„No, co vám mám povídat. Hezky mě tam přivítali, dali mi spoustu věcí a hlavně tam byla spousta kamarádů. Paní učitelka byla hezká a moc hodná, protože nám vysvětlila, co nás všechno čeká, dala nám spoustu různých věcí a poprosila nás, abychom jí ukázali, co již umíme. Já jsem jako jediný bez odmlouvání udělal vše, co po mě chtěla. Asi jsem to udělal dobře, protože mě pochválila a řekla, že to krásně umím a že jsem hodně šikovný. No, docela dobrý to tam bylo, ale když to všechno umím, tak jsem se rozhodl, že raději zůstanu ve školce!!!!
A co teď?! Když nás přešel špatně skrývaný smích, tak jsme Kubíkovi vysvětlili, že ta škola je již na dlouhou dobu bez možnosti návratu do školky, což nakonec hrdinsky přijal.
Já jsem pak trochu zapátral v paměti a uvědomil jsem si, že ten klučina měl vlastně pravdu. Protože, a to mi věřte a nebo nevěřte, jsem se i já ve školce naučil všemu podstatnému, co jsem pak v životě doopravdy potřeboval znát (a mám takový dojem, že to tak máte i vy).
Naučil jsem se tam základy slušného chování, osobní hygieně a spoustě dalších důležitých věcí: hraj vždy poctivě a nepodváděj; nikoho nebij; o všechno se rozděl; když někomu ublížíš – řekni promiň; uklízej po sobě; neber si nic, co ti nepatří; pomáhej slabším; nelži a neboj se říct pravdu, i když ti to může uškodit; před jídlem si umyj ruce; splachuj po sobě; naslouchej moudrým a chytrým lidem; nevytvářej problémy, ale pokud nastanou, tak před nimi neutíkej; bojuj s hloupostí; doma jsi tam, kde máš svoji rodinu; věř ve své schopnosti a celý život se uč novým věcem…
No a já jsem se vlastně celý další život pak snažil tyto základní, vědomosti, které jsem nabyl ve školce, pouze zdokonalovat a aplikovat do svého bytí. A vše další naučené ve školách, v práci a v životě, byla již pouhá nástavba vystavěná na těchto pevných základech.
Karel Kafka, Milevsko
