Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„K úplné spokojenosti nám nějaký ten bodík chybí,“ říká trenér Pavol Švantner, jenž se v rozhovoru pro Deník za sezonu ohlížel.

Porážkou v Plzni, která přišla po sérii čtyř výher v řadě, jste zakončili podzimní část sezony. Jaký ten podzim byl?
Mám-li to říct stručně, tak že by ke spokojenosti bylo nějak daleko, to určitě ne. Na druhé straně úplně spokojeni být nemůžeme, k tomu nám nějaký ten bodík ještě chybí. Moje představa o podzimu se pohybovala kolem pětadvaceti bodů, ale máme jich jen jednadvacet. Sice jsme si v létě byli vědomi, že začínáme zase od nuly, že dáváme dohromady nový tým, avšak věřili jsme v sílu těch kluků, kteří byli v týmu už minulou sezonu. A jsem přesvědčen, že těch pětadvacet bodů až tak nereálnou metou nebylo.

Jenže hned na úvod jste prohráli doma s Karvinou…
V přípravných utkáních se zdálo, že by tým i v pozměněném složení neměl mít sestupové starosti. Bohužel první zápas s Karvinou jsme sice herně zvládli, výsledkově ale ne. Gólem minutu před koncem jsme prohráli. Ta ztráta mě mrzí, ale stejně tak i následný zápas se Spartou. Ta tady na rozdíl od Karviné byla favoritem, přesto jsme první půli vyhráli, a byť jsme ani po půli herně nepropadli, Sparta potvrdila svou kvalitu a my po dvou zápasech doma byli bez bodu. Naštěstí nato ve Frýdku kluci zabrali a důležité tři body urvali. Doma jsme pak zdolali i Opavu, což byla povinnost a my už do půle měli tři čtyři tutovky, ale o vítězství jsme rozhodli až po přestávce.

Díky výhře ve Frýdku jste hrozbu tří porážek v řadě odvrátili, avšak tato černá série vás pak stejně postihla: prohráli jste v Hradci, doma s Brnem a na Slovácku…
V Hradci rozhodl jediný gól v první půli, v níž byl Hradec lepší. Po přestávce jsme měli vrch, Kuba Pařízek trefil břevno a my měli řadu šancí, ale gól jsme nedali. Brno u nás vyhrálo po zásluze, bylo lepší. Třeba Martin Zikl, jenž nám tu dal dva góly, hraje už za muže první ligu. A zápas na Slovácku? To už je klišé – herně dobré, jenže koncovka mizerná a další prohra o gól.

Pak jste porazili doma Mladou Boleslav a bod přivezli ze Slavie, jenže domácí porážky s Pardubicemi a Příbramí vás srazily zase ke dnu…
Výhru s Boleslaví si hodně cením, protože jsme dokázali dobrou hru korunovat konečně i brankami. Byť jsme jich mohli dát ještě víc. Následně na Slavii jsme odehráli rovnocennou partii a po půli jsme dokonce 0:2 vedli. Po půli jsme ale o náskok přišli, když pomezní rozhodčí pustil jasný ofsajd a Slavia se tím vrátila do zápasu a ke konci srovnala. Ačkoli jsme vezli jen bod, za výkon jsem kluky pochválil.

Což pak doma neplatilo, protože Pardubice i Příbram si ze Složiště vezly vždy tři body…
Pardubice vsadily na silový fotbal, který našim hráčům menších postav, jako jsou Kalousek nebo Lindák, vůbec neseděl a soupeř tady vyhrál zcela zaslouženě. Na Příbram jsme si věřili, přípravu tam jsme vyhráli, ale dostali jsme brzy gól, a byť jsme pak celý zápas tlačili a hlavně druhou půli prakticky hráli na jednu branku, gól už jsme bohužel nedali.

Začátek sezony se vám příliš nevydařil, zato v závěru podzimu jste si zřejmě spravili chuť. Je to tak?
Já po prohře s Příbramí klukům řekl, že v těch pěti utkáních, které nám zbývají, je ve hře patnáct bodů, tak jich těch patnáct získáme a uděláme si pěkné Vánoce. Jasně, byla to nadsázka, ale když jsme v prvních čtyřech zápasech nahráli jedenáct bodů z dvanácti možných, najednou si ti kluci uvědomili, že to až tak nemožná meta nebyla. Navíc my ty body neuhráli náhodou, ale i náš herní projev měl patřičné parametry. Hlavně proto, že konečně jsme začali proměňovat i šance. Ve Zlíně, doma s Bohemkou a Baníkem a v Teplicích jsme nastříleli deset gólů. Konečně se chytili naši ofenzivní hráči, jak Šplíchal, tak Lindák a my si díky této sérii čtyř výher v řadě přece jen trošku zklidnili celý podzim.

A nezklidnili se ti kluci až příliš? Podzim jste totiž po sérii čtyř výher zakončili porážkou 1:5 v Plzni…
Já hráče před cestou do Plzně varoval, že Plzeň má formu a že v soutěži je aktuálně top manšaftem. Že doma přehrála Spartu, že jedině na sto procent odvedený týmový výkon tam má šanci na úspěch. Řekl jsem jim, že nemáme co ztratit. což možná byla chyba, protože někteří z nich to zřejmě vzali doslova a mysleli si, že když neuspějí, že se až tolik nestane. A my po půli prohrávali 0:4… Já jim po zápase celý poločas pustil na videu, aby to sami viděli. My tam totiž začali dobře, jenže po dvou chybách jsme dostali dva laciné góly a už se to vezlo…

A poprvé v sezoně jste dostali nepopulárního „bůra“…
Není divu, za celý podzim jsme jedině v Plzni propadli v obranné fázi. Nejen obrana, ale směrem dozadu jako celý tým. I když je fakt, že zápas nevyšel ani Kočímu či Jášovi, kteří jinak patřili mezi pilíře naší hry: Chyb se nevyvarovali ani krajní beci, ani Janáček v brance. Což platí i na záložníky, ani ti dozadu moc nepomohli. Na druhou stranu nutno říct, že Plzeň svou kvalitu potvrdila tři dny nato, když dohrávku v Příbrami vyhrála 10:2!

Když už jste zmínil některé hráče, poslední zápasy jste odehráli většinou ve stejném složení. Dá se říct, že se vám podařilo sestavu stabilizovat? A co znamenají ta čísla, která na ceduli ve vaší kanceláři jsou u jednotlivých hráčů?
Ta čísla vycházejí z programu společnosti, která monitoruje všechna utkání dorostenecké ligy a každý týden vydává index na základě komplexního hodnocení jednotlivců. Dobré přihrávky, špatné přihrávky, bránění, souboje, produktivita, prostě všechno. Hráči nad 150 celkově za sezonu je lepší průměr. V jednotlivých zápasech kolem dvou set, to už jsou top výkony.

Byli mezi top i vaši hráči?
Třeba ve Zlíně, kde dal dva góly, měl Kuba Rauscher index 283 a stal se nejlepším hráčem celého kola. Šplíchal ve Zlíně měl 224, na Slavii 201 a s Bohemkou dokonce 263! Nad dvě stě byli i Lindák s Bohemkou 218 a Pařízek na Slavii 213, to jsou skvělá čísla. Za celou sezonu měli nejstálejší formu a nejvyšší průměrný index Šplíchal 187, Rauscher 167, Pařízek 165, Jáša 162 a Kalousek 157.

Jaký tah v sestavě se vám hodně povedl?
První zápasy pro zranění chyběl Martin Šplíchal, což se v úvodu sezony na našich výsledcích negativně projevilo. Na hrot se posunul stoper Rauscher a Šplíchal, když se uzdravil, hrál pod ním. To, že Kuba Rauscher vpředu vyhrával souboje a sbíral ty balony, Šplíchalovi vyhovovalo. Asi i proto se ozvali reprezentační trenéři a Martin by měl dostat příležitost. Ve výhledu je i Janáček a další kluci, což nás velice těší. Z nároďáku bohužel vypadl Miky Jáša, ale v devatenáctce je ta konkurence už hodně veliká.

Zmínil jste Šplíchala, jehož forma šla ve druhé části sezony výrazně nahoru. Jenže jak jeho, tak i brankáře Janáčka si prý vyhlédla Sparta?
Když už se to dostalo ven z klubu, nebudu mlžit. Je to tak, kvůli oběma hráčům nás Sparta kontaktovala. Mě těší, že oba tady na podzim zůstali. Myslím, že to oběma prospělo, oba tady byli daleko víc vytíženi, než by tomu asi bylo ve Spartě. Uvidíme, jak to bude na jaře, ale věřím, že by oba mohli tady ještě zůstat. I když angažmá v takovém klubu, jakým Sparta je, oběma přeji.

Že je o vaše hráče zájem, vás jistě těší, ale největší radost byste zřejmě měl, kdyby se ti nejlepší z dorostu dokázali uplatnit v klubovém áčku…
To v každém případě, to je je náš hlavní úkol. Pro nás není tak důležité, jestli skončíme šestí či dvanáctí, ale kolik hráčů se posune do A-týmu. Vychovávat hráče pro první mužstvo je náš hlavní cíl. Těší mě, že už se do áčka řada kluků podívala. Třeba Jáša, Lindák, Kalousek, Šplíchal či Pařízek. Jsme s trenéry áčka domluveni, že si hráče od nás berou na tréninky či na lavičku a že někteří určitě půjdou i do zimní přípravy.

Ještě blíž mají hráči z dorostu ale do juniorky, ne?
Samozřejmě. Tím spíš, že u nás je kádr juniorky velice úzký, takže její řady v zápasech pravidelně doplňujeme. Těsně propojeni jsme i s osmnáctkou, jejíž hráči až do čtvrtka trénují celý týden s námi. Ale zpět k juniorce, která hrává v pondělí, jenže těžko chtít od našich klíčových hráčů, aby hráli v sobotu či v neděli za dorost a v pondělí ještě za juniorku. Třeba proti Teplicím ale byli i naši stěžejní hráči a na Spartu, kdy už jsme měli po sezoně, jelo prakticky celé mužstvo.

Když už jste zmínil osmnáctku, která hraje ve II. lize dorostu: údajně byste prý mohli zkusit s ní hrát na postup a krýt tak záda devatenáctce?
Spíš tady byly v létě trošku obavy, jak osmnáctka bude fungovat, protože tato kategorie nemívala dobré výsledky. Rozhodli jsme se z hráčů do 19 a 18 let utvořit společný kádr šestadvaceti hráčů a já jim všem před sezonou řekl, že záleží jen na nich, kteří se prosadí do U19 a zbytek půjde do U18. Trénujeme společně a před víkendem se dohodne, kdo v jakém týmu nastoupí. Ti nejlepší z osmnáctky mohou naskočit v první lize dorostu, ač mezi oběma ligami je velký výkonnostní rozdíl. Na druhou stranu třeba v posledním kole výkon osmnáctky na hřišti Táborska, kde naši mladíci vyhráli 5:1, byl opravdu velice dobrý. Místo obav o záchranu naše osmnáctka ve druhé lize hraje nahoře a na jaře se do ní mohou už posouvat i nadějní kluci z naší sedmnáctky.

Nicméně sázet na to, že by tým U18 mohl hrát na postup, zřejmě nebudete?
Já pevně věřím, že si účast mezi elitou uhájíme s devatenáctkou. To je pro nás na jaře jednoznačná priorita. Nebude to jednoduché, už proto, že I. liga dorostu snižuje počet týmů z osmnácti na šestnáct, takže dolů půjdou čtyři celky. My sice máme na sestupové příčky šest bodů, s pokorou ale říkám, že uspokojit nás to nemůže, ty tři čtyři zbytečně poztrácené body nám chybí. A na jaře začínáme v Olomouci a pak máme doma Spartu, to na úvod je hodně těžký los. Ta hrozba tam tedy pořád je a my si to moc dobře uvědomujeme.