Jako místopředseda jsem byl pověřen utvořit soutěžní družstvo, které by se této soutěže zúčastnilo. Tato soutěž je vypsána pro důchodce nad 60 let a je jednotná kategorie, tzn., že se hodnotí ženy a muži dohromady. V soutěži se musí absolvovat pět disciplín, kterými jsou: člunkový běh po určité dráze se soft tenisovou raketou a na ní je míček na soft tenis. V případě, že míček upadne, musí se sebrat a pokračovat v běhu, další disciplínou je hod šipkami na terč, 10x hod kroužky na tyč, 10 x střelba florbalovým míčkem do florbalové branky před kterou jsou umístěny tři kužele a 10x hod basketbalovým míčem na koš. Výzvu výkonného výboru jsem přijal a hned na samotné schůzi jsme byli dva, já, věkem přes sedmdesát let a o pár let mladší Jan Liška ze Semic, kteří jsme souhlasili s účastí v této soutěži. Sice už to bude devět let co jsem opustil chyšeckou školu a "nastoupil" do starobního důchodu.

Říkal jsem si, že sice mám různé zdravotní neduhy-především vyhřezlou ploténku, ty však lidé v mém věku také mají, ale šestiboj vyzkouším. Nešlo mi o to, abych zvítězil, vždyť srovnávat šedesátníka se sedmdesátníkem moc nejde. Nejdříve jsem se zamyslel nad tím koho ze známých bývalých kamarádů-sportovců ještě oslovit, aby se seniorské ligy nezalekli a zúčastnili se jí. K mému úžasu jsem měl štěstí a oslovení "důchodci" byli přímo nadšení, družstvo bylo kompletní a dále ho tvořili: Karel Reiniš z Milevska-bývalý kulturista a atlet, Josef Himl ze Sepekova-bývalý házenkář, basketbalista, volejbalista a stále aktivní nohejbalista a Jan Gerhard z Milevska-bývalý atlet a člen chyšeckého atletického oddílu.

Tým byl tedy sestaven a nám zbývaly zhruba čtyři týdny do konání okresní kola. "Chtělo by to si jednotlivé disciplíny někde vyzkoušet", prohlásil nejstarší člen týmu Karel. A tak jsem s ředitelkou chyšecké školy a s trenéry žákovského florbalového družstva ASPV při TJ Chyšky dohodl možnost si aspoň některé disciplíny vyzkoušet v chyšecké tělocvičně. Za jejich ochotu jim děkujeme. Dvě naše tréninkové jednotky obsahovaly člunkový běh, hod na basketbalový koš a střelbu do florbalové branky. Šipky na terč a hod kroužky na tyč jsme neměli možnost si nikde vyzkoušet. Při prvních pokusech jsem najednou zjistil jak mě moje zdravotní problémy limitují, abych dosáhl co nejlepších výkonů. Nejhorší to bylo s hody na basketbalový koš, střelba na florbalovou branku docela šla a člunkový běh také. Každý z nás však měl nějakou disciplínu, která mu docela šla a nebo ne. Jeden trénink jsme také absolvovali v milevské sokolovně. Termín okresního kola se pomalu blížil a nám bylo sděleno, že soutěž proběhne jako soutěž jednotlivců a ne jako soutěž družstev. Vytvoří se tříčlenná družstva, která budou kolovat na jednotlivých disciplínách. A tak se stalo, že jsem byl přiřazen do družstva dvou šedesátníků Jirka Kureš a Jan Liška. Najednou jsem se stal nejstarším kmetem. Další družstvo pak vytvořili Karel Reiniš, Josef Himl a Jan Gerhard. Až na Jirku Kureše jsme všichni šli do soutěže poprvé, Jirka už byl zkušený "mazák".

Projekt Sportovní liga seniorů probíhá od podzimu do jara v okresních městech Jihočeského kraje. Celkem osmnáct kol obsahuje a pochopitelné, že se senioři nemohou zúčastnit všech kol. To však nevadí v konečném pořadí, protože do tabulky se počítá průměrný výsledek z jednotlivých disciplín ze všech kol. A tak, i kdyby se někdo zúčastnil pouze jediného kola a měl vynikající výkony, má šanci na celkové prvenství. V písecké sportovní hale se soutěž uskutečnila vůbec poprvé.

Mezi 54 účastníky jsme na slavnostním zahájení figurovali i my. Manažer jihočeské krajské organizace České unie sportu Zdeněk Krátký mezi přítomnými hosty přivítal např. senátora Tomáše Fialu, starostu Píska Michala Čapku, ale i europoslankyni Radku Maxovou.

No, a po nástupu to vše začalo. Naše družstvo zavítalo na svou první disciplínu, kterou byl hod šipkami na terč. Nikdy v životě jsem šipky neházel, do hospody totiž nechodím. Tuto disciplínu pouze s úžasem sleduji v televizi, a vždy mě fascinovala bouřlivá atmosféra vytvořená fanoušky jednotlivých soutěžících. Měli jsme 2x3 hody. Můj první hod v životě měl hodnotu 3x13, tzn. 39 bodů. Další hody již byly bodově slabší, přesto jsem konstatoval, že napoprvé to nebylo špatné, vždyť jsem měl z našeho družstva nejlepší výsledek.

Člunkový běh se soft tenisovou raketou a míčkem bych v mládí bral všemi deseti. Najednou tu však bylo více jak sedmdesát let a k tomu bolavý palec pravé nohy z nedbale ošetřené pedikúry. Ten je velice důležitý při pohybu a běhu zvláště. V této disciplíně musíte co nejrychleji obíhat rozestavené kužely po dráze a povědomě sledovat míček, aby Vám nespadl. Míček mi při běhu nespadl a cílovou čáru jsem proťal v čase kolem 20 sec., což bylo o pět sekund hůře než při tréninku. Šedesátníci z družstva však měli čas lepší.

V hodu basketbalovým míčem na koš jsem předem věděl, že to bude totální nezdar. A také byl. Většina mých hodů skončila na obroučce a tak jsem si říkal, že bych byl "obroučkový král". No, ale ta menšina hodů košem propadla, nějaké body jsem si tak připsal.

Následovala opět disciplína, kterou jsem nikdy nezkoušel a tušil jsem, že dopadnu stejně jako v hodu na koš. Házel jsem kroužky na tyč. Opět většina hodů končila mimo tyč, ale pár bodíků jsem do svého hodnocení přidal.

V těchto disciplínách byli kluci lepší.

Poslední disciplínou byla střelba florbalovou holí florbalovým míčkem na florbalovou branku ze vzdálenosti deseti metrů. Vystřelenému míčku však v cestě do branky stály tři kužele. Říkal jsem si, že bych si mohl vylepšit hodnocení. Položil jsem si otázku, střílet forhendem či backhandem. Nakonec jsem to střídal. Z deseti pokusů jsem trefil 6x branku a čtyři střely trefily postavené kužele. Výsledek mohl být lepší, ale bral jsem to.

Na závěrečném předávání pohárů těm nejlepším jsem sice žádný nedostal, ale člen družstva Jiří Kureš soutěž v Písku vyhrál, Jan Liška byl šestý a moje umístění se pohybovalo v první dvacítce, asi na 16. místě. Tréninkoví partneři Pepa Himl a Jan Gerhard z druhého družstva se umístili přede mnou a Karel Reiniš za mnou. Prakticky jsme se seřadili podle věku od nejmladšího až po nejstaršího. Odměnou pro všechny zúčastněné pak byly krásné medaile, které tak symbolizovaly, že jsme překonali sami sebe, a které nám budou připomínat skvělou soutěž pro nás dříve narozené.

Nakonec jsme konstatovali, že není v tomto věku důležité zvítězit, ale zúčastnit se a vyzkoušet si na svém těle co Vám vše ještě může dovolit. Zúčastnili jsme se tedy soutěže pro naše věkové období a k tomu přispěla nádherná atmosféra, pohoda, vzájemná tolerance všech zúčastněných a také zájem politické sféry našeho života.

Finále v Hrdějovicích

Okresní kolo v Písku však nebylo naší poslední zastávkou v této seniorské lize. V pátek 12. května 2023 totiž následovalo závěrečné krajské finálové kolo ve sportovní hale v Hrdějovicích. Na finálové kolo jsme předem věděli, že neodjedeme v plném složení. " V pátek nemůžu, mám celé dopoledne praktická cvičení z mineralogie na 1. základce v Milevsku", přišla omluva od Pepy Himla. No, a vzápětí další omluva od Karla Reiniše: "Jsem hodně nastydlí, nepojedu." Naše účast se tedy cvrkla na čtyři členy, já, Jiří Kureš, Jan Liška a Jan Gerhard. Den před samotnou soutěží jsem to již nevydržel a podstoupil chirurgický zákrok na pravém palci nohy v milevské poliklinice. Rozhodoval jsem se jestli zůstat doma či alespoň absolvovat disciplíny kde se nemusí běhat. Mé rozhodnutí bylo kladné s tím, že nebudu absolvovat člunkový běh. Hrdějovice nás přivítaly deštivým počasím, ale atmosféra soutěže byla opět úžasná, dokonce nám vyhrávalo i hudební duo a připravené bylo i výborné občerstvení. Při slavnostním nástupu, s více než padesáti soutěžícími, jsme se dověděli, že finálové kolo bude dvoukolové, tedy všechny disciplíny budeme absolvovat ještě jednou. Říkal jsem si, jak to ten můj palec vydrží. Při té skvělé atmosféře jsem se však rozhodl, že budu soutěžit ve všech disciplínách, tedy i v člunkovém běhu. Vše opět režíroval Zdeněk Krátký, manažer jihočeské krajské organizace České unie sportu, který mezi přítomnými hosty přivítal jihočeského náměstka hejtmana pro školství a poslance sněmovny Pavla Klímu a opět i europoslankyni Radku Maxovou, ale i další hosty.

Před samotnou soutěží jsme se pak dověděli, že z naší čtyřky přeřadila "vyšší moc" vítěze okresního kola v Písku Jiřího Kureše do jiného družstva. Přijít o tak výborného "borce" nebylo jen tak, ale nakonec jsme to překousli. Jen jsem řekl Honzovi Lišků: "Tak to dnes vyhraješ ty." Všichni se tomu smáli. Jen já jsem Honzovi věřil.

Krajské finále začalo a já si říkal, to bude pro mě s bolavým prstem utrpení. Jak jsem psal, finálové kolo jsme absolvovali dvoukolově.

V člunkovém běhu jsem přetrpěl bolest a dokonce jsem trať pokaždé proběhl kolem šestnácti sekund, tedy o mnoho rychleji než v Písku, to bylo mé překvapení.

V hodu na koš jsem opět "trpěl", míč dopadal na obroučku, ale i zde jsem dosáhl lepší výsledek než v okr. kole. Při rozcvičování se mi dokonce podařily čtyři hody do koše v jednom kuse, proč ne při finále?

Podobně jsem dopadl i v hodu kroužky na tyč. Při rozcvičování mi to tam padalo, ale při vlastní soutěži moc ne. Přesto jsem opět dosáhl lepšího hodnocení než před týdnem.

Hod šipkami na terč mě chytil, bavil mě. Při jednom pokusu jsem poslal šipku dokonce přímo do středu terče a bylo to dvacet pět, jen kousek od padesátky. Tato disciplína byla tak mojí nejlepší a dokonce v celkovém hodnocení seniorské ligy jsem skončil na skvělém třináctém místě z 332 soutěžících.

Ve střelbě na florbalovou branku jsem si docela věřil a konečný výsledek byl opět lepší než v píseckém kole. Od plnohodnotné desítky měl zastavila jedna tyčka a jeden kužel.

V celkovém pořadí celé Seniorské ligy jsem skončil na 99. místě ze 332 soutěžících, což je určitě dobrý počin, když si uvědomím, že jsem soutěž absolvoval poprvé a jen kola v Písku a Hrdějovicích.

A jak dopadli šedesátníci mého družstva? Jak jsem předpověděl, Honza Liška vyhrál hrdějovickou krajskou finálovou soutěž, získal pohár za vítězství a další poháry za druhé místo a třetí místo v disciplínách. Porazil tak i Jirku Kureše. V celkovém pořadí ligy skončil na 46. místě.

Dobře si vedl i Jan Gerhard, který v celkovém pořadí obsadil skončil na 71. místě, Josef Himl se umístil na 173. místě a je škoda, že nemohl absolvovat krajské finále neboť jeho ambice byly hodně vysoko, o čemž svědčí jeho nádherné celkové čtvrté místo ve střelbě na branku. Na celkovém 257. místě se pak umístil Karel Reiniš a i zde byla velká škoda, že se pro silné nachlazení nemohl zúčastnit finálových bojů, určitě by byl v pořadí výše.

Odměnou pro všechny finalisty pak byla opět nádherná medaile, výborné občerstvení při skvělém hudebním doprovodu, tanci a možnost si promluvit i o otázkách současného politického dění s přítomnými hosty.

Co říci na závěr? Snad jen to, aby se do soutěže zapojilo více těch dříve narozených a zkusili sami na sobě co ještě ve svém věku dokáží. Stojí to zato.