Další ulice, kterou navštívíme je slepá pozemní komunikace, do které se vchází z ulice Jarlochovy a která je pojmenována po Josefu Kytkovi, který ač nebyl milevským rodákem, měl k Milevsku hluboký a vřelý vztah.

Narodil se 19.března 1894 v Hradišti u Štěchovic. Do Milevska se s celou rodinou dostává ve třech letech, kdy sem byl přeložen jeho otec, který zde pracoval jako zahradník u Premonstrátů. Po ukončení základní školní docházky svá středoškolská studia trávil ve Slaném a v Českých Budějovicích a ukončil je v roce 1913 maturitou. Následné studium na lékařské fakultě však z důvodu nedostatků financí nedokončil.

Ulice Č. Holase v Milevsku.
Víte, jak ke svému názvu přišla ulice Č. Holase v Milevsku?

V Milevsku, ve kterém strávil převážnou část svého života, pak působil jako tajemník okresního výboru Československého červeného kříže, správce Milevského muzea, kronikář města, státní konzervátor v oblasti památkové péče a především od roku 1931 redigoval časopis Milevský kraj. Po zániku časopisu pracoval v CK Turista.

S Josefem Voďnanským pak vytvořil hereckou dvojici, která vymýšlela kulturní programy na společenské besedy a vystupovala na různých zábavách.

Josef Kytka se (mimo jiné) zabýval historii, publikační činností, turistikou a ještě v šedesátých letech se věnoval přednáškové činnosti. Obdivuhodná byla jeho znalost dějin, která se promítla do jeho tvorby. Nejznámější je v roce 1939 vydaná „Smolná kniha města Milevska“ o hrdelním soudnictví v 16. až 18. století a publikace „Milevsko a jeho kraj“, která vznikla na objednávku Klubu českých turistů, ve které se zabývá historií jednotlivých obcí v okolí (obé vydáno tiskárnou Karla Bursíka).

Jarlochova ulice v Milevsku a opat Jarloch.
Víte, jak ke svému názvu přišla Jarlochova ulice v Milevsku?

V roce 1942 pak k sedmdesátým narozeninám prezidenta E. Háchy připravil publikaci s názvem Háchové na Milevsku. Za toto dílo byl po válce souzen za údajnou spolupráci s protektorátními úřady – byl však uznán nevinným a osvobozen.

Přes veškerou jeho až renesanční činnost byl prý pan Kytka podivínský starý mládenec, který se nikdy neoženil, i když se ve svých šedesáti letech bezhlavě zamiloval do učitelky češtiny a ruštiny Jiřiny Petrášové (ta však byla vdána za p. Čecha z Bechyně) a tak i tento vztah nedošel naplnění.

Poslední roky svého života Josef Kytka tráví v bytě na druhém nádvoří Milevského kláštera bratří Premonstrátů odkázán na pomoc druhých. Umírá zcela opuštěný 31. prosince 1968, když jeho tělo je nalezeno o několik dní později. Pochován je na milevském hřbitově. No asi tak nějak – že jo.