Náměstí E. Beneše

Jako první se zcela určitě nabízí náměstí Edwarda Beneše. Náměstí v průběhu let několikrát změnilo svůj název. Do roku 1918 to bylo Velké náměstí, od roku 1918 do 1939 bylo známo jako Wilsonovo náměstí, v letech války 1939 až 1945 se nazývalo Hlavní náměstí, od roku 1945 do roku 1953 poprvé neslo název náměstí Dr. Eduarda Beneše, aby jej v názvu na léta 1953 až 1990 vystřídal název náměstí Julia Fučíka, ten vydržel až do roku 1990, od kterého opět nese název náměstí Edvarda Beneše.

Celému náměstí vévodí novorománský trojlodní kostel sv. Bartoloměje z roku 1866, který byl vystavěn jako projev díků za přežití atentátu na císaře Františka Josefa I., pomník padlým v první světové válce Rudolfa Kabeše z roku 1923 a barokní kaplička sv. Jana Nepomuckého. Na náměstí jsou zajímavé objekty barokní staré fary z roku 1715, původní radnice a bývalého pivovaru (dnes v něm sídlí městská knihovna a ČSOB). Kolem keramické maškarní lavičky Alexandry Koláčkové přicházíme k dvoupatrové secesní budově bývalé spořitelny z roku 1909, kde má sídlo ČS a snad jediné muzeum maškar v Čechách.

Na západní straně pak nacházíme jednopatrovou neorenesanční budovu nové radnice, která byla postavena v letech 1900-1901 na místě osmi zbořených masných krámů. Její průčelí je zdobeno sgrafity od Oldřicha Pejši a jsou na ní umístěny pamětní desky připomínající padlé v boji proti fašismu a obětem komunismu. Náměstí zdobí zaoblená kašna s vodotryskem a bronzovou sochou Vítězství od Břetislava Bendy.

Husovo náměstí

Ulicí Riegrovou se dostaneme na Husovo náměstí (do roku 1914 neslo název Malé náměstí) které je křižovatkou ulic Riegrova, Jeřábkova, Masarykova, Sokolovská a Pod Farou. Zde můžeme obdivovat secesní dům s ornamenty a mozaikou, který pro milevského advokáta JUDr. Klinebergera postavil táborský stavitel F. Ješ. V průchodu do ulice Pod Farou lze nalézt poslední zbytky staré synagogy z 18. století. Kolem roku 1919 pak přestavba přední budovy při náměstí původní synagogu překryla a ta dnes tvoří její sklep.

Novou synagogu pak vidíme na kraji Sokolovské ulice. Na rohu náměstí s Masarykovou ulicí nacházíme budovu bývalého okresního úřadu postavenou v letech 1931-1932, která je dokladem meziválečného architektonického funkcionalismu. Nyní je sídlem milevské polikliniky.

Tyršovo náměstí

Ulicí pod Farou a kolem autobusového nádraží se dostaneme na poslední z milevských náměstí. Náměstí je pojmenováno po Miroslavu Tyršovi a lze konstatovat že je jeho název je správně zvolen, neboť se na ní nalézá sídlo Milevských sokolů. Sokol byl v Milevsku založen 6. října 1889. Sokolové, kteří zprvu cvičili v pivovaře, tkalcovně či hotelu Vodňanský, se vlastních prostor dočkali až v roce 1924, kdy byl otevřen sokolský domek a následně i sokolovna, která byla slavnostně otevřena dne 15.8.1925 (a svému účelu se ctí slouží dodnes). V přilehlém parku je umístěn památník padlým vojákům Rudé armády.

Za parkem jsou k vidění budovy bývalých výroben potřeb pro kuřáky (Jonášovina a Hybšárna), později pak jako Centropen nebo Koh-i-noor. Na rohu je náměstí osazeno odpočivadlem s pítkem a je to tradiční místo prodeje vánočních kaprů. A pokud vás to bude zajímat, tak ještě něco málo o osobnostech, po kterých byla milevská náměstí pojmenována: Edvard Beneš se narodil 28.5.1884 v Kožlanech.

Po boku T. G. Masaryka byl Beneš jedním ze zakladatelů první ČS republiky. Než se stal prezidentem, působil v letech 1918–1935 jako ministr zahraničí. Jako druhý prezident po TGM byl ve funkci v letech 1935–1948 a 1945–1948. Po Mnichovské dohodě ze dne 29. září 1938 a následné německé okupace žil a politicky působil v exilu. Od roku 1940 až do osvobození Československa byl uznaným vrcholným představitelem československého odboje a exilovým prezidentem republiky. Úřadujícím československým prezidentem byl opět v letech 1945–1948. Jako prezident dvakrát abdikoval, poprvé v roce 1938 pod tlakem situace po uzavření Mnichovské smlouvy, podruhé v roce 1948 v reakci na ovládnutí státu komunisty. Umírá 3. září 1949 v Sezimově Ústí, kde je též pochován.

Jan Hus a Milevsko

Jan Hus se narodil v Husinci okolo roku 1369. Studoval na pražské univerzitě, v roce 1393 zde obdržel titul bakaláře a o tři roky později mu byl propůjčen titul mistr svobodných umění. Byl vysvěcen na kněze a začal kázat v kostele sv. Michala, od 14. března 1402 kázal v Betlémské kapli. V roce 1401 byl zvolen děkanem filozofické fakulty a později rektorem univerzity, kde prosazoval větší podíl Čechů na vedení univerzity. Hus ve svých kázáních kritizoval mravní problémy římsko-katolické církve, odpustky a vyzýval k následování Bible. V reakci na jeho kázání na něj byla vyhlášena klatba a Hus odchází na Kozí Hrádek. Hus byl sice v Čechách v bezpečí, ale poté, co byl císařem Zikmundem (liškou ryšavou) vyzván, aby se omluvil za kacířství před církevním koncilem, odjel do německé Kostnice. Tam odmítl odvolat své názory a 6. července 1415 byl upálen na hranici před hradbami Kostnice. Husův popel byl vysypán do Rýna, aby z něj nic nezůstalo.

A co měl „Honzík Husojc“ společného s Milevskem? On osobně asi nic, i když o milevském klášteře mohl mít nějakou povědomost. Zato jeho následovníci, kteří se usadili na hoře Tábor asi měli dobré informace o bohatství (a dobrém pivu a vínu) které se za zdmi Milevského kláštera bratří premonstrátů skrývalo a proto jej dvakrát kolem roku 1420 vyplenili (jak vidět, tak i tenkrát se občas objevily špatné sousedské vztahy).

Miroslav Tyrš

A teď pár slov o Miroslavu Tyršovi, který se narodil 17.9.1832 v Děčíně do poněmčené rodiny. Po ztrátě rodičů však byl vychováván v českém vlasteneckém prostředí v rodině svého strýce. Následně přesídlil do Prahy, kde po absolvování malostranského gymnázia začal studovat právnickou fakultu UK, odkud přestoupil na fakultu filozofickou. V roce 1860 byl promován jako PhDr. V roce 1872 uzavřel sňatek s Renatou Fügnerovou, kterou vzdělával jako domácí učitel. Tyrš se do historie zapsal především jako spoluzakladatel Sokola a jako tvůrce českého tělocvičného názvosloví. Mimo jinou činnost byl poslancem zemského sněmu a v roce 1873 byl zvolen i do říšské rady. Jeho život ukončila tragická událost při jeho ozdravném pobytu v Tyrolských Alpách, kdy utonul v říčce Ötztaler Ache u osady Habichen. Okolnosti jeho úmrtí nebyly nikdy zjištěny (podle některých zdrojů se jednalo o nehodu, podle jiných o sebevraždu). Miroslav Tyrš je pohřben na Olšanských hřbitovech, kde sdílí mohylu s Jindřichem Fügnerem. No asi tak nějak – že jo!