Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V sestavě prvoligového Dynama se tudíž jméno Petra Benáta už neobjevuje, fotbalu a Dynamu ale zůstal věrný. Trénovat nejmenší adepty fotbalu začal ještě jako aktivní hráč a v této době v Dynamu působí ve funkci ředitele klubové Akademie mládeže.

Jak současná situace ohledně epidemie koronaviru dopadla na vaši Akademii?
Jako pro všechny to i pro nás je velice nepříjemné a pro naši práci i velká komplikace, samozřejmě ale veškerá přijatá opatření respektujeme. Což se týká i omezení přípravy, nicméně především těm starším našim hráčům se snažíme nějakým způsobem vyjít v tréninkovém procesu vstříc. Konkrétně ligové dorosty trénovaly rozdělené na dny a samozřejmě i po skupinách. Je to omezení, nicméně se s touto situací musíme nějak vyrovnat.

Na rozdíl od prvoligového áčka, které se může připravovat už plnohodnotně, vy tedy jistá omezení máte.
Přesně tak, kluci z ligového áčka mají fotbal jako podnikatelskou živnost, ti mohou trénovat po dvaceti, zatímco my jako volnočasová aktivita tak, že hráči přijížděli po pěti a trénovali s jedním trenérem, aby splňovali limit šesti osob. Na Složiště je vozili buď rodiče, anebo ti starší už mají řidičské průkazy. Šatny používat nemohli, tak se po tréninku převlékli v autě do suchého a jeli domů. Ideální to pochopitelně není, ale musíme to nějak přečkat.

Když hovoříme o dorostencích, tak právě devatenáctka, které se v první lize dorostu v minulé sezoně příliš nedařilo, do letošního ročníku vstoupila hodně slibně. Nemrzí vás tudíž, že byla soutěž přerušena?
Je pravda, že nám dorostly nadějné ročníky a těšili jsme se, že teď budou kluci konkurence schopní. Výborně si vedla nejen devatenáctka, která je v tabulce čtvrtá, ale taky osmnáctka, ta je dokonce třetí. Doufejme, že až to situace umožní, že dorostenecké ligy zase začnou.

Co vy osobně, máte vedle ředitelování v Akademii také nějaký tým na starosti?
To ne, mně náleží personální a technické zabezpečení, spíše takové ty organizační věci, dále i komunikace s fotbalovou asociací, krajským úřadem a okolními kluby. Konkrétní kategorii tudíž na starosti nemám, ale dle možností chodím trénovat do všech týmů tak, abych je všechny blíže poznal. Takže stejně jako na Složiště dochází David Lafata a trénuje útočníky, já v pondělí trénuji v dorostu střední záložníky. V úterý zase chodím se žákovskými kategoriemi, jindy zase zajdu na trénink našich dívek či přípravek. Prostě se snažím, když mám čas, těch tréninků v Akademii mládeže navštívit co nejvíc.

Snažíte se vedle Lafaty zapojit do trénování i některé další bývalé fotbalisty?
Třeba Sláva Rožboud trénuje sedmnáctku a navíc právě i s Lafym trenérsky působí v gymnáziu v České ulici, což je naše partnerská škola. To mi velice kvitujeme, protože kluci v rámci výuky ve zmíněném gymnáziu mají dopolední tréninky, mají jógu, silové prvky nebo třeba gymnastiku. Kluci, co se na tohle gymnázium dostanou, mají zajištěnu desítky tréninků všeobecné přípravy navíc. Což je v jejich kariéře další plus.

Když jste zmínil i dívčí fotbal, to je v Dynamu novinka, ale jak ženy, tak dorostenky si ve svých soutěžích nevedou špatně.
To určitě ne a já jsem velice rád, že se nám podařilo domluvit, že holky z Třeboně přešly k nám. Je tam hodně mladých děvčat, takže mají i potenciál. My jim tady navíc nastavili tréninky i na trochu vyšší úroveň, a byť je na postup netlačíme, předpoklady posunout se dál určitě mají. Jako ligový klub ale i ženy musíme mít, a proto jsme rádi, že u nás i ženské kategorie už fungují.

Kolik těch fotbalových kategorií vlastně v Akademii máte?
Talenty hledáme už v mateřských školkách, pro ně děláme tréninky v takzvané školičce. Od kategorie U8 už se snažíme dělat nábor výběrově, aby tam byli pohybově nadaní. Takže zprvu to není ani tak o fotbale, jako spíše o pohybových schopnostech. Ty, co mají předpoklady na fotbal, si necháváme, další se ale prosadí třeba v hokeji, volejbale nebo v jiném sportu.

Co kdyby si Dynamo před lety nevybudovalo tréninkové centrum na Složišti, mohla by Akademie mládeže vůbec fungovat?
Na této úrovni rozhodně ne. Já jsem odchovanec ligových Teplic a tam co dneška to řeší tak, že mládež jezdí po okolí a trénuje, kde se dá. Lidi si možná ani neuvědomují, jak výhodou Složiště je.
Co vy osobně? Aktivní fotbal vám nechybí?
Ale vůbec ne. Já hrál fotbal hodně dlouho, od malička do nějakých osmatřiceti let. Dál si prodlužovat fotbalový život už jsem nechtěl a ještě jako hráč jsem začal trénovat ty nejmenší. A zjistil jsem, že mě to baví, že by mě ta práce lákala. Když přišla nabídka se trénování věnovat z povolání, ani na chvíli jsem neváhal. Baví mě to a myslím, že jsem za ty dva tři roky odvedl spolu s dalšími svými kolegy kus dobré práce. A taky věřím, že že ta naše práce hlavně bude i přínosem pro naše áčko. A pokud jde o mé aktivní sportování, založili jsme v Dynamu i tým sálovky, a ač to děláme jen jako ryzí amatéři, postoupili jsme do nejvyšší ligy. Tam už sice hrají profesionální týmy, my se ale mezi nimi docela držíme.

Když jste jako rodák ze severu Čech přicházel do Dynama z Teplic, napadlo vás, že se z vás stane Jihočech?
Že bych se v Budějovicích mohl usadit natrvalo, mě v tu chvíli rozhodně nenapadlo, na to jsem vůbec nepomyslel. V Teplicích mi v té době bylo nabídnuto prodloužení smlouvy, ale když přišla nabídka z Budějovic, kývl jsem na ni. A už jsem v Budějovicích zůstal, oženil jsem se tu a jsem tady prostě doma.