Dneska se projdeme jednou z mála slepých ulic, které v Milevsku najdeme. Ulice Úzká si své jméno, které získala až v roce 1945, zcela určitě zaslouží. V době, kdy ji ještě lemovaly chodníky, opravdu patřila k nejužším, které se v našem městečku nacházely.

Ale tenkrát to stačilo, protože se po ní chodilo pěšky a pouze občas se v ní objevily povozy tažené kravkami. Ale jak šel čas, tak kravičky nahradili koníci skrytí pod kapotami aut, což si vyžádalo změny.

Ulice Čs. legií v Milevsku.
Víte, jak ke svému názvu přišla ulice Čs. legií

A tak bylo vrchností v roce 2008 rozhodnuto chodníky odstranit, ulici opatřit zámkovou dlažbou a pro „plechové koně“ na ní udělat menší „stáje“. Těmito úpravami sice ulička získala statut obytné zóny, ale i nadále je však hodna svého jména a vůbec jí nevadí, že je „slepá“. Ono se sice říká, že je jedno, jak dlouhá taková ulice je, protože vždy dřív, nebo později dorazíme na její konec, což mnoho lidí (a hlavně řidičů) nedokáže pochopit.

Jenže ta naše slepá ulička pro nás má na svém konci malé překvapení. Najdeme tam totiž dvě zahradnictví, která jsou plná květin, sazenic na kde co, stromků na přesazení a spousty dalších potřebností pro zahrádkáře a obdivovatele všelijaké květeny. Je to místo, které snad každý občas navštíví, protože tu jsou k dostání pugéty, které vás svým způsobem provází celým životem. Někdy je dáváme a jindy zase dostáváme při nejrůznějších příležitostech (maminkám k narození miminek obojího pohlaví, na svatební obřady, každoroční oslavy narozenin a svátků, ke dni matek, na Valentýna, na dušičky, na usmířenou, z lásky, a nebo jen tak pro radost).

Reichnerova ulice v Milevsku.
Víte, jak ke svému názvu přišla ulice Reichnerova

No abych nezapomněl – taky vám tam udělají tu poslední trochu kulatou kytku, kterou každý jeden z nás (aniž by o to nějak moc stál) jednou dostane. Ale my tou úzkou a slepou uličkou raději budeme chodit hledat tu krásu, která se tam každé jaro objevuje. No asi tak nějak – že jo!