výkonnost a jak přistupuje ke svému zaměstnání. A na to někteří hráči zapomínají.

Český hráč musí bojovat a hrát na sto až sto dvacet procent, aby se jednou dostal do špičkového fotbalu. Bohužel, v dnešní době máme jen hráče druhé kategorie. Už nemáme Bergera, Nedvěda, Poborského, Šmicera či Kollera, prostě nám chybí kvalita. Sice někteří čeští hráči působí v zahraniční, ale nehrají ve špičkových klubech. Pouze dva jsou ve špičce, a to Petr Čech v Chelsea a Tomáš Rosický           v Arsenalu.

Jak na vás tehdy před lety zapůsobil Jan Koller?

Na to je snadná odpověď. Honza nejen, že byl výjimečný, ale byl to skromný a hodný kluk. Měl obrovskou pokoru vůči soupeřům, nikomu byl nešlápl na palec. A měl velký respekt a choval se sportovně. Honza Koller, tak jak je veliký, tak je i velká výjimečnost jeho charakteru a přístupu k fotbalu.

Řekněte, jaký je váš názor na odchod plzeňských hráčů do zahraničí, to znamená Jiráčka, Pilaře, Petržely, který se již vrátil, a nyní i Daridy?

Jsou hráči s velmi vysokým potenciálem, a mezi ně patří Václav Kadlec a Vladimír Darida. Proto také odešli hrát do bundesligových klubů. Další hráči už nemají takový potenciál, což znamená, že na sobě musí ještě rok nebo dva pracovat a poté budou profesionálně žít. A dostanou se do vyšší kategorie. To všechno vidíme na současném českém národním týmu, který má hodně do výkonnosti mužstva z roku 1996 či 2004.

Co pro vás, špičkového manažera, znamená neúčast českého národního týmu na fotbalovém mistrovství světa v Brazílii 2014?

Na to už se mě ptalo několik lidí. Většinou, když máme silné mužstvo a podíváme se na jeho složení, je většina hráčů pod smlouvou. Prostě mají výborné smlouvy. A k tomu, aby takový hráč někam přestoupil, musí mít dostatečný potenciál. Karty nebo pozice v mezinárodním fotbale jsou jasně rozdány.

A každý dobře ví, kde je někdo výjimečný. Tomu nahrávají média, je zde Evropská liga, Liga mistrů, která je víc zajímavější, než  zápasy reprezentačních mužstev.

Můžete říci, jak dlouho už pracujete jako manažer?

Ve vrcholovém evropském fotbale pracuji jako manažer a majitel firmy už pětadvacet let. Před tím jsem patnáct let pracoval v Německu jako trenér.

Co vám za těch pětadvacet let udělalo ve vaší manažerské práci největší radost a jaké jste zažil největší zklamání?

Potěšila mě skvělá týmová práce u českého národního mužstva v roce 1996, kde jsem pracoval jako manažer. Měl jsem velkou radost ze zisku stříbrné medaile na mistrovství Evropy v Anglii. Tehdy byli v našem týmu skvělí hráči – Berger, Němec, Poborský, Šmicer, Kadlec, Kuka a další.

Byly to  silné a rozdílné osobnosti, ale když natáhly, šly jedním směrem a převálcovaly by všechno. Vnitřní sílu tehdejšího týmu postrádám u současného národního mužstva. Doufám, že nyní, kdy se bude tvořit nový tým, lidé, kteří jsou za to zodpovědní, budou vědět, co chtějí vytvořit. Hlavně musí vytvořit vnitřní sílu a soudržnost celého týmu.

V současné době se hodně mluví o tom, že by trenér Pavel Vrba, jenž vede Viktorii Plzeň, měl zamířit právě k národnímu mužstvu. Bude tomu tak?

Protože jsem profesionál, nebudu se k tomu vyjadřovat. Přesto řeknu, že v současné době je deset trenérů ze zahraničí, kteří by měli zájem vést český národní tým. A jsou to zajímavé země –  Německo, Nizozemsko, Chorvatsko a další.

A co italský trenér s českými kořeny Zdeněk Zeman?

Pro mě by byl Zdeněk Zeman jeden z velkých kandidátů na tento post.

Jaká je v současnosti nabídka a poptávka po českých fotbalistech v zahraničí?

Je toho velice málo. Je to tím, že česká fotbalová liga nedosahuje úrovně, jakou mají nejvyšší soutěže v Anglii, Německu, Španělsku, Itálii a ve Francii. V ostatních zemích chybí na fotbal peníze.

České kluby chtějí více peněz za hráče, než odpovídá  jejich výkonnost. Naše liga není zase až tak špatná, ale přirovnal bych jí ke špičce druhé německé Bundesligy.

Hodně se mluví o světové hospodářské krizi, platí to i ve fotbale?

To bych neřekl. Podívejme se za naše hranice. V Bundeslize chodí na fotbal nejvíce diváků, jsou tam plné stadiony, kluby nejsou zatížené, sponzoři dávají do fotbalu velké peníze, se kterými kluby rozumně hospodaří. Na druhé straně jsou velmi problematické kluby, zejména balkánské, kde jsou velké potíže s placením hráčů. Ve Španělsku a v Itálii jsou omezené limity. To ale vyloženě nesouvisí s krizí.   

V německém fotbale všechno funguje a kvete, ale jinde ne. To znamená, že tam to dělají nejlépe. Je to o organizaci infrastruktury, pohodlí a pořádku na stadionech, přestupní částky jsou kontrolované. Dneska máme spoustu volných hráčů, které nikdo nechce, kluby nechtějí jít do rizika, to znamená, investovat velké peníze a hráč se pak neprosadí. Co pak? Všechno je to o kvalitě.

Když máte v českém mužstvu výjimečného hráče, je dobře vedený a ukáže se mu správný směr, určitě se dostane do špičkového klubu, kde musí prokázat svoje kvality v silné konkurenci, kde si musí svoji pozici udržet. Tak tomu bylo v případě Pavla Kuky, Patrika Bergra, Pavla Nedvěda a řady dalších skvělých fotbalistů.

Zakončí Tomáš Rosický svoji hráčskou kariéru v Arsenalu?

V současné době jednáme  o nové smlouvě pro Tomáše Rosického, kterému končí kontrakt v létě 2014. Teď to nedokáži odhadnout, ale myslím si, že vzájemná vazba Arséne Wenger, Tomáš Rosický a já bude fungovat i nadále a hráč nakonec v Arsenalu zůstane.

Ale určitě nás nečekají lehká jednání. Klub bude mít vůči hráči nároky ohledně počtu odehraných zápasů v sezoně, přesto, pokud bude Tomáš zdravý, mělo by všechno dobře dopadnout.

Změnila Tomáše rodina a hlavně narození syna?

Myslím, že ho moc nezměnila. Tomáš byl vždycky hodný kluk, akorát, že teď  má větší radost ze života.

Nelákalo vás dělat manažera v ledním hokeji?

Ne. Nikdy. Já jsem celý život fotbalista, trenér a manažer. Řídím se osvědčeným rčením: Dělej to, co umíš nejlíp. Ještě nikdy jsem nepustil do světa mladého hráče, kterému by bylo šestnáct, sedmnáct či osmnáct let.

Výjimkou byl Jarda Plašil, který jako kluk odešel do Monaka, vyhrál se tam a udělal výbornou kariéru. V hokeji to funguje jinak, od nás odchází do zahraničí řada mladých hráčů s vidinou rychlé kariéry a získání výhodných kontraktů.

Vzpomenete si někdy na období, kdy spolu hráli v Liverpoolu Vladimír Šmicer s Milanem Barošem?

Určitě. Tehdy mužstvo vedl trenér Gérard Houllier, se kterým mám dodnes velmi přátelské vztahy. Tehdy oba tito hráči vyhráli s Liverpoolem čtyři tituly.

A jak Šmicer, tak i Baroš k tomu hodně přispěli. Nejkrásnější bylo finále Ligy mistrů Liverpoolu proti AC Milán. Na to se jen tak nezapomene. V normální hrací době skončil zápas nerozhodně 3:3, nerozhodlo ani prodloužení, ale na penalty byl úspěšnější Liverpool.

Jak vidíte budoucnost českého fotbalu z pohledu prodeje hráčů do zahraničí?

Český sport potažmo fotbal je stále fenomén. Ve srovnání s fotbalovými giganty, jak finančně, počtem obyvatel, ale i tradicí tak trochu zaostáváme, přesto se u nás stále rodí výborní hráči, kteří, když budou nadále rozvíjet svůj talent, mají skvělou budoucnost před sebou.

Ale jak už jsem zmínil, musí se změnit struktura práce s mládeží. Je potřeba do celého českého fotbalu investovat více peněz. Potom se můžeme dočkat požadovaných výsledků.

PAVEL PASKA:

Nejúspěšnější český fotbalový manažer, 63 let. Rodák z pražského Žižkova, hrál fotbal za tehdejší Slavoj, dnešní Viktorii Žižkov. Dotáhl to do 3. ligy.

Maturoval na elektrotechnické průmyslovce, v roce 1969 vycestoval z Československa do Německa a už se nevrátil.
Majitel sportovní firmy ISM.

Zařídil přestupy českých hráčů do ciziny cca za 3,5 miliardy korun. Do jeho stáje patřili Tomáš Skuhravý, Ivan Hašek, Pavel Kuka, Jiří Němec, Patrik Berger, Vladimír Šmicer, Karel Poborský, Jan Koller, ale také současní hráči Tomáš Rosický nebo Milan Baroš. První přestup zařídil v roce 1988 s kolegou Zdeňkem Nehodou: obránce František Straka odešel    z pražské Sparty do  Mönchengladbachu.

Na trenérské škole v Kolíně nad Rýnem získal Pavel Paska licenci A a poté patnáct let trénoval amatérské kluby v Německu. Později pracoval jako skaut pro kluby v Hamburku či Düsseldorfu.

Při stříbrném mistrovství Evropy 1996 byl manažerem české reprezentace.

Top deset fotbalových přestupů Pavla Pasky:

Tomáš Rosický – 505 000 000 Kč, Sparta Praha – Dortmund, rok 2001.

Jan Koller – 420 000 000 Kč,  Anderlecht Brusel – Dortmund, 2001.

Vladimír Šmicer – 247 000 000 Kč, Lens – Liverpool, 1999.

Tomáš Ujfaluši – 240 000 000 Kč, Hamburk – Fiorentina, 2004.

Milan Baroš – 189 000 000 Kč,  Baník Ostrava – Liverpool, 2001.

Karel Poborský – 167 000 000 Kč, Manchester United – Benfica Lisabon, 1997.

Radek Bejbl – 134 000 000 Kč,  Atlético Madrid – Lens, 2000.

Patrik Berger – 133 000 000 Kč, Dortmund – Liverpool, 1996.

Tomáš Skuhravý – 115 000 000 Kč, Sparta Praha – FC Janov, 1990.