Dneska se vypravíme do dvou uliček, které nás z autobusového nádraží a ulice Č. Holase dovedou na zalesněný kopec nazývaný Hůrka. A právě od něho obě mají své názvy: „Na Hůrkách“ a „Hůrecká cesta“.

Zprvu míjíme Nízkoprahové zřízení Fanouš, které je pojmenováno podle sv. Františka z Assisi (otevřeno v r. 2014). Pak projdeme kolem částečně oploceného dětského hřiště (zbudováno v r. 2005 z prostředků Nadace Duhová energie) a kolem malé kapličky zasvěcené Nejsvětější Trojici přicházíme k soše Karla Stehlíka. Sochu Milevské rodáka, akademického malíře Karla Stehlíka zhotovil v roce 1987 sochař František Mrázek. Od sochy je krásný výhled na klášter Bratří Premonstrátů, který mistr Stehlík tak rád a často s láskou maloval.

No a teď mi dovolte se trochu víc rozepsat o místě, na které jsme dorazili a které tak dalo jméno zmíněným uličkám. Je vám jistě určitě známo, že město Milevsko již od 14. století disponovalo právem hrdelního soudu i když nikdy nemělo vlastního kata (toho si k výslechům torturou a provádění exekucí půjčovali z Tábora). Exekuce se pak odbývaly na třech místech. Popravy oběšením se konaly na vrchu Šibeník (nebo Šibenný vrch), pod kterým bylo druhé popravní místo, na němž se popravovalo stětím či zahrabáním za živa.

My se však nacházíme na Hůrkách, kde bylo umístěno třetí z Milevských popravišť. V rozmezí 15. až 18. století to byl holý kopec, na kterém stával mučednický sloup, ke kterému byli přivazováni nešťastníci, kteří byli odsouzeni na smrt upálením. Toto místo bylo vybráno úmyslně, protože prováděné exekuce bylo možno sledovat i z velké dálky a plameny spalující odsouzeného měly být jakýmsi varováním pro všechny, kteří by snad se snad chtěli ubírat stejnou cestou jako popravovaný zločinec.

Ze zápisu ve Smolné knize se dozvídáme, že například mezi lety 1565 až 1590 bylo v Milevsku popraveno za krádeže patnáct mužů oběšením, jedna žena zahrabána za živa, za žhářství pět mužů upáleno, jeden z milosti sťat a dvě ženy zahrabány, za vraždy tři muži sťati, jeden kolem lámán a na něj vpleten a jedna žena sťata, za čarodějnictví jedna žena zaživa zahrabána a jedna upálena, za bigamii jeden muž sťat (raději ani nemyslet na možnost takových trestů v dnešní době – to by byl šupec)

Dnes však v místě neblaze proslulého sloupu naleznete malou kapličku zasvěcenou Nejsvětější Trojici. Kaplička byla postavena na návrh starosty S. Šebka milevskými občany, kteří na její stavbu uspořádali ve městě sbírku. Vysvěcení se ujal 10. května 1847 milevský děkan Bedřich Štětka. O důvodech vzniku kapličky píše listina opatřená datem 10. 5.1847 a je známá jako „Koncept Kovářovský“. Autorem listiny, která je v dlouhé sklenici uložena ve zdivu kaple je místní lékař Dr. Josef Rejšl.

Staří pamětníci si pak možná ještě vzpomenou, že do šedesátých let minulého století se na Hůrkách nacházel lom. Ten byl po ukončení těžby částečně zatopen a mnozí ho využívali jako skládku. Nyní je celé návrší parkově upraveno čímž se stalo místem jak stvořeném k milostným schůzkám, venčení domácích mazlíčků, každoročním oslavám příchodu Nového roku a nebo jen k obyčejnému odpočinku unavených poutníků. A v zimě se stává místem, odkud vyráží malí odvážlivci k jízdě na saních směrem k bytové zástavbě, která se pod ním nachází.

No asi tak nějak – že jo!