Ulice, na kterou si vás vážení čtenáři dnes dovoluji pozvat, je pojmenována po sourozencích, kteří kdysi v Milevsku žili – Reichnerova. Najdeme ji v klidné části na konci Milevska směrem na Osek, vchází se do ní z ulice Švermovi. Je v ní několik společností, rodinné domky, nově postavené bytové domy a parcely, které čekají na dny, kdy na nich někdy, někdo, něco postaví.

A nyní mi dovolte pár slov o sourozencích, po kterých je ulice pojmenována. Staří usedlíci určitě znají Reichnerovy rybníky, které jsou k nalezení na konci této ulice a tzv. „Reichnerák“ (dům v Masarykově ulici). Ty dva malé rybníky byly zbudovány na louce (parcely č. 976 a 982) v letech 1935 až 1938. Majitelem většího byl Karel Reichner a toho menšího pak jeho bratr Arnošt.

Ulice Růženy Svobodové v Milevsku.
Víte, jak ke svému názvu přišla ulice Růženy Svobodové

Oba spolu se svou sestrou Františkou bydleli v domě postaveném v nynější Masarykově ul. Nejstarší Arnošt provozoval malou cihelnu a staral se o zemědělství, rybníky a jejich dva domy. Mladší z bratrů Karel se živil prodejem olejů, které se používali k mazání řemenů pro zemědělce. Jejich sestra Františka (s láskou ji oslovovali Fanča) se pak starala o chod celé domácnosti.

Dle vzpomínek pana Maria Hofmana byl starší z bratrů znám svým seriózním vystupováním, pro které byl ve společnosti velmi oblíben. Mladší Karel pak často zavítal na tenisové kurty, i když tenisové hře nikdy nepropadl. Daleko raději měl sobotní nebo nedělní partičku karet v hostinci u Em. Flajšmana.

Norimberské zákony

Klidný život se však nejen pro naše sourozence, ale pro všechny židovské spoluobčany dramaticky změnil nacistickou okupací v roce 1939 a dříve přijatých Norimberských zákonů o konečném řešení židovské otázky ( ty byly v Německu přijaty v r. 1935 - v Protektorátu Čechy a Morava byly zavedeny dne 21.6.1939) . Doba utrpení pro všechny začala v roce 1942 převezením do Terezína, když přímo z Milevska byl první transport vypraven 12.11.1942. Celkem bylo z Milevska a jeho okolí odvezeno 182 židovských občanů, z nichž se konce války dožilo pouhých 17 (ostatní zahynuli v koncentračních táborech – hlavně v Osvětimi).

REICHNER ARNOŠT – nar. 11.5.1899 v Milevsku, deportován 16.11.1942 transportem Cb-Tábor – transport smrti Ek 28.9.1944 Osvětim

REICHNER KAREL – nar. 22.9.1908, deportován 16.11.1942 transportem Cb-Tábor – transport smrti Cq 20.1.1943 Osvětim

REICHNEROVÁ FRANTIŠKA – nar. 16.2.1901, deportována 16.11.1942 transportem Cb-Tábor – transport smrti Cq 20.1.1943 Osvětim.

Pojmenování této ulice po těchto sourozencích nám připomíná nejen jejich tragický osud, ale též osudy mnoha dalších židovských rodin, které v Milevsku po mnoho let spokojeně žili, pracovali a budovaly své domovy. Namátkou si připomeňme rodinu Katzovu (rabín), Reinišovu (obchod se střižním zbožím – pan Reiniš jako jeden z mála zázrakem všechny hrůzy přežil a po válce se do Milevska vrátil), Lederovu (sklenářství), Weinerovu (řeznictví), Poláčkovu (galanterie), Ašermanů (kožené zboží), Roubíčkovu (lékař), Orlíkovu (střižní zboží), Brašů (kuřácké potřeby), Openheimerových (výkup zvěřiny), Weilovu (koloniál), Penížkovu (střižní zboží), Blochovu (železářství), Vrkočovu (špeditérství). Ferdovu (výkup zemědělských produktů), Kohnovu (výroba kuřáckých potřeb) Königovu (krupařství), Weisnerovu (lékař), Nývltovy (zahradnictví), Kaufmanova (lékař), Weiskopfovu (šames) a mnohé další.

Ulice F. Kudláčka v Milevsku.
Víte, jak ke svému názvu přišla ulice F. Kudláčka?

A závěrem mi dovolte malou doušku: při procházení tragických osudů židovských obyvatelů Milevska za druhé světové války, při kterých i po těch letech mrazí, mě ani ve snu nenapadlo, že hodně podobné budu sledovat v přímém přenosu i v roce 2024. A tak mi dovolte citovat Mgr. Ivanu Stráskou (úvodní slovo v knize Židé na Milevsku): Nesmíme zapomenout, protože jedině tak můžeme vyjádřit úctu každé z oběti. Jedině tak můžeme zabránit, abychom si své dějiny nemuseli někdy prožít znovu. Snad se dokážeme poučit.

Co k tomu asi tak dodat?