Novorománský kostel byl vybudován na místě původního pozdně-gotického kostela, který již svou velikostí a stavem nevyhovoval. Základní kámen nového kostela položil 7. září 1863 opat strahovského kláštera Jeroným J. Zeidler. Po jeho dokončení byl chrám v roce 1866 J. V. Jirsíkem vysvěcen a do hlavního oltáře byly uloženy ostatky sv. Bartoloměje.
Kostel, který navrhl Maximilán Šimonovský z Tábora, je veden jako votivní (poděkování Bohu za záchranu Františka Josefa I. při pokusu o jeho zavraždění). Stavba je postavena jako trojlodní s pětibokým presbytářem a věží před severním průčelím. Většina mobiliáře kostela pochází z doby jeho výstavby na konci 19. století, ale některé umělecké předměty sem byly přeneseny i z jiných míst.
Hlavní oltář (i oba vedlejší) jsou dílem Františka Burdy z Milevska. Na hlavním oltáři jsou obrazy sv. Bartoloměje, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého od Rudolfa Müllera a obraz Panny Marie Ustavičné pomoci. Vedlejší novogotické oltáře jsou zasvěceny sv. Barboře a Početí Panny Marie. Vlevo od hlavního oltáře se nachází Boží hrob z roku 1894 (v r. 1940 výrazně upraven).
Varhany jsou dílem Václava Mölzera z Kutné Hory. Výmalbu kostela provedl Jan Čonka s Oldřichem Pejšou. Na výstavbě se finančně podílela císařovna Alžběta, kníže Karel Schwarzenberg, budějovický biskup Jan Valerián Jirsík, Karel kníže Paar z Bechyně a mnoho dalších malých dárců. Nemalou částku pak do rozpočtu přinesl tzv. „pivní krejcar“, což byla daň za vytočené pivo.
Kostel sv. Bartoloměje je veřejnosti přístupný o bohoslužbách a v případě konání kulturních akcí. Mimo to mají návštěvníci v létě díky mřížím, které jsou instalovány za vchodovými dveřmi, možnost alespoň nahlédnout do interiéru kostela a pokochat se jeho majestátností.
Za článek a fotky děkujeme Karlu Kafkovi z Milevska
