Ulice, která spojuje ulici Havlíčkovu a Sokolovskou, nese název podle středoškolského profesora, básníka a sběratele lidových písní a tanců. Čeněk Holas (též Vincenc Holas) se jako nejstarší z 11 sourozenců narodil 10. 2. 1855 v Hostíně u Milevska do rolnické rodiny (některé prameny však jako místo narození uvádějí Zahořany, kde se mu prý říkalo Vincek Matějů).

Obecnou školu vychodil v Kovářově a následně vystudoval reálné gymnázium v Písku, kde mezi jeho učitele patřil i Adolf Heyduk. Po absolvování základní vojenské služby nastoupil ke studiu matematiky a fyziky na pražské technice. Po ukončení studia podnikl několik zahraničních cest, především do Ruska.

Ulice Č. Holase v Milevsku.Čeněk Holas.Zdroj: Karel Kafka

Po návratu pak od roku 1880 působil jako učitel tělocviku na střední škole v Praze. Následně vyučoval na malostranské reálce, kde se nakonec roku 1904 stává profesorem. V osmdesátých letech 19 století se zásluhou dr. Tyrše zúčastní sokolského hnutí, když jako cvičitel vstupuje do řad pražského Sokola.

V roce 1885 se žení s Kateřinou Ševčíkovou. I nadále se však věnuje literární tvorbě a sběru lidových písní a tanců. Jeho největším vydaným dílem byly šestisvazkové České národní písně a tance, které vyšly v letech 1908 - 1909 u B. Kočího.

Jarlochova ulice v Milevsku a opat Jarloch.
Víte, jak ke svému názvu přišla Jarlochova ulice v Milevsku?

První díl věnoval Domažlicku a Klatovsku, druhý Pošumaví a třetí jižním Čechám. Čtvrtý díl (pro nás nejzajímavějším) má název Milevsko. Pátý díl se věnuje Pobaltí a poslední šestý pak obsahuje zápisy nástrojové hudby z různých končin Čech.

Dalším význačným dílem jsou z roku 1912 Písně z Písecka, které však vychází až v roce 1936 pod názvem Zprávy o české národní písni a hudbě. Z vlastní umělecké tvorby v roce 1924 vydává sbírku veršů Žaloby. Další studie publikoval časopisecky a část z nich zůstala pouze v rukopisech (např. práce o vývoji české národní písně a hudby nebo sbírka závadných českých národních písní).

Bez většího úspěchu se pokoušel i o dramatické práce. Jeho literární pozůstalost, kterou věnoval roku 1933 literárnímu archivu Národního muzea, tvoří fragmenty jeho korespondence (mj. s Karlem Čapkem a F. X. Svobodou) a část národopisných studií týkajících se dějin a sběru českých národních písní a tanců. V jeho pozůstalosti pak dále nacházíme jeho autobiografii a rukopisy šesti divadelních her, které však nezaznamenaly většího úspěchu.

Po odchodu na odpočinek se v roce 1912 stěhuje z Prahy do Milevska, kde svůj čas trávil v pseudobarokní vilce (nad dnešním autobusovým nádražím), ze které spolu se svým spolupracovníkem Karlem Cvrkem často vyjížděl za sběrem písní.

V Milevsku žije až do roku 1921, kdy se stěhuje do Písku, kde 8. února roku 1939 umírá. Jeho hrob můžeme navštívit na píseckém lesním hřbitově.