Dnes se projdeme ulicí pojmenované po známé spisovatelce Růženě Svobodové, rozené Čápové. Přestože Růžena Svobodová není rodačkou a prakticky celý život bydlela v Praze, měla k Milevsku blízký vztah, protože své dětství a dospívání trávila v Milevsku u své babičky Evy, ke které jezdila skoro každou neděli a trávila u ní celé prázdniny.

Růžena se narodila 10. července 1868 v Mikulovicích u Znojma do rodiny správce strahovského premonstrátského panství. V šesti letech se rodina stěhuje do služebního bytu v pražském klášteře na Strahově, jehož náboženské okolí ji dost ovlivnilo. Otec, který se stal generálním ředitelem premonstrátských statků v ní probouzel zájem o literaturu, což ale dlouho netrvalo, protože zemřel, když jí bylo dvanáct let. Matka musela části bytu pronajmout a zřejmě se její starost o rodinu projevila i na dalším životě a díle budoucí spisovatelky.

Ulice F. Kudláčka v Milevsku.
Víte, jak ke svému názvu přišla ulice F. Kudláčka?

V letech 1881-1883 absolvovala Růžena Čápová vyšší dívčí školu a v klášterním penzionátu Sacre Coeur na Smíchově se zdokonalila ve francouzštině, což bylo v té době téměř nejvyšší možné vzdělání, dosažitelné pro dívky ze středních tříd. Pak, aby pomohla matce, a možná také proto, že se potřebovala vymanit z jejího autoritativního vlivu a z jejích starostí o další existenci rodiny, přijala místo vychovatelky. Uplatnění našla v Nových Dvorech u Pacova v rodině vzdálených příbuzných. V roce 1889 se vrátila domů a 6. září 1890, se po prvním nešťastném milostném vzplanutí provdala za úředníka České spořitelny a spisovatele Františka Xavera Svobodu, který u ní objevil její neobyčejné výrazové schopnosti a přiměl ji k literární tvorbě.

Mimo psaní pak v Praze otevřela společenský salon, který navštěvovali známí umělci (Antonín Sova, Vilém Mrštík, František Václav Krejčí, F. X. Šalda, Otakar Štorch-Marien, Hana Kvapilová, Hana Benoniová, Božena Benešová a Marie Pujmanová).

Sblížení se Šaldou se rokem 1893 proměnilo v milostný vztah. Je známo, že jí básník Josef Svatopluk Machar s velmi nadšenými slovy věnoval svůj cestopis po Římě. Často též zajížděla do Jaroměřic nad Rokytnou, kde navštěvovala básníka Otokara Březinu. V průběhu první světové války působila v českém národním svépomocném sdružení České srdce jako zakladatelka a vedoucí Dětského odboru. Ač sama nikdy děti neměla, tak jim plně rozuměla a cele se jim věnovala.

Milevská ulice Josefa Kytky.
Víte, jak ke svému názvu přišla ulice Josefa Kytky?

K jejím padesátinám po ní pražská městská rada pojmenovala dětský útulek na Větrníku a Svobodová to považovala za ten nejkrásnější dar. Byla rovněž členkou Amerického klubu dam, spolku, který založil v r. 1865 spolu s několika tehdejšími význačnými ženami Vojta Náprstek a který měl jednak vzdělávací a jednak charitativní poslání.

V časopisu „Zvěstování“ měla svoji stálou tribunu pro otázky ženské a humánní. V r. 1918 založila beletristický a kritický časopis „Lípa“, který redigovala - jakousi paralelu k Šaldovu časopisu „Kmen“.

Velice často cestovala - v cizině po Itálii, Francii a Jugoslávii, v naší zemi hlavně po Beskydech a českém venkově. Velmi mnoho zážitků z cest uplatnila ve svém díle. Po válce se stává členkou hlavního stanu Červeného kříže a ředitelkou jeho tiskového odboru. Její zdravotní stav se však neustále zhoršoval, což však nesla s grácií a humorem. Umírá 1. ledna 1920 a pohřbena je na vyšehradském Slavíně.

V jejím rozsáhlém díle se mimo vztahu k Milevsku projevuje láska k cestování, venkovu a sedlákům (Milenky, Pěšinkami srdce, Černí myslivci, Posvátné jaro, Pokojný dům, Jarní záhony, V odlehlé dědině, Plameny a plaménky, Písčitá půda, Ráj, Hrdinné a bezpomocné dětství, V říši tulipánů a nedokončený román Zahrada Irémská a další).