Motto: „Itálie je příliš dlouhá.“ (Napoleon Bonaparte)

No co vám mám povídat, drazí čtenáři. Je léto, zima v nedohlednu, a to se jeden docela nudí a neví, kam by se vrtnul. A tak jsem si takhle jednou ráno uvařil kávu, nasnídal jsem se, sbalil svých pár švestek, obul vyšmajdané „scarpe datrekking“ a že se teda jako půjdu toulat.

Prošel jsem rodné město a bez zjevného cíle vyrazil směrem na jih. Šumavu jsem zvládl docela v pohodě. Trochu složitější to bylo s kopečky, jejichž vznik se datuje do období třetihor, kdy se asi tak před 40 až 60 miliony let natlačování Africké desky na desku Euroasijskou začaly vrstvy usazenin v procesu alpínské orogeneze vrásnit. Konečnou podobu pak tyto majestátní hory získaly na přelomu třetihor a čtvrtohor.

A aniž by si toho jeden všiml, tak najednou koukám, že již nejsem v Alpách, ale že si to šinu po Dolomitech, jež vznikly zhruba ve stejné době jako Alpy. Své jméno zdědily po francouzském mineralogovi Déodatu de Dolomieu, který si jako první všiml odlišného složení hornin. A aby těch kopečků nebylo málo, tak zjišťuji, že přede mnou leží 1.200 kilometrů dlouhé horstvo, které známe jako Apeniny.

A já si vás tímto dovoluji pozvat do země, mostů a tunelů, Spaghetii, Pizza, Gnocchi, Ravioli, Bagna Cauda, Lasagne, Tortellini, Ravioli, Tiramisi, zeleniny, ovoce, zmrzliny a výborného vína. Země s Mont Blancem, hlavním městem Římem, kde se domluvíte italsky, německy, francouzsky, landštinou – Bohužel česky je to již horší. Tak pokud budete mít zájem, vítejte v Repubblica Italiana.