Díky finanční podpoře SOŠ a SOU Písek, Česko-německého fondu budoucnosti a i samotných žáků jsme se vydali v pondělním brzkém ránu na cestu k našim západním sousedům. Po několika hodinách jízdy jsme zastavili v Dachau, v naštěstí dnes již bývalém nejstarším koncentračním táboře na území Německa. Prohlédli jsme si expozice a zhlédli dokumentární film, kde o smutné historii vyprávěli pamětníci. Poté už nám zbývalo necelých 150 kilometrů do naší spřátelené školy. Zatímco jsme se zabydlovali, připravili pro nás naši němečtí kolegové výbornou večeři a seznámili nás s programem našeho pobytu.

V úterý ráno nás na půdě školy přivítala paní ředitelka Ilse Messerschmidt a poté následovala prohlídka školy s miniprojekty, při kterých začaly padat bariéry mezi německými a českými žáky. U klempířů čekaly nůžky a plech a dle nákresu žáci společně tvořili výrobek, se žáky v truhlářské dílně pak vyráběli otvírák. Na konci vyučovacího dne jsme se nechali zkrášlit u budoucích kadeřnic.

Další den jsme se vypravili vlakem do Stuttgartu do Muzea Mercedesu. Tady si na své přišli hlavně kluci. Mohli obdivovat nádherně vyleštěné veterány, ale i vozy Formule 1. Samotná budova je zajímavá i architektonicky a zájemci o historii si mohou zopakovat nenásilnou formou důležité události minulého století. Po obědě jsme se přesunuli do krásné zoologické a botanické zahrady Wilhelma, kde jsme strávili příjemné odpoledne. Večer uspořádali němečtí studenti pro naše žáky společenský večer.

Čtvrtek byl opět naplněn mnoha zážitky v studentském městě Tübingen. Město jsme si nejprve prohlédli z lodičky, která připomínala gondolu v Benátkách, náš průvodce nám velmi zábavně vyprávěl o historii města. Ačkoliv nám úplně nepřálo počasí a drobně pršelo, nic nebránilo tomu, abychom si na loď neobjednali k obědu pizzu a snědli ji pod mostem na hladině řeky Neckar. S plnými žaludky jsme si prohlédli historické centrum a vydali se zase zpět do Geislingenu.

Při zpáteční cestě domů jsme neodolali volání města Augsburg. Tam jsme navštívili na místní radnici Zlatý sál a o několik stovek metrů dál nejstarší komplex dosud fungujících sociálních bytů na světě – Fuggerei. V tomto městě ve městě bydlí asi 150 obyvatel, kteří musí mít trvalé bydliště v Augsburgu, být katolického vyznání a mít nárok na sociální dávky, za nájem platí pouze 0,88 Euro za rok, energie a bydlí v bytech o velikosti 60 – 130 metrů čtverečných. Augsburg byl krásný, ale volání domova silnější, takže jsme nasedli do aut a v pátek večer nás zase uvítal starý dobrý Písek.

V červnu se už teď těšíme na nové kamarády a kolegy z naší partnerské školy a děkujeme vedení naší školy a Česko-německému fondu budoucnosti za podporu tohoto projektu, který trvá bezmála čtvrtstoletí.

Marcela Zájedová, Michal Rostecký, Miloslav Mareš a studenti SOŠ a SOU Písek