Ústí nad Labem byl zatím jeho vrchol, když ale před sezonou měl podepsat smlouvu ve Viktorii Žižkov, přišlo zklamání. Smlouva se nekonala a Dvořák vše vyřešil návratem do téměř domovských Velvar, kde se pokouší zase vydrápat nahoru.

„Na Žižkově bylo vše připraveno k podpisu, ale nakonec to padlo a já byl týden před začátkem soutěží bez angažmá. Pomohly mi Velvary a rád jsem se vrátil,“ vypráví čtyřiadvacetiletý borec, který by se rád do profifobalu ještě vrátil a ukázal, že je schopen naplnit velký potenciál, který v něm dříme.

„Pracuji na tom, abych se mohl vrátit do druhé ligy. Snem je první liga, ale nejdřív musím udělat krok zpátky do té druhé,“ nestaví si vzdušné zámky.

Co se týče jeho rychlých nožiček, které dovedou zamotat hlavu i zkušených obránců, má je prý od malička. „Je to dar od přírody, od mala jsem běhal rychle. Teď se snažím to tréninkem ještě zlepšit. Snad mi rychlost ještě nějakou dobu vydrží,“ usmívá se Radek, jenž pochází z fotbalové rodiny. Děda hrál druhou ligu za Štětí a otec za tehdejší EMĚ Mělník či Dynamo Nelahozeves.

Nohy využil i v sobotní přípravě proti svému oblíbenému soupeři z Kladna. Řídil velvarský obrat z 0:2 na 4:2, když první dvě branky nesly hlavně jeho podpis. Nejprve udělal z obránců Kladna slalomem solné sloupy a přihrál Dolejšímu, po přestávce pak výstavním volejem vyrovnal. „Náhoda, mohlo to jít klidně třicet metrů vedle,“ smál se borec, který Kladno vyřadil svým gólem také v napínavém pohárovém duelu v roce 2018. tehdy zabránil ostudě Ústí, které si s o dvě soutěže níž hrajícím sokem nemohlo poradit.

Teď už kouká dopředu, Velvary sice nehrály na podzim špatný fotbal, ale hlavně venku jim něco scházelo a jen kvůli tomu nejsou u čela tabulky, jak si mnozí přáli.

„Udělali jsme zatím hodně kvalitní přípravu. Na soustředění jsme hodně běhali, hodně do kopců. Ke konci už to bylo dost na vůli, ale zvládli jsme to,“ chválí Dvořák, jehož cílem ve fotbale zůstává dál tvrdá práce a posun dopředu.

„Pracovat a zlepšovat se, na to musím hlavně myslet. Na ničím jiným ještě nepřemýšlím, protože když to udělám, kolikrát mi to vleze do hlavy a zbytečně mě to rozhodí a svazuje nohy. Prostě pracuji a uvidíme, co z toho bude,“ dodává a připomíná ještě dík velvarským fanouškům, pro které je vlastně už jen on tím pravým, domácím kopáčem. .

„Fanoušci jsou potřeba. Za ty roky mě dobře znají, já je také. Hodně nás podporují a to je hodně důležité.“