Pokud do Milevska přijíždíte z okresního, královského města Písek, tak kolem Suchanova rybníka vjíždíte do ulice Čs. legií. I tato ulice měla během let mnohé názvy. Do roku 1918 Týnská, 1918-1939 Čsl. Legií, 1939-1945 Týnská, 1945-1962 Čs. legií, 1962-1990 Sovětské armády a od roku 1990 opět Čs. legií.

Jedná se o typickou ulici se zástavbou nízkých domů, mezi nimiž najdeme dům, ve kterém kdysi bydlel folklorista Štěpán Dvořák. Dnes si v této ulici můžete koupit autodíly, přezout pneumatiky, opravit elektriku v autě, koupit podlahoviny, posedět u kávy se zákuskem, nechat ošetřit domácí mazlíčky, podstoupit masáže, nechat si opravit PC či posedět v restauraci U Broučka (mnozí pamatují hostinského p. Václava Černého) a další.

Dnešní název nese po Československých legiích, což je označení používané pro jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků za první světové války a ruské občanské války. Legie tvořili čeští a slovenští krajané žijící v zahraničí a bývalí vojáci rakousko-uherské armády, kteří se po zajetí armádami Dohody rozhodli dobrovolně vstoupit do řad legií. Tím porušili vojenskou přísahu rakousko-uherskému císaři a jasně deklarovali svůj cíl vybudovat samostatný stát Čechů a Slováků.

I oni tak měli zásluhu na vzniku Československé republiky v roce 1918. Název československé legie vznikl až po válce, za války se používalo souhrnné označení revoluční dobrovolná vojska (později zahraniční čs. vojska). Základ těchto vojsk začal vznikat již v roce 1914 z dobrovolníků, českých krajanů, kteří se hlásili do carské armády v Rusku a Cizinecké legie ve Francii.

Čeští krajané v Rusku, z Varšavy, jejího okolí a z území Volyně, vytvořili jednotku zvanou „Česká družina“ (nejednalo se pouze o Čechy a Slováky, ti však měli velkou převahu). Krajané ve Francii byli v rámci francouzské Cizinecké legie začleněni do samostatné roty, pro kterou se vžilo označení „rota Nazdar“. Od roku 1917 se tvořily legie také v Itálii.

Koncem války měly jednotky československých zahraničních vojsk celkem přes 140 tisíc dobrovolníků. Celkem padlo 5 152 československých legionářů, z toho 4 112 v Rusku, 630 ve Francii a 410 v Itálii. Podle místa působení lze legie rozdělit na: československé legie v Rusku československé legie ve Francii a československé legie v Itálii

Mě však tento název připomíná jednu vzpomínku na dětství. To jsme s partou stejných rošťáků podnikali loupeživé výpravy po milevských zahradách na různé dobroty, které se nám v nich nabízely, a bylo jedno, zda to byly jahody, třešně, jablka, broskve, zelí, kedlubny, mrkve – zkrátka vše, co se dalo okamžitě konzumovat. A při jedné z těchto výprav nás zastavil přísný hlas: „Hergot pacholci – co to tu provádíte“. Krve by se v nás tenkrát nikdo nedořezal. Starší pán útlé a drobné postavy, který k nám následně vedl řeč o nevhodnosti krádeží a podobných nepravostí, sice vypadal přísně, ale čertovské plamínky v jeho očích se smály a bylo vidět, že by se s námi rád vrátil do svých dětských let včetně těch výprav. Pak si nás posadil kolem sebe, z viržinka vytáhl slámku, zapálil si a začal vyprávět.

Vyprávěl o svém životě, o svém dětství za Rakouska-Uherska, dospívání, první světové válce až se dostal k bojům proti bolševikům, které zažil na Transsibiřské magistrále pod vedením plukovníka Gajdy. Vyprávěl o strastiplné cestě na Sibiř plnou těžkých střetnutí, čekání na lodě ve Vladivostoku a pak nekonečně dlouhé putování přes Suezský průplav do Terstu a zpět do nově se rodící svobodné vlasti. A my jen tiše seděli a hltali ty neuvěřitelné příhody. Pak se setmělo, on vstal, rozdal nám všechny námi zcizené meruňky, přidal své již dříve načesané a s laskavým úsměvem nás propustil. A věřte mi, že ten dvorek jsme navštívili ještě mnohokrát a vždy jsme měli kapsy plné doma ukradených cigaret, doutníků a hlavně jím tolik oblíbených viržinek.

A co jsme si z těch vyprávění odnesli? Že svobodu, kterou máme, nám nikdo nedal. Tu museli vybojovat naši předci a na nás je ji bránit ze všech sil, protože pokud jí jednou ztratíme, budeme ji muset znova těžce vybojovat zpět. No asi tak nějak – že jo.