Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Z návratu Dynama do první ligy jste se hodně radoval, jenže do branky jste se dostal až ve dvanáctém kole. Jak jste se cítil?
Samozřejmě jsem rád, že jsem si mohl zachytat a že jsem dostal důvěru. A musím říct, že to byly nervy. Dopadlo to ale dobře, máme tři body a ty jsme nutně potřebovali.

Lehké jste to ale v zápase neměli.
To určitě ne, Bohemka nás po půli tlačila a měla i hodně šancí. Naštěstí jsme cenné tři body uhráli.

I vaší zásluhou, hned v úvodu zápasu jste v čisté šanci vychytal Závišku.
My tam při přechodu do útoku ztratili míč, Bohemka to dobře vykombinovala a na vápně tam byl úplně volný hráč. Naštěstí to kopl zrovna tam, kde jsem stál. Ale jinak jsme v první půli hráli dobře.

Hned po přestávce jste zvýšili na 2:0, pak vás Bohemka však zatlačila. Čím to bylo, měli jste strach z vítězství?
Já si myslím, že když jsme dali na 2:0, jsme se naopak měli uklidnit. Ale Bohemka začala hrát vabank a nám to dělalo velké problémy.

Co ty dva góly, které jste inkasoval? Zdálo se, že jste měl zakrytý výhled?
První gól byl z odraženého balonu a docela zblízka, byla to rána a šlo to pod břevno. Při druhém gólu kluci první střelu výborně zblokovali a tu druhou jsem vůbec neviděl. Kouknu ještě na video, ale řekl bych, že to byl hodně nešťastný gól.

Zato štěstí jste měli krátce předtím, kdy na vás šel hostující Milan Havel sám, udělal vám i kličku, ale naštěstí branku překopl…
To jsme měli velkou kliku, důležité ale bylo, že Lukáš Havel šel do brány a možná ještě někdo s ním, to mi kluci hodně pomohli, protože ten Bohemák se snažil to dát pod břevno a poslal to nad bránu.

Do svých spoluhráčů před sebou jste se v tu chvíli ale pustil hodně rozčíleně. Co jste jim vytýkal?
To byly spíše jen emoce a my na sebe řvali, že se musíme zklidnit, dát balon na zem a vpředu to přidržet, že to nemůžeme jen nakopávat. Tři body ale máme a teď máme navíc i dva týdny na to, abychom si vše vyříkali a připravili se na další zápas.

Ani pohled na tabulku už asi není tak zlý, ne?
Na druhou stranu ani není co slavit. Přeskočili jsme dva tři týmy, ale stačí jedno nepovedené utkání a zase jsme vzadu. Na slavení nejsou tudíž žádné důvody, spíš musíme ještě víc pracovat.

V první lize jste do brány šel po více než čtyřech letech, a byť jste říkal, že jste za tu šanci byl hodně rád, co nervozita, tu jste neměl?
Od chvíle, co jsme z ligy před čtyřmi roky spadli, bylo mým snem ještě si v lize za Dynamo zachytat. Jsem tudíž šťastný, že se mi to vyplnilo. A zda jsem nebyl nervózní? Taková ta zdravá nervozita by tam vždycky měla být, já ale cítil spíš velikou odpovědnost, šlo nám o hodně.