Místa kolem Podolského mostu, Červené, hradu Zvíkov či zámku Orlík, ale i taková, jako je Nový mlýn u Doubravy a další kolem Orlické přehrady, nabízela nevšední pohled. Mohlo za to razantní snížení hladiny vody v přehradě, jehož důvodem byla rekonstrukce lodního výtahu na hrázi a budování bezpečnostního přelivu.

Z Podolského mostu se nabízela jedna z nejzajímavějších podívaných. Odhaleny byly i základy starého řetězového mostu, který byl odtud po stavbě nového přestěhovaný k obci Stádlec, ale také staré plavecké hospody a dalších budov či cest.

Po celé délce Vltavy bylo podle pamětníků vybudované opevnění v podobě betonových bunkrů. Zbytky některých z nich bylo možné za snížené hladiny také spatřit. Rozsáhlé zbytky stavby bývalé elektrárny známé jako Nový mlýn, která byla za první republiky vybudována pro protivínský pivovar, bylo možné vidět nedaleko obce Doubrava u Chrášťan. 

Na dobu, kdy se dokončovaly práce na přehradě, vzpomínal pamětník Vladimír Lívanec z Orlíku nad Vltavou. „Na podzim roku 1959 začali přehradu napouštět a 29. října jeli poslední voraři. Dole pod Kostelcem byly zahrady s ovocnými stromy. Z vody koukaly jen koruny švestek. Chlapi tam tenkrát jeli na lodích a uřezávali celé koruny, než je zaplavila voda, a pak ze švestek pálili slivovici. Snažili se zachránit poslední úrodu,“ vzpomíná pamětník Vladimír Lívanec.

Žďákovský most

Nejvíc si ale pamatuje rok 1964, kdy se vydal jako dvanáctiletý kluk s babičkou z Kostelce nad Vltavou k příbuzným na pouť do Orlíku, tehdy Starého Sedla.

V té době byl Žďákovský most ještě rozestavěný a přívoz už dávno nefungoval, protože hladina přehrady byla už vysoko. „Po pravé straně rozestavěného mostu od Kostelce byla asi dva a půl metru široká lávka, po které jezdili dělníci s malými multikárami a vozili v nich beton. Zábradlí bylo jen na jedné straně a na druhé nic, jen konstrukce mostu a pod ní voda,“ vysvětlil Vladimír Lívanec. Pro dvanáctiletého kluka to bylo jistým způsobem dobrodružství, ale babička prý byla tenkrát hodně vystrašená. Není divu, byli ve výšce sto metrů ode dna přehrady.

Fotogalerie: Obrazem: Upuštěný Orlík láká k procházkám

Most tehdy stavělo železniční vojsko. Dodnes se v Orlíku vypráví o neštěstí, které se tehdy stalo. Když stavěli devadesát metrů vysokou mostní věž, tak se uvolnil jeden hák a jednoho vojáka to zabilo. Pak se jeden voják utopil. Když ho šli hledat, mysleli si, že je zaháklý ve šlajsně. Půjčili si jeden díl pontonu a pod ním byly klády. Voják, který se snažil toho utopeného vytáhnout, se dostal do proudu, provazy se mu namotaly na nohy a stáhlo ho to do vody. Také nepřežil.

Co ustoupilo přehradě?

Pro lidi bylo tehdy těžké rozloučit se se svými domovy, které musely ustoupit přehradě. Někteří využili bydlení v nových takzvaných zátopových bytovkách, jiní si nechali vyplatit peníze.

Přehradě muselo ustoupit čtrnáct mlýnů, velký počet pil a 650 obytných a hospodářských staveb. Zatopeny byly vesnice a osady – Žďákov, Letoštice, Radava, Velký Vír, Podskalí, Lavičky, Kořensko, Korce, Těchnice, Zbenické Zlákovice a Orlické Zlákovice.

Pozůstatky staveb, ale i staré pařezy odhalila nízká hladina vody v Orlíku už v letech 2003 a 2015. Důvodem tehdy bylo na rozdíl od současnosti příliš velké sucho.