Je to pravda, či to není pravda – je na vás se rozhodnout. I když to vzhledem k teplému počasí Mariánského léta moc nevypadá, tak se nám nenápadně pravé léto přehouplo do podzimních dnů. A to je čas, který každoročně věnuji návštěvám mým dobrým známým, které latiníci zovou Homo Aquaticus Aquaticus – česky řečeno vodník, i když někde jsem zaslechl, že se prý jedná o anděly padlé do vody (tak nevím).

Vodníci totiž této roční doby využívají k balení svého skromného majetku a pomalu se chystají na odjezd do teplých krajů. A nevěřili byste vážení čtenáři, kde všude tu zimu tráví. Je to Egypt, Spojené arabské emiráty, Maledivy, Kapverské ostrovy, Thajsko, Bali, Zanzibar a mnoho dalších destinací. Tam si pak užívají jižního sluníčka a prý dovádí s mořskými pannami. A je s podivem že se s nimi nikdy neožení – jednak je to prý proto, že nemusí a pak co si počít s ženskou s ocasem.

Jsou však i tací (zejména ti, kteří již načínají pátou či další stovku let svého žití), kterým se již nikam vandrovat nechce a kteří si na sněhovou nadílku a trochu mrazu dávno zvykli a přezimují doma. A co pak celou krásnou českou zimu dělají? No - prý učí ryby mlčet, žáby kuňkat, učí se hrát na housličky nové písničky aby se rusalkám v létě dobře tančilo a hlavně hodně spí (protože to opravdu můžou, když tam nemají ženské).

A pokud chcete vědět, zda se váš zelený mužík na zimu odstěhoval či zůstal doma v rybníčku či tůňce za barákem tak vězte, že tam kde vodník v zimě přebývá, tak tam voda nezamrzá. Tak až půjdete v zimě kolem jakékoli vodní plochy, která ani v třeskutých mrazech není zamrzlá prosím o zachování naprostého ticha, abyste pana domácího nevzbudili. 

Karel Kafka, Milevsko