Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jak hodnotíte proběhlé benefiční utkání k podpoře malého Jakoubka Jandy?
Musím říct, že to bylo super. S Jandysem (Petrem Jandou - pozn. redakce) jsem komunikoval a hned jsem slíbil, že se zúčastním. Těšil jsem se, že můžu pomoct. Všichni s ním cítíme, ocitl se v těžké životní situaci. Mrzí nás to, ale můžeme se alespoň takhle sejít, vybrat nějaké peníze a tímto způsobem pomoci. Je smutné, že jsme se sešli zrovna v tomhle duchu, ale kvůli Jakoubkovi jsme to udělali, a jsem rád, že to vyšlo.

V dresu Slavie jste zažil velice úspěšnou éru. Získal jste dva tituly a zahrál si Ligu mistrů. Jaké to bylo se znovu na hřišti potkat se svými bývalými spoluhráči?
Jsem moc rád, že jsme se zase potkali. Téměř celá ta skvělá parta z roku 2007 byla pohromadě. V kabině to bylo přátelské a uvolněné. S Matejem Krajčíkem, Dušanem Šventem, Tijani Belaidem nebo Mickaëlem Tavaresem jsme se neviděli hrozně dlouhou dobu. Bylo to opravdu skvělé se s nimi znovu po tolika letech vidět. Myslím si, že jsme všichni skoro stejní, jen máme nějaké ty roky a kila navíc. Po zápase jsme šli společně na večeři, kde jsme se pobavili o životě a zavzpomínali na staré časy. Jen je opravdu škoda, že to muselo být při takovéto příležitosti.

Panovala na trávníku i po těch letech nějaká sehranost?
Už jsme všichni takoví pomalejší, takže si myslím, že tam sehranost moc nebyla. S některými kluky se potkávám, ale už hrajeme spíše jiné sporty než fotbal. Hrajeme hokej a v tom, si myslím, jsme sehraní víc (smích).

Jaký moment vám nejvíce utkvěl v paměti z působení v sešívaném dresu? Je to postup do Ligy mistrů přes Ajax Amsterdam, kdy jste odehrál závěr postupového domácího zápasu?
Pro mě je to tak úplně jednoznačně. V obou zápasech jsem nastupoval na patnáct minut. Byla to obrovská euforie, když se postoupilo. Na ty následné oslavy člověk vždycky rád zavzpomíná. Žije se z toho do konce života.

Na jihu Čech, kde se charitativní zápas odehrál, jste strávil dvě a půl sezony při svém působení v českobudějovickém Dynamu. Jak na tohle angažmá vzpomínáte?
Já stále, kde to jde, říkám, že nedám dopustit na pana Poborského s panem Ciprem. Myslím si, že nebýt jich, tak jsem ligu nikdy nehrál. Dali mi tu největší šanci a díky nim jsem mohl mít takovou kariéru. Vždycky, když jedu přes Budějovice, tak na ně v dobrém vzpomínám, protože jsem tu zažil skvělá léta. Jsem za to angažmá opravdu rád, protože nebýt Dynama, tak si myslím, že bych tolik startů v lize nikdy neudělal.

Bylo to pro vás trochu nostalgické vrátit se zpátky na jih?
Rozhodně. Pokaždé, když projíždíme s rodinou Budějovicemi, tak se jedeme podívat na místo, kde jsme bydleli. Je to nostalgie.

Po první sezoně v Dynamu přišel právě v roce 2007 i následný přestup do Slavie, v jejímž dresu jste dosáhl velkých úspěchů. Jaké to bylo najednou přestoupit do jednoho z největších klubů u nás?
Povedla se mi dobrá sezona. Ani nevím, jak se to upeklo, ale najednou jsem byl ve Slavii. Byl jsem za to hrozně rád. Stavěl se tam nový tým, od kterého nikdo nečekal, že by mohl hrát tak dobře. Nakonec si to krásně sedlo a byly z toho dva tituly a postup do Ligy mistrů.

Stále se držíte ve formě, když nastupujete ve třetiligové Povltavské fotbalové akademii. Vypadá to, že motivaci hrát stále máte. Láká vás představa si ještě zahrát v nějaké vyšší soutěži?
Myslím si, že to už nenastane, ale láká mě stále být v té partě. Baví mě být v kabině. Myslím si, že mě teď v třetí lize nejspíš čeká poslední rok, takže si to chci užít. Fotbal ale nepřestanu hrát asi nikdy, protože bez té atmosféry v kabině nedokážu být.

Autor: Martin Boška