A ten náš můžeme zahájit třeba na milevském náměstí. Popojedeme kousek ke školám T.G. Masaryka za kterými v ulici Růženy Svobodové uvidíme rybník Stříbrný, do kterého se chodily koupat celé generace Milevšťáků. Nyní je rybník jeho majitelem oplocen a tak se v něm koupají pouze divoké kachny. Nad ním pak nacházíme Smolařský rybník, který má v pronájmu místní organizace Českého rybářského svazu a kousek dál pak rybník Sladkovský.

Vracíme se se zpět do centra a projíždíme ulicemi Riegrovou a Čs. Legií směrem na Písek. Na konci města míjíme stavení bývalého Suchanova statku a Suchanův rybník, u kterého si můžeme pokecat s místním vodníkem či se vyblbnout na nedalekém dětském hřišti. Následně pokračujeme kolem nově zbudované obchodní zóny na staré sídliště a k ZVVZ.

V lese po pravé straně navštívíme rybník Pytlák (původně byl nazýván Líšnickým). Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století zde bylo koupaliště se skluzavkami, skokanským můstkem, bufetem a šatnami. Nic z toho se zde však již nenachází. Nyní nabízí klidnou relaxaci bez výdobytků civilizace, která láká hlavně příznivce plavání v přírodě, kterým nevadí výskyt rozličného druhu hmyzu jako jsou vážky, šídla, motýlice a vodních ptáků jako labuť velká, volavka popelavá a kachna divoká.

My však překonáme silnici na Sepekov a pokračujeme po cestě, která vede pod železničním viaduktem tratě Tábor-Ražice. Hned za viaduktem míjíme Nový rybník, který byl vybudovaný v místech, kde ještě do sedmdesátých let minulého století byly rozsáhlé mokřiny, kterým se říkalo Dvorčice. Po zdolání kopce na Staňkov přejíždíme silnici na Tábor a kolem Tomašovského rybníka, který leží za Lesní školkou Burda vjíždíme do lesa Bělohrad.

Lesní cestou pokračujeme kolem kulturně historické památky - Židovského hřbitova. Ten byl založen kolem roku 1714 a je dokladem života bývalé židovské obce. Vchodu vévodí secesní obřadní síň a vstupní brána. Na hřbitově, který je celoročně volně přístupný, nacházíme v devíti řadách na 200 náhrobků (doporučuji zastavit).

A již sjíždíme z kopce zpět k městu a před námi se objevuje panorama kláštera Bratří Premonstrátů. I zde je možné se zastavit, občerstvit se v klášterní kavárně na prvním nádvoří a projít se milevskou historií, která se začala psát již v roce 1187, kdy klášter nechal za přispění prvního opata Jarlocha zbudovat velmož Jiří z Milevska (v roce 2020 byla v kostele sv. Jiljí nalezena vzácná pašijová relikvie: Svatý hřeb pocházející pravděpodobně z Kristova kříže).

Po prohlídce projedeme druhým a třetím nádvořím a kolem hřbitova zamíříme směrem na Přeštěnici, kde u střelnice nacházíme nejen tři rybníčky: Baštu, Horní a Dolní Žabinec, ale též připomínku epidemie „Černé smrti“, která Milevsko a jeho okolí postihla mezi lety 1171 až 1172 – Morový hřbitov. Od něj pak kolem části Křížové cesty (konečná úprava je z roku 2020) a rybníka Kuchyňka sjedeme k cestě Na Vinicích, po které zamíříme k zalesněnému kopci Kuřinci. Projedeme kolem bývalého lomu a po levé straně míjíme dnes zdevastované, ale kdysi nádherně upravené a hojně navštěvované zděné koupaliště s malým vodopádem, který nás zavede k rybníku Korunský.

Na ten navazuje Středisko Rybí líhně, které spravuje milevské sádky. My však pokračujeme směrem k rybníku Váša. I zde je možné si zaplavat, pokusit se ulovit nějakou rybu, či jen tak posedět s občerstvením u kiosku na Vášově mlýně. Po odpočinku nás pak naše putování po silnici směrem na Kovářov kolem cvičiště pro tlapky zavede k přírodní památce Boukal. Přírodní památka byla zřízena kvůli výskytu Kuňky obecné, Rosničky zelené, Skokana zeleného, Ropuchy obecné, Užovky obojkové, Potápky malé a Motáka pochopa. Součástí památky pak jsou i další dva rybníky na naší cestě. Boukal a Zlatina.

Od nich pak již sjíždíme zpět do centra. Po cestě ještě můžeme popojet směrem na Osek k Reichnerovým rybníkům, malému Habartovu rybníčku za radnicí a Kubíku u zahrádkářské kolonie. Cyklo-výlet pak můžeme zakončit opět na milevském náměstí E. Beneše, kde si při svačince s dobrým truňkem v místních restauracích můžeme odškrtnout příjemných cca. 25 kilometrů ujetých krásnou krajinou kolem Milevských rybníků.

No asi tak nějak – že jo! A ještě malá poznámka: Pokud na tom výletě budete mít alespoň malou kapičku štěstí, tak u těch rybníků můžete narazit na jejich zelené obyvatele, kteří se o svěřené vodní plochy řádně starají a věřte mi, že hovory s nimi opravdu nejsou nudné i když jim ze šosu kabátu občas kape voda.