Není mezi námi již mnoho pamětníků, kteří na ní pamatují tankový zátaras a malý lom (jen netuším, co se v něm kdysi těžilo). Zátaras však dávno zbouraný a lom již též zavezený. My však jdouce po jejím, dost neutěšeném, povrchu zprvu míjíme nově vybudovaný areál stavební firmy.

Po pravé straně pak uvidíte budovy, které již dávno neslouží účelu, pro který byly vybudovány. Ty v roce 1940 nechalo postavit Mlékárenské družstvo Táborské za účelem zpracování mléka. V roce 1944 pak z počátečních písmen družstva vznikla zkratka MADETA, a v té milevské se až do roku 1989 vyráběly chutné uzené sýry a další mlékárenské výrobky. Nyní v něm sídlí větší množství firem s různým zaměřením (posuvné podlahy, truck, elektromontáže, hydraulika a další).

Jahody v těchto dnech dozrávají. Sezona však pro ně není ideální.
Samosběr jahod letos v Písku nebude. Jedno pole zmrzlo, druhé je třeba obnovit

Na konci cesty pak určitě nepřehlédnete milevskou Betonárku, která spadá pod Českomoravský beton – Heidelberg Cement Group. No a když už jsme se vyškrábali Lipovou cestou až nahoru, tak mi zcela určitě dáte za pravdu, že to stojí za pár kroků a příjemnou procházkou ještě chvilku pokračovat až k objektu, který byl kdysi vybudován jako nový hřbitov. To však tehdy někdo moc nedomyslel, protože vybudovat hřbitov na skále zase až tak dobrý nápad nebyl. A tak se do něj místo nebožtíků nastěhovaly stříbrné lišky, které zde byly chovány v liščí farmě založené ZOD Sepekov. Tento chov však byl na nátlak o.s. Svoboda zvířat koncem roku 2003 ukončen.

My však ještě o kousek popojdeme, opustíme katastr města Milevska a v katastru městyse Sepekov dojdeme na návrší zvaném Na Židovně. Na kraji lesa Bělohrad stojí samota (bývalá hájovna), o jejímž obyvateli se po mnoho let po hospodách dávala k dobru jedna historka. Zase to není tak dávno, co v ní bydlel hajný se svou ženou. Žili tam spokojeně, on chodil s flintičkou po lese honit zajíčky a ona se starala o kuchyň, dům a poměrně velké hospodářství. No a jednou paní hajná dostala poukaz na měsíční lázeňskou kůru. Sice se jí moc nechtělo odjíždět, ale nakonec se podvolila naléhání doktorů, a že do těch lázní teda pojede. Před odjezdem vše řádně sepsala a manželovi dopodrobna vysvětlila (co má jako dělat, jaká zvířata a čím krmit, kde má uvařeno, co zalévat a mnohé další nezbytné úkony). Po jeho ujištění, že vše zvládne, s těžkým srdcem odjela.

Bývalý hokejový útočník Radek Ťoupal s manželkou a tenistkou Markétou Vondroušovou
Nejslavnější hokejista z Milevska začal sezonu s Jáchymem Kondelíkem

Po návratu vše řádně zkontrolovala a s neskrývaným údivem zjistila, že je vše v naprostém pořádku. To však trvalo pouze do její rádoby vtipné poznámky, že to skutečně vše krásně zvládl, protože ani prasátko nekvičí hlady (tam totiž při kontrole hospodářství nešla, protože to bylo na konci stavení a již byla tma). V tu chvíli hajný zbledl a tiše zašeptl: „Bože na to prase jsem zapomněl“. No co vám mám povídat – to prase ve chlévě sice bylo, ale k živoucímu tvoru prý po tom měsíčním půstu mělo chudinka hodně daleko. Dál asi nemá cenu popisovat, co následovalo. A chudáka hajného pak dlouhá léta všude vítali s otázkou, jak se daří jejich čuníkovi. My však toto stavení mineme a kolem secesní obřadní síně z roku 1928, na jejímž průčelí je v češtině a hebrejštině vepsán nápis „Prach jsi a v prach se obrátíš“ „ אתה אבק ואתה תהפוך לאבק“ se můžeme zajít kouknout na židovský hřbitov, který byl před rokem 1714 zřízen na klášterních pozemcích.

Karel Kafka