Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jenomže v minulých dnech se rázem všechno změnilo. Než se ale rozhodl, nechal si všechno v klidu projít hlavou. A po několika dnech souhlasil.

Jiří Antoš se stal novým trenérem divizních fotbalistů Sokola Čížová. Ve čtvrtek s mužstvem zahájil zimní přípravu a už dnes s ním cestuje k prvnímu přípravnému zápasu do Tábora.

Po několikaleté odmlce se vracíte k trenérské práci. To vám fotbal tolik chyběl?

Do fotbalového kolotoče ve funkci trenéra se vracím po více než tříleté přestávce. Na podzim to byly právě tři roky, co jsem skončil s trénováním zrovna v Čížové, jež tehdy hrála krajský přebor. Vracím se na místo činu proto, že předsedou tamního oddílu je Vladimír Vávra.

A protože někteří lidé již v čížovském fotbale skončili, kývl jsem panu Vávrovi na jeho nabídku, zda bych nešel trénovat divizní tým.
Zcela otevřeně říkám, že s panem Vávrou mám dlouholeté korektní vztahy, nikdy jsme jeden druhému neublížili, pokaždé jsme si věci říkali otevřeně, na rovinu.

A vždycky, když se o něco jednalo, tak jsme vše vyřešili ku prospěchu věci. Ale nejen kvůli němu, ale i několika hráčům, které znám, jsem nabídku z Čížové přijal.

Mužstvo Čížové je po podzimu na čtvrtém místě, takže je pro vás určitě lepší, než kdybyste na jaře hráli o záchranu, ne?

Určitě. Mužstvo je v tabulce na lichotivém čtvrtém místě s šestadvaceti body a dalo by se říci, že má do druhé poloviny soutěže velice slušný základ. Ale hned zkraje musím upozornit na to, že v tříbodovém systému je to velmi zrádné. Třikrát vyhrajete a jste na špici, a když naopak třikrát prohrajete, jste najednou v pásmu sestupu. To je hodně ošidné.

Nikdo si nesmí myslet, že se výsledky dostaví samy, že budeme vyhrávat jak na běžícím pásu. Už dnes je jasné, že někteří hráči z mužstva odejdou a jiní je naopak nahradí. Zatím je všechno v jednání. Určitě odejde brankář Vladan Vršecký, což mě osobně velice mrzí, protože to byla na podzim velká opora týmu.

Do Písku rovněž zamíří zkušený tvůrce hry Michal Polodna a na odchodu jsou i další fotbalisté. Věřím, že se vedení čížovského oddílu podaří za ně získat adekvátní náhradu. A doufám, že noví hráči začnou s námi trénovat co nejdříve. Kdyby za Vršeckého přišel z Písku gólman Satrapa a do pole Zahrádka s Chytrým, byla by pro ně divizní Čížová dobrou zkušeností a příležitostí, aby se zde ještě více vykopali.

Bude tato trenérská štace vaší poslední?

Víte, jak to je: „Nikdy neříkej nikdy!" Když jsem před třemi roky v Čížové skončil, říkal jsem v legraci, že už nepůjdu nikam trénovat, že už toho mám za těch pětatřicet let až dost. A rovněž jsem prohlásil, že jedině, kdyby mi zavolala Sparta nebo Kotěhůlky, tak bych se k fotbalu vrátil.

Tím ale nechci  nijak zlehčovat můj návrat do Čížové. Už jsem nevěřil, že bych ještě šel někam trénovat, to říkám zcela otevřeně. Ale jak už jsem zmínil, kvůli panu Vávrovi jsem se k fotbalu zase vrátil.

Co víte o mužstvu Čížové?

Jsou v něm jednak hráči zkušenější, z nichž mnozí jsou z Písku nebo prošli píseckým týmem, jako Jaroušek, Šácha, Zach, Brož, Rambous či Moravec. A pak jsou tam hráči, co dojíždějí odjinud, například z Prahy. Uvidíme, jak se dá mužstvo dohromady.

Hlavně, aby kostra týmu byla taková, abych se na ni mohl spolehnout, že hráči budou bojovat a nepodlehnou euforii ze současného bodového zisku.

Vždycky jsem říkal, že fotbal je divadlo na velké ploše a je jedno, jestli ho sleduje padesát diváků nebo pět tisíc fanoušků. Kluci hrají fotbal nejen pro ně, ale i pro sebe. A v Čížové to platí dvojnásob. Určitě si všichni s chutí zahrají fotbal, který mají tak  rádi. Ale jak už jsem řekl, otázka je, které hráče budu mít k dispozici.

Bude pro vás těžké budovat nový tým?

Všechno se bude dít za pochodu. Ve čtvrtek jsme zahájili zimní přípravu a již v sobotu odehrajeme v Táboře první přátelské utkání. Mým přáním je, aby mužstvo hrálo trochu více útočně, aby dávalo více branek a kluci se fotbalem skvěle bavili. 

Tohle všechno je ale v rovině teorie, otázkou je, co bude v praxi. Někdo se zraní, další mohou mít pracovní či studijní problémy, a to všechno se bude muset nějakým způsobem slepit.

Já ale věřím, že si s čížovskými funkcionáři v klidu sedneme a všechno vyřešíme. Myslím si, že jednání s vedením FC Písek ohledně uvolnění některých hráčů bude odpovídající, vždyť se navzájem dobře známe a víme, co kdo od koho může očekávat.

Doufám, že tato spolupráce bude k oboustranné spokojenosti. Mám takovou představu, že když se mladý hráč neuplatní v Písku ve třetí lize, mohl by jít na čas do týmu v Čížové. Myslím si, že divize není špatnou soutěží, získal by v ní další zkušenosti a třeba za půl roku nebo za rok se může vrátit do Písku, kde bude platným hráčem.

Hřiště v Písku a v Čížové jsou od sebe vzdálená pět nebo šest kilometrů, hráči i funkcionáři se navzájem dobře znají, tak proč by taková spolupráce nemohla dobře fungovat, že?

Jakou úroveň má podle vás divizní soutěž?

Můj subjektivní názor je takový, že celkově fotbal šel u nás trochu dolů, a to od první ligy až po krajské soutěže. V minulém roce jsem viděl několik divizních zápasů a musím říci, že pouze takových pět nebo šest mužstev má divizní úroveň, ostatní celky jsou o něco slabší. Je to zapříčiněno kvalitou hráčů, jejich možnostmi ohledně trénování, a hlavně pak existenčními podmínkami.

Vždyť všichni dobře víme, že financí plyne do sportu stále méně. A když k tomu připočteme studijní, pracovní či rodinné záležitosti hráčů, je jasné, že věnovat se fotbalu na takovéto úrovni není vůbec jednoduché.

Těšíte se na okresní či krajská derby v divizi?

Určitě. Když si vzpomenu na derby s Milevskem z doby, když jsem ještě vedl týmy VTJ nebo Spartaku Písek, to vždycky  byla hodně vyhecovaná utkání. Stejně tak tomu bylo v zápasech s Českým Krumlovem, se Strakonicemi nebo s mužstvy z Českých Budějovic.

Nyní je v divizní skupině A pět jihočeských celků, tak uvidíme, jak se nám bude v zápasech proti nim dařit. Derby k fotbalu patřím a já se na ně těším.

Po dvou dnech přípravy povedete v sobotu svůj tým do prvního přátelského zápasu. Co od něho očekáváte?

Mám jediný cíl: po konzultaci s bývalým trenérem Čížové a s funkcionáři oddílu postavit, včetně nových hráčů, takové mužstvo, které předvede slušný fotbal. Neočekávám výsledek, který bych měl nějak hodnotit nebo se nad ním zamýšlet.

Je to první zápas, ve kterém by se mělo ukázat, jestli umíme hrát fotbal a chceme ho hrát, nebo ne. Chci vidět  základní věci –  pohyb, rychlou a přesnou přihrávku, maximální nasazení, zaujetí pro hru a další.

Hráči nemohou k takovému zápasu přistoupit ležérně, je to příprava a všichni musí odvést maximální výkon. To je moje krédo. Já mám přípravné zápasy raději než tréninky, neboť fotbal je o hře, ale musí to být s plným zaujetím. Hrajeme v Táboře s béčkem druholigového týmu, takže by tam měla být kvalita. Bude to těžké, ale necháme se překvapit,  jak se to projeví.

Už jste hovořil s bývalým trenérem Čížové Alexandrem Fečem?

Ještě ne, ale jsme domluveni, že se na prvním tréninku  (bylo tomu ve čtvrtek – pozn. autora) setkáme, neboť se neznáme, a já budu od něho chtít, aby mi  něco řekl o všech hráčích. Aby mi hlavně řekl, jak se chovali při tréninku, při zápase a v kabině. Prostě, abych věděl věci, které v součinnosti s fotbalem vytvářejí atmosféru v mužstvu a náladu k optimálnímu výkonu.

Kdy a s jakým soupeřem zahájíte jarní část divize?

Začneme ji 9. března na hřišti týmu Malše Roudné. Hned na úvod to bude hodně důležitý zápas, neboť soupeř je v tabulce třetí od konce a jistě udělá na jaře maximum pro záchranu. Myslím si, že to bude, jak se často říká,  utkání „na krev".

S čím budete na konci soutěže spokojený?

Nyní má čížovské mužstvo na svém kontě šestadvacet bodů, což je velice pěkný základ pro jaro. Byl bych velice spokojený, kdybychom na jaře uhráli co nejdříve bodů a získali tak  jistotu, že nebudeme mít záchranářské starosti. A poté bychom už mohli předvádět takový fotbal, se kterým budou spokojeni nejen naši příznivci, ale i hráči samotní.

A také stabilizovat mužstvo pro další mistrovský ročník.  Myslím si, že kdybychom měli na konci sezony alespoň čtyřicet  bodů, ale raději o něco více, tak by to bylo skvělé. To se ale všechno vyvine až při hře.

Kdo je podle vás favoritem divizní skupiny A?

Podle mého názoru je to  pražská Admira, ale své slovo ještě mohou říci Štěchovice. Ale řekl bych, že nejlepší fotbal předvádí Admira, která bude hrát na postup. Na opačném pólu tabulky je Přední Kopanina, která má jen sedm bodů a bude muset svést velký boj o záchranu. To je teorie, v průběhu jara se může mnohé změnit.

Z pozice pohodového diváka fotbalových zápasů se vracíte na trenérskou lavičku. Bude to pro vás velká změna?

Bude. Jako divák jsem při zápasech v Písku sedával na tribuně se svými známými, převážně bývalými fotbalisty, a předvedenou hru jsme vždy rozebírali, a jak to bývá u nás zvykem, i kritizovali či  chválili.

Teď to bude taková změna,  že mohu kritizovat i chválit, ale bude to také moje  vina, a to v dobrém i ve zlém. Budu muset s mužstvem pracovat tak, aby se jeho hra i výsledky lidem líbily. Otevřeně říkám, bude to velká změna.

Nosíte si fotbal i domů?

S panem Vávrou jsme hovořili o mém možném příchodu do Čížové již před Vánocemi a setkali jsme se několikrát. Je jasné, že mi červ hodně vrtal hlavou. Měl jsem ale vážnější rodinné problémy, co se týká zdraví, takže jsem se zpočátku panu Vávrovi omlouval s tím, že nejprve musím všechno vyřešit a pak že se uvidí.

A když jsem mu minulou sobotu na jeho nabídku kývl, tak jsem se v dalších dnech budil ze spaní. Zase už hraji fotbal. Manželka mi ráno říká, že jsem v noci vykřikoval ze spaní: „No tak přihraj, přihraj!" Prostě už v tom zase lítám.