Menhiry jsou obvykle beze stop opracování, pouze zřídka je naznačena lidská postava (případně oděv a zbraně). Často mívají falický charakter, ale jsou známy i s ženskými znaky. Vyskytují se na kopcích, v údolích, na náhorních plošinách, v nížinách, v lesích i pouštích a jsou čedičové, znělcové, magnetitivé, prdelitové a mnohé další. Někdy tvoří řady (alignement), nebo kruhy (kromlech).

Jeden takový menhir se nachází v bukovém lese nad Milevskem. Najdete ho kousek od Židovského hřbitova nedaleko lesní cesty ze Židovny k silnici vedoucí z Milevska do Přeštěnic (pro unavené hledače je tam připravena k odpočinku lavička).
Kdy a kým byl milevský menhir vztyčen, není nic známo (snad někdy v době pohanské). Stejně tak i důvod jeho původního vztyčení nám zůstává utajen. Známo však je, že padlý menhir s vytesaným křížkem objevil pan Pavel Kozák. K jeho znovu vztyčení pak došlo ve dnech 1.8. a 30. srpna 1999.
Po všem pátrání nám zbývá k zodpovězení ještě jedna zásadní otázka – k čemu vlastně menhir slouží? Bádali vědci, bádali laici, bádali historikové, bádali zastánci sci-fi i mnozí další a všichni nakonec došli k jednotnému závěru, že menhiry jsou a vždy byly prakticky k ničemu. I když někteří lidé z nich mohou načerpat určitou životní energii. Nám rodilým (i přistěhovalým) „Milevšťákům“ to však zase až tak moc nevadí, protože my jsme rádi, že takovou zajímavou věc v Milevsku máme a všechny poutníky krajem zveme k jeho návštěvě. 

Karel Kafka, Milevsko