Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Po sobotním zápase s Příbramí odpovídal David Krch na dotazy Deníku jižní Čechy.

Máte za sebou dva první zápasy za prvoligové áčko, byl jste proti Táborsku při svém debutu hodně nervózní?
Trému jsem samozřejmě cítil, přece jen to byla velká změna oproti dorostu. Snažil jsem se ale tomu přizpůsobit a myslím si, že postupem času jsem se každou minutou a každým zvládnutým balonem té nervozity zbavoval a čím dál tím víc se do hry dostával. Nakonec jsem se cítil docela v pohodě.

Jistě vás potěšila sama o sobě už samotná pozvánka do přípravy A-týmu, ne?
Určitě, měl jsem z toho velikou radost. Z devatenáctky nás do přípravy s áčkem šlo víc, na podzim se nám v lize dorostu hodně dařilo. Trénovat s kluky z prvoligového áčka je pro mne velká zkušenost a udělám maximum pro to, abych se tady udržel co nejdéle.

Proti Táborsku jste odehrál jednu půli, proti Příbrami dokonce celý zápas!
Byla to trošku taková shoda náhod, vůbec jsem s tím nepočítal a byl jsem i trochu zaskočený, ale myslím si, že jsem to snad zvládl.

Takže už si na tu větší zátěž zvykáte?
První dva týdny jsme měli co se týče fyzické přípravy hodně náročné, já osobně se ale po fyzické stránce cítím velice dobře.

Je v přípravě s prvoligovým áčkem ve srovnání s dorostem velký rozdíl?
Řekl bych, že to je hodně velký skok, nicméně jsem rád, že jsem si to mohl vyzkoušet na vlastní kůži. Myslím, že to může být do mé kariéry další potřebná zkušenost.

Když zmiňujete svou fotbalovou budoucnost, vraťme se do minulosti. Kdy a kde jste prvně obul kopačky?
S fotbalem jsem začínal jako malý žáček v Lišově, ale už od jedenácti let jsem tady v Dynamu, kde jsem prošel od těch nejmenších týmů přes všechny kategorie dorostu až po ligové áčko – jak snad už teď mohu říct…

Když jste v Lišově začínal, napadlo vás, že jednou budete usilovat o post v prvoligovém kádru?
Od mala jsem o něčem takovém snil, a když jsem do Dynama v těch jedenácti letech přišel, hned od té doby se o splnění toho snu snažím. A doufám, že se mi to podaří.

Na sklonku roku jste v tradiční anketě o jihočeské sportovce roku byl zvolen jedním ze tří Talentů roku. Považoval jste si toho?
Fotbal je kolektivní hra, ale i takové individuální ocenění určitě potěší a také já z toho měl velkou radost. Potkal jsem tam Vorlise (brankáře Vojtěcha Vorla – pozn.) nebo hokejistu Milana Gulaše. Moc si tohoto ocenění vážím.

Zpět k fotbalu, ve středu letíte na soustředění do Turecka, těšíte se?
Těším se moc, a to i proto, že by to mělo být herní soustředění. V nominaci na Turecko jsme i my dorostenci a myslím, že pro nás mladé by možnost hrát s těmi zkušenými ligisty měla být ta nejlepší zkušenost. Jak každý den na trénincích, tak v zápasech. Hrát tam v přípravě máme s kvalitními zahraničními mužstvy a já se už teď moc těším, že i já si budu moct proti takovým skvělým soupeřům zahrát.

Dá se říct, že prosadit se do áčka je teď vaším cílem? Anebo počítáte spíše s tím, že na jaře ještě budete dál hrát za ligový dorost?
Tak to ne, za dorost už určitě ne. Dohodli jsme se, že nejlepší bude, abych už začal hrát mužský fotbal.

Takže možná i na nějakém hostování? Třeba v Táboře, nebo v Písku?
Hlavu teď mám nastavenou na to, udržet se tady, pro to chci dělat maximum. To je můj cíl, ale kdyby to nevyšlo, hostování se bránit nebudu.