„Já prakticky nehrál tři roky, kdy mi při malé kopané praskla achilovka, pak už jsem měl strach, jakkoliv sportovat,“ vracel se urostlý chasník z Horního Slavkova na Sokolovsku ke zranění, které mu na dlouhou dobu vystavilo nejen fotbalovou stopku. I přesto na fotbal nezanevřel, ba naopak. Je jeho životem, i přesto, že na kopačky postupně usedaly tuny prachu. „Fotbal mám rád od malička, neumím kvůli němu bruslit ani lyžovat,“ prozradil s úsměvem.

„Pořád jsem se honil jen za míčem, bez ohledu na počasí,“ přidával, že v dětství byla jeho životem jen meruna. A láska ke kulatému nesmyslu ho neopustila ani, když musel kvůli zranění nuceně pauzírovat. „S berlemi jsem jezdil po kraji na různé zápasy,“ přidával, že bez fotbalu prostě nemohl být.

„Například na Slavii jsem jezdil podporovat Ludvíka Tůmu a jednoho z mých nejlepších přátel Jirku Prágra,“ podotkl k dalším hornoslavkovským rodákům, kteří rozdávali fotbalovou radost mimo Sokolovsko.

Červená karta v zápase Bílá Hora B - Březiněves B odstartovala řádění kapitána hostů a následné předčasné ukončení duelu.
Divočina hned v prvním kole. Utržená kapsa rozhodčího a nedohraný zápas

Do fotbalového procesu se navíc zapojil jeho syn Denis. Toho poprvé přivedl na stadion Spartaku, když mu byli necelé čtyři roky. „Od té doby stále chodí,“ culil se Husák, že má fotbalového následníka. Ale, o tom, jestli to bude nějaký skrytý talent, o tom zatím nechce mluvit.

„Kopnout do toho umí, to mi Husáci prostě umíme. Brzdí ho, ale pohyb a úplně se nedonutí zabojovat, když na něj neřvu, ale je mu pořád jen deset. Můj prastrýc Franta Dřížďal se dostal do ligy skoro až ve třiceti,“ přemítá Husák, nad tím, že by Slavkov mohl mít v budoucnosti dalšího hráče, který nakoukne do první ligy.

Sám, ale ví, že je to běh na dlouho trať. Nejdříve bude muset pořádně máknout. „Chtěl by být hlavně lepší než můj děda Míra Husák, který hrával za karlovarskou Slavii. Bohužel jsme po něm nezdědili pohyb, tak to bude mít dost těžký, ale ránu má rozhodně po něm,“ vypíchl Husák přednosti svého synátora.

Bývalý ligový hráč Michal Lesák v dresu AFK Dobřenice.
Hrál ligu, teď září na vesnici. Lesák: Motám se před brankou a pálím

Jak se, ale navrátil hráč, kterého prostě na hřišti nepřehlédnete, zpět do kabiny Spartaku? „Bylo to takhle. Ve skupinové konverzaci jsem omylem klikl v anketě, při pročítání, že budu na zápas. Nevěděl jsem to. Večer před zápasem mi psal Prágy, že ráno jdu tedy na hrot. Ukázal jsem to Deniskovi, který mě hned nabádal ať jdu aspoň na střídačku. Po nátlaku jsem mu tedy řekl, že půjdu. Dostal jsem se nakonec i chvilku na hřišti a hned jsem věděl, že do toho kolotoče opět naskočím. Ta kabina mi chyběla,“ přiznával, že po návratu mezi známé tváře opět fotbalově pookřál.

„Dokonce jsem s kluky zašel i po dvou letech na pivo. A to, kdo mě zná ví, že ho ani nepiji,“ připomněl, že je mu zlatavý mok cizí.

Ostatní běhali, on to rozdával

Od malička to nebyl žádný velký špílmachr, kvůli své lenosti, ale vždy by položil život za svůj Spartak. „V žácích a dorostu, kdy jsem hrál středního záložníka, musel vedle mě hrát někdo, kdo to všechno oběhal. Láďa Stodulka a Roman Leník by mohli vyprávět,“ smál se při vzpomínkách, kdy ostatní hráči museli běhat za něj.

„Oni běhali, já to rozdával,“ vysvětloval, jak měli rozhozené role při zápase. Jenže návrat nebyl nijak lehký. Horní Slavkov prošel hráčskou obměnou a Husák se nově zařadil mezi starší pardály v kabině. „To je pro mě taky něco nového. Vždycky jsem býval všude nejmladší. V dorostu jsem hrál ve třinácti proti osmnáctiletým. Do mužů si nás brával v patnácti letech s Jirkou Bednářem trenér Miloš Slabý. To už je, ale dvacet let a šedesát kilo zpět,“ zavzpomínal ještě na fotbalovou figuru, kterou se mohl před několika lety pyšnit.

Fotbalisté TJ Sušice B (na archivním snímku hráči v bílých dresech) sice prohráli v Malém Boru 2:6, ale svou férovostí si získali srdce všech.
Nevídané gesto v přeboru: Hráč chtěl odvolat penaltu, sudí řekl ne

„Teď už budu rád za každou minutku mezi mladými,“ nastínil, že každá minuta na hřišti bude pro něj vedle mladých pušek jako celých devadesát minut. Navíc o víkendu si odbyl Husák povedený návrat, nově v krajské I. B třídě. Na hřiště vypustili trenéři Slavkova na půdě Kynšperku zkušeného krakena v 77. minutě. O několik málo minut později jim splatil důvěru parádní gólparádou, kdy navýšil vedení na 5:0.

„To prostě musíš zažít. Jdeš tam s tím, že ti stačí pět minut na gól a za čtyři je v bráně,“ radoval se ještě při vzpomínce na parádní trefu, kterou vytrestal brankáře Kynšperku. S chválou, ale i výtkou mu gratuloval i Husák junior. „Měl samozřejmě radost. Byl u toho. Ale taky říkal, že to byla hrozná ponožka. S tím souhlasím. Kopnout to takhle on, tak bych mu vynadal,“ prozradil.

Jestli má ještě nějaký povedený kousek v zásobě? To je ve hvězdách. „Hlavně si přeji, ať mi jsem zdráv já i kluci v týmu. Pokud se zase něco podaří, je to jen bonus, který jim já mohu za těch pár minut dát. Jinak si to musí už odmakat oni,“ odmítá roli spasitele.

Z fotbalového utkání prvního kola MOL cupu Čáslav - Admira Praha (1:2 pp)
Vymyšlená červená, závan alkoholu. Divizní Čáslav spílá rozhodčímu Machýčkovi

„Jednou do kraje už kluci došli, teď jsou starší a moc jim přeji, aby se jim to povedlo znovu. Pokud toho budu součástí, budu jedině rád. Ještě ale jeden sen přeci jen chasník z Horního Slavkova má, a to zahrát si se svým synem v jednom týmu. „Ta možnost bude tak za pět let, to mi bude čtyřicet, a to není tak hrozný, byl bych za to moc rád,“ doplnil závěrem Husák.


Načítám tabulku ...