Když Jakub Rosůlek přidal v sobotu druhou branku v utkání Sokola Čížová proti Hvězdě Cheb, byla cítit na domácí straně notná úleva. Zápas totiž hodně připomínal duel s Aritmou Praha, který nakonec skončil 1:1. Sokol v podzimní derniéře zvítězil dvěma zásahy svého nejlepšího střelce 2:0.

„Já jsem si také myslel, že to dopadne jako s Aritmou," připustil trenér Jaroslav Vavroch a doplnil: „Kdyby dal Rozhoň v prvním poločase tu svou velkou šanci, tak jsme se uklidnili dřív, a bylo to úplně jiné utkání."

Pak se trochu zakabonil, když si vzpomněl na druhou penaltu, kterou domácí útočník neproměnil. „Rosůlek nemá chodit na druhou penaltu, když už jednu zahrával, jen aby si honil nějaké osobní statistiky. Ono se jim to nelíbí, když jim to řeknete… Byly na něj dvě penalty, ale to neznamená, že je musí obě kopat. Kdybychom proměnili druhou penaltu, tak už bychom byli úplně klidní," míní.

Byl to těžký zápas. Nejen proto, že se Cheb představil na jihu Čech ve velmi dobrém světle. „Rozladěnost v mužstvu je veliká. Před utkáním jsem ani nevěděl, jestli dám jedenáctku dohromady. Smekám před hráči, že dali přednost fotbalu, protože jsem dopředu věděl, že když pan Vávra nepřijde na utkání, tak že kluci k utkání nenastoupí. Ale dali přednost fotbalu. Chtěli jsme důstojně dohrát podzim, to se povedlo," řekl smutně zkušený trenér.

Po utkání následovala i v Čížové tradiční dokopná. „Máme dokopnou, podáme si ruce a bůh ví, jestli se ještě uvidíme. Mužstvo asi pohromadě nezůstane, nelze tady kontinuálně pracovat," žehrá na to, na co všichni trenéři před ním, Jaroslav Vavroch.

Sám neví, jestli bude pokračovat u týmu i v jarní části sezony. „Máme v týmu kluky zdravé, kteří fotbal hrají pro fotbal, rád bych s nimi pokračoval. Ale uvidíme, jak to bude dál. Jedenáctého ledna bych rád nastoupil do přípravy, ale trenér bez hráčů, to je stejné jako generál bez vojska," přirovnává Vavroch.

Systém práce v Čížové zatím sledoval jen zpovzdálí, teprve letos do něj nahlédl zblízka, a jak je vidět, moc se mu nelíbí. „Ještě jsem se s ničím podobným nesetkal, to říkám na rovinu, aniž bych chtěl někomu škodit," říká Vavroch a pokračuje: „Čížová je obec se třinácti sty obyvateli, obec se stará o hřiště, o kabiny. Věřím, že soutěž dotáhneme do konce."

Přesto připouští, že s hráči, které měl v Sokole k dispozici, byla dobré pracovat. „Mám radost, že kluci mají našlápnuto do vyšších soutěží. Když někdo vidí střeleckou úspěšnost Rosůlka – samozřejmě, že na něj musí pracovat celé mužstvo, ale on to mužstvu zase vrací – tak po něm musí sáhnout. Mám radost i z Rozhoně, který přišel s nadváhou, na konci podzimu má o deset kilo méně a defenzivního záložníka hrál výborně. Pepík Šáchů předváděl výborné výkony. Moravec, Brož, forma hráčů šla nahoru. Rom, z toho máme velkou radost. Dalo se to dohromady, ale předvídám, že už se na jaře neuvidíme, protože většina hráčů avizuje, že už tu nezůstane," opakuje nedobrou zprávu pro čížovský fotbal.

Tyhle problémy by měl řešit nový výbor Sokola. „Je tu první půlrok, tak uvidíme, jak se mu bude dařit. Snad se to dá dohromady. Někteří hráči by tu mohli chtít hrát, protože by byla škoda, kdyby se divize pustila. Pro mladé kluky je to dobrá soutěž," myslí si zkušený fotbalový lodivod.

Sokol Čížová získal dvaadvacet bodů po podzimu. Alespoň tenhle údaj vyvolal na tváři Jaroslava Vavrocha trochu radosti. „Nečekali jsme to, náš cíl byl skončit na nesestupovém místě. To se podařilo. Navíc se nám podařilo získat body navíc, které jsme nečekali. A to jsme bodů mohli získat ještě víc. S Aritmou jsme třeba ztratili dva," uzavírá současný trenér Čížové.