Motto: Je možné odpustit, ale nikdy se nesmí zapomenout Řekl bych drazí čtenáři, že je v dnešní uspěchané době je docela zapotřebí se občas zastavit, zamyslet se, ohlédnout se a pokusit se znova dát správný řád svému pohledu na svět kolem nás a tím i svému životu. A jedno z míst, kde vás to přímo nutí je můj dnešní typ na výlet - pražské synagogy.

První synagoga byla postavena po příchodu židů do Prahy někdy v 9. století v místě dnešního Újezdu na Malé straně a byla zničena požárem kolem roku 1142. Následně se Židé začali usazovat na druhé straně Vltavy v oblasti bývalého ghetta, později Židovského města a dnešního Josefova. Zde byla v druhé polovině 13. století dokončena Staronová synagoga, která patří mezi nejstarší funkční synagogu v Evropě. K této synagoze se váže řada pověstí a legend. Podle jedné byly základní kameny přeneseny anděly ze Šalamounova chrámu v Jeruzalémě a jsou zde uloženy pod podmínkou (hebrejsky על תנאי‎‎ al tenaj), že až přijde Mesiáš tak budou kameny přeneseny zpět. Jiná praví, že na její půdě Maharal uložil Goléma, kterého uspal až po začátku Šabatu, kdy byl nucen přerušit bohoslužbu a porušil zákaz práce. Proto po návratu začal oba žalmy 92 a 93 zpívat znovu (tento liturgický zvyk se udržel dodnes).

Podle pověsti se též nikdo nesmí posadit na sedadlo vrchního rabína v synagoze, jinak do roka zemře.

Druhou největší synagogou v prostoru bývalého ghetta je raně barokní Klausová synagoga. Ta stojí na místě původního komplexu postaveného Mordechajem Maiselem v 16. století (vyučoval tam i Jehude Leva Ben Becalel) Stávající budovu nechal postavit Šelomo Chališ Kohen (na náklady Samuela Oppenheima byla doplněna o schránu na Tóru). Název synagogy je odvozen od latinského „claustrum“, německy „klaus“ což znamená malou budovu. Maiselova synagoga byla postavena na sklonku 16. století na podnět významného mecenáše Mordechaje Maisela.

Po získání privilegia od císaře Rudolfa II byla zahájena výstavba, která byla ukončena v roce 1592 a o Simchat Tora (svátku radosti z Tóry) byla zasvěcena, a na dalších sto let se stala největší a nejhonosnější budovou pražského ghetta.

Pinkasova synagoga byla postavena v místě soukromé motlitebny z roku 1492 v domě u“U Erbů“, který náležel rodině Hořovských. V roce 1535 pak Ahron Mešulam Horowitz nechal místo domu pro svou rodinu postavit synagogu, která se stala druhou nejstarší dochovanou synagogou v Praze. V současné době tato synagoga slouží jako památník 80.000 českých Židů, kteří zahynuli během Holokaustu.

V prvním patře se nachází expozice dětských kreseb z Terezína, které vznikali v hodinách kreslení vedených Friedl Dicker-Brandeisovou,která je před deportací do Osvětimi ukryla. Zde se také každý rok koná tryzna za české oběti Šoa a to na výročí vyvraždění terezínského rodinného tábora v Auschwitz. A zde si znova a neúprosně uvědomíte ty spousty zbytečně promarněných životů, kterých nemuselo být, kdyby lidé nebyli nevšímaví k bezpráví.

Zde zjistíte, že historii nelze brát pouze jako něco, co se kdysi stalo, ale že je to odkaz, který nám byl zanechán. Nesmíme zapomenout, že svobodu nám nikdo nedal. Svobodu nám vybojovali naši předkové a naší povinností je bránit jí ze všech sil. A věřte mi, že toho je zapotřebí i v této době No asi tak nějak – že jo.