Osobnost Deníku

Co vás přimělo vydat se na dráhu rozhodčího?
Začal jsem cítit, že mé aktivní hraní se už blíží ke konci a chtěl jsem si ve fotbale zkusit jinou roli. Trénovat děti nemohu, v týdnu bych nestíhal tréninky kvůli zaměstnání. Zbývala tak vlastně jen role rozhodčího.

Jaký byl váš vztah k sudím, když jste sám hrával?
K rozhodčím jsem se choval hrozně. Dnes bych si nafackoval. Stačilo pár odpískaných zápasů a úplně jsem na ně změnil pohled. Získal jsem k nim respekt, který mi chyběl. Mnohdy jsem se sudím bojoval možná více než se soupeřem. Dnes, když si jdu zahrát, tak už to vidím jinak a rozhodčímu se naopak snažím pomoct.

Je podle vás ve vaší nové roli výhoda, že za sebou máte aktivní kariéru?
Myslím, že ne. Nehrál jsem totiž na žádné valné úrovni.

Jakou nejvyšší soutěž jste si zahrál?
Asi tři zápasy v první A třídě za Veselí nad Lužnicí. To byla ale fakt jen epizoda a jinak jsem hrál jen v okresních soutěžích.

Co jste musel všechno udělat, než jste odpískal svůj první zápas?
Přihlásil jsem se komisi rozhodčích na okrese Tábor, kde ji vede Vašek Mácha. Ten mě odkázal na pana Jiřího Hanzala, který pomáhá a věnuje se začínajícím rozhodčím. Pan Hanzal mi při osobních setkáních dal mnoho rad, poté se i jezdil podívat na mé první zápasy jako delegát. Chtěl bych mu touto cestou moc poděkovat.

O jaké utkání se jednalo?
Na umělce na Soukeníku Lom hostil Božejovice ve čtvrté třídě.

Všichni rozhodčí začínají u mládeže, po jaké době jste odřídil první zápas dospělých.
Myslím, že zhruba po pěti utkáních mládeže jako hlavní a pěti zápasech dospělých na lajně.

Jak dlouho se pískání věnujete?
Rok a půl.

Začal jste s pískáním podle vás až příliš dlouho?
Rozhodně. Když bych mohl vrátit čas, začal bych pískat v patnácti letech. Obdivuji kluky, kteří to tak udělali, dnes je jim pětadvacet let a čiší z nich, jak už jsou vypískání. Mohou z toho těžit a ještě toho mají spoustu před sebou. Moc jim to přeji. Platí, že odpískané zkušenosti nic nenahradí.

Na nižší úrovni jsou rozhodčí jediní, kteří si ze zápasu odnášejí finanční odměnu. Byla i tohle pro vás motivace?
Nebyla. Právě proto, že jsem se jako hráč k rozhodčím choval hrozně, řekl jsem si, že bych si to měl vyzkoušet na vlastní kůži. Říkal jsem si, že si to fakt jen zkusím a asi u toho nevydržím, ale nakonec je to fajn. Kdyby ti „křiklouni“, jako jsem byl já, dostali za povinnost odpískat pár zápasů, věřím, že by se i chování řady z nich změnilo.

Nejhorší zážitek? Inzultace

Jaký byl váš dosud nejhorší zážitek v roli rozhodčího?
To je jednoduché. Inzultace. Šlo znovu o utkání Lomu s Božejovicemi. Tentokrát v Božejovicích, kde přišla na čtvrtou třídu parádní návštěva a utkání jsem zhruba po dvaceti minutách musel ukončit. Lidí mi přišlo líto. Hráči se pošťuchovali mezi sebou a já udělal chybu, že jsem je chtěl roztrhnout, a v ten moment ji hráč Lomu, jak se říká, vlepil i mě. Tvrdil, že si mě spletl a myslel, že jsem soupeř, a ne rozhodčí. Utkání jsem však ukončit musel. Chybami se člověk učí. Od té doby už do žádných strkanic nechodím, což mi ostatně radil i pan Hanzal při úvodních školeních. Měl pravdu.

Mají k vám osobně i obecně k sudím hráči při zápasech respekt?
Myslím, že si rozhodčí ten respekt musí vybudovat. Tím, jakou pověst si vytváří.

Jaké je podle vás obecně postavení fotbalových rozhodčích ve sportovním prostředí?
Je to klišé, ale fotbal se bez nich hrát nedá. A hráči by k nim měli mít daleko větší respekt. Často je rozhodčí úplně zbytečným hromosvodem pro hráče, kterým chybí vlastní soudnost.

Který byl dosud váš nejlepší odřízený zápas? Svým významem i vaším výkonem?
Svůj výkon nedovedu posoudit Ale je prostě pravda, že po utkání máte ze svého výkonu vždy nějaký pocit. Někdy dobrý, někdy horší. Jako hráč zkazí přihrávku, tak i rozhodčí prostě udělá chybu. To tak je. V mžiku se rozhodnete a vrátit to nejde. Pak si to zanalyzujete a tím se učíte. Ale zápas, který jsem si zatím nejvíce užil, tak byl duel Kardašovy Řečice s Neplachovem. Šlo o první místo v tabulce první B třídy. Hrál se pěkný fotbal v krásném areálu v Kardašce, oba týmy navíc podávaly velice slušný výkon. Takové utkání si pak užije i rozhodčí, když nemusí pořád pískat do píšťalky a hra má spád.

Zodpovědnost má hlavní rozhodčí

Je pro vás velký rozdíl řídit utkání jako hlavní, nebo být na lajně?
Samozřejmě to rozdíl je. Na hlavním leží zodpovědnost. Pomezní signalizuje, ale rozhodnout musí hlavní.

Která role vám sedí víc?
Je potřeba obojího. Baví mě třeba být lajně zkušenějším kolegům a sledovat, jakým způsobem oni řídí zápas. Například kolega Adam Ondřej je mladší, ale už má hodně odpískáno. Když pískáme spolu, tak si vždy o přestávce a po utkání projdeme vybrané situace ze zápasu, diskutujeme o nich, proč a jak jsme je posoudili, a to je přínosné.

Do které soutěže v nadcházející sezoně naskočíte?
Do první B třídy a příležitostně do první A třídy.

Čeho byste chtěl jako sudí dosáhnout?
Mít po každém utkání dobrý pocit, že jsem přispěl k tomu, aby si hráči mohli zahrát pěkný fotbal. Abychom z toho všichni měli pěkný zážitek.