Třídu doprovázela třídní učitelka a dvě asistentky. Nejdříve byly děti knihovnicí seznámeny s organizací knihovny, tj. kde, co a jak hledat, jak zacházet - a jak nikoli - s knihami. Poté pod dohledem paní učitelky Šafránkové děti četly po odstavcích z připravených textů. Vzhledem k tomu, že je mezi žáky obrovský rozdíl v úrovni čtení, četlo se ze dvou slabikářů, obrázkového čtení a ze čtení genetickou metodou.

Mezi všemi dětmi vynikl Marek Bihary, čtenářský suverén. Na otázku, kde se naučil tak perfektně číst, odpověděl, že ho to naučila starší sestra. Připomnělo mi to vlastní dětství, kdy jsem se jako zvídavý samouk naučila plynule číst už ve čtyřech letech. Pak ale pro mě hodiny čtení ve škole, kdy se ostatní děti teprve učily písmenka a slabiky, byly promarněným časem. Jen díky tomu, že jsme jako malá třída byli spojeni se čtvrtou, mohla jsem zatím naslouchat učivu čtvrťáků. Dnes je výhodou, že nadaní žáci mohou postupovat i nad plánované školní osnovy, neboť těm, kteří pokulhávají za učivem, pomáhají ve třídách asistentky.

Ale zpátky k pasování. Každý malý čtenář obdržel Čtenářský glejt, knihu pro prvňáčka a svůj čtenářský průkaz. Téměř všechny děti jej okamžitě po pasování využily, aby se rozeběhly k regálům a vybraly si něco ke čtení s sebou domů. Nezůstaly jen u pohádek, ale vybíraly i z naučné literatury – astronomie, chovatelství apod., což napovídá o jejich zájmech v tak raném věku, jež je třeba cíleně rozvíjet.

Rozloučili jsme se před knihovnou, kde jsme udělali společné foto. Z některých dětí budou určitě dobří čtenáři, z některých méně zdatní. Nelze vše nechávat jenom na škole, je důležitá i výchova v rodině. Chtěla bych touto cestou požádat rodiče, aby si udělali denně alespoň malou chvíli na společné čtení, a to v klidu a zpočátku s velkou mírou trpělivosti. Pokud nemohou rodiče, nebo prarodiče, pak přenést odpovědnost na staršího sourozence, pokud ho děti mají.

Je třeba mít neustále na vědomí, že děti jsou nastaveným zrcadlem nás samých.

Lenka Vlková, knihovnice MěK Mirovice