Jste se čtyřmi získanými body ze dvou jarních zápasů spokojený?
Řekl bych, že jsou asi nejspravedlivějším ziskem pro nás. Když si promítneme dva odehrané zápasy, tak jsme 
z nich mohli mít klidně šest bodů, ale stejně tak žádný. Musím však říct, že na poslední výhře s Vltavínem měl velkou zásluhu brankář Martin Štěpanovský, který v penaltovém rozstřelu chytil všechny pokusy soupeře.

Martin Štěpanovský ukazuje, že by mohl být oporou mezi třemi tyčemi?
Chytit čtyři penalty je skutečně rarita, to se jen tak nevidí. Martin navíc lapil jednu penaltu už i doma s Královým Dvorem. Ale celkově musím říct, že hráči v poli během zápasu cítí, že si je Martin jistý.

Když se vrátíme k poslednímu utkání na Vltavínu, jak se z vašeho pohledu vyvíjelo?
Začalo se vyvíjet dobře. 
V prvních patnácti minutách, než jsme dali branku, tak jsme čelili jen jedné šanci soupeře, který na nás chtěl vlítnout. Bylo na nich vidět, že byli povzbuzení výhrou nad Bohemians. A přišlo mi, že náš výsledek z prvního kola s Královým Dvorem nebrali tolik 
v potaz. Chtěli nás určitě porazit, chtěli na nás vlítnout, ale my byli lepší.

Po vaší první brance Vltavín pak ale skóre otočil. Co obrat zapříčinilo?
Jednogólový náskok jsme začali bránit brzy, což jsme po klucích ani nevyžadovali. Ale asi to pramenilo z jejich podvědomí. Nejdříve přišlo vyrovnání a pak domácí měli 
i další šance, kdy nás podržel Martin Štěpanovský. První poločas jsme nedohráli, jak bychom si představovali. Dostali jsme se přesto k brejkovým situacím, ale měli bychom je umět vyřešit mnohem lépe. V tom máme rezervy. Potřebujeme být v přechodu do útoku rychlejší 
a přesnější.

S čím jste vstupovali do druhého poločasu?
Očekávali jsme, že nápor Vltavínu bude pokračovat. Utíkali nám do brejků a dostali jsme se pod tlak. V momentě, kdy jsme dostali z penalty na 1:2, jsme se na sebe podívali s asistentem Milanem Nouskem. Báli jsme se, že v ten moment by se utkání mohlo zlomit.

To se ale nestalo. Místo toho jste dokázali vyrovnat…
Inkasování z penalty nás skutečně paradoxně nakoplo. Povedla se nám i střídání. Ve zbývajících dvaceti minutách zápasu jsme nejenže vyrovnali, ale měli i další dvě šance. Jirka Ježdík a Míra Slepička mohli výhru přetavit na naší stranu. Jsem rád, že se ukázalo, že vše je pouze v hlavách samotných hráčů a ne že by postrádali herní kvalitu.

Pochvaloval jste si střídání. Můžete to rozvést?
Jak Martin Voráček, tak Pavel Nohava svým příchodem na hřiště týmu pomohli. Je potřeba si však říct, že Martin Held k nám přišel jako útočník a my ho zařadili na kraj zálohy. V rozestavení čtyři čtyři dva hrají krajní záložníci na velkém prostoru 
a mají hodně běhání. Není to tak, že bych Martina střídal 
z výkonnostních důvodů, ale spíše proto, že není ještě tak zvyklý lajnu pilovat. A Martin Voráček v tu chvíli na trávník vlétnul a naši hru na straně zvednul.

A Pavel Nohava, který vystřídal Guitiho?
Ten naši hru zklidnil. Ve středu hřiště to bylo takové rozhárané, ztráceli jsme hodně míčů, což nás dostávalo pod tlak. Pavel je zkušený, půl roku hrál třetí ligu v základu. Jeho příchodem jsme začali více kombinovat, čímž jsme se dostávali do šancí a nakonec 
i k vyrovnání.

V sobotu přivítáte třetí Jirny, což bude jistě těžký soupeř?
Naposledy prohráli s Bohemkou nula čtyři. Každopádně v jejich sestavě jsou všichni profesionální hráči, byť třeba někteří bývalí. Dá se říct, že pan Jícha (trenér – pozn. autora) si své hráče hýčká. Takže ta základní desítka plus brankář je velmi slušná a to také odpovídá postavení v tabulce.

Do utkání ale půjdete s cílem bodovat, ne?
Samozřejmě. Klukům jsem i říkal, že nyní hrajeme v podstatě svoji vlastní soutěž. Tím, že se chceme zachránit, tak musíme v každém zápase hrát na tři body a vyválčit je.