Někdo se možná zasměje, ale já až při poslední dovolené v jižních Čechách zjistila, odkud pochází slovo "grázl", které babička tak často používala ve spojitosti s výrostky hlučícími nedaleko jejího příbytku.

Hledajíce v mapách, kam bychom se ještě mohli vypravit, když nám počasí v polovině září přálo, našel manžel Graselovu stezku nedaleko Slavonic. Kameny a přírodu milujeme, a tak hurá, vybíráme si okruh pro nás vyhovující a vyrážíme. Parkujeme u téměr vypuštěného rybníka Malý Troubný kousek do Stálkova a míříme po žluté k rozcestníku U Velkého Rákosního rybníka, kde na zmíněnou stezku napojujeme.

Nikde ani živáčka, nádherná příroda, klid, až se člověku nechce věřit, že v těchto místech kdysi řádil proslulý loupežník Johann Georg Grasel. Cedulky na stromech nás varují, že po Graselovi zde v současné době operuje mordparta dalšího loupežníka Franty Jizvy z Hrdlořez, ale asi jsme se jeho partě nezdály vhodným objektem k loupení a tak jsme nikoho nepotkali.

Bohužel, potkali jsme několikrát pohozený ubrousek, jednou i zatížený šiškou. Lidskou potřebu dokážu pochopit, ale toto nikoliv. Je tolik jehličí a mechu, pod co by se dal zahrabat a mohl tam v klidu zetlít. V tu chvíli jsem litovala, že poblíž nějaký loupežník není, který by dotyčné rázně upozornil, jak se mají v přírodě chovat. 

Prohlédli jsme si skálu s Graselovou trojmužnou předovkou, minuly jsme Graselovu sluj, kde se schovával před před policajty a bohužel jsme nějak minuly Graselovu koupelnu. No což, umytí jsme byli z domova. Zato jsme se pokochali seskupením kamenů nesoucích jméno německého dramatika a básníka Schillera. V přístřešku u Stoječína nás začínají bolet nohy a tak volíme variantu vrátit se k autu a na další část výletu se přesunout jízdmo. Nicméně i cesta po silnici zpět byla poklidná a okolí moc hezké.

Houby jsme nenašli, zato dvě odhozené lahve pro pití na kolo ano. No, sebrali jsme je, v batohu odnesli, doma vydezinfikovali a budeme používat. Neznámým cyklistům bordelářům tímto děkujeme. 

Monika Šavlová