Tak se nám drazí čtenáři pomalu blíží konec Dubna a mě mimo čekání na trochu lepší počasí nastal poměrně nečekaný problém. To jsem totiž při toulání rodným městem Milevskem zaslechl kratičký úryvek z hovoru dvou postarších dam: … „a tak jsem jí řekla, ať si raději zamete před vlastním prahem …“

Opravdu netuším, o čem se to vlastně bavily, ale v tu chvíli mi to přišlo jako docela dobrý nápad už i proto, že mi tuto radu dávala i moje babička (a ta přece měla vždy pravdu – holt jako každá babička).

Tak jsem po cestě k domovu zašel do domácích potřeb s plánem si jedno nové koště zakoupit, (neboť dle pověry nové koště dobře mete) že si jako doma také před svým prahem zametu, aby mě sousedi nepomluvili. Nicméně mě docela nemile dostala reakce prodavače na můj požadavek nákupu jednoho takového pometla: „ Člověče vy si chcete vážně koupit nové koště koncem dubna??? Vy jste se snad úplně zbláznil. Víte – já si jich jako každý rok touto dobrou na sklad beru až neskutečné množství, ale věřte mi to a nebo mi to třeba nevěřte, všechna košťata jsou již vyprodaná a nové zboží má přijít až koncem května. Tak se potom zastavte, já vám jedno schovám“.

Chvilku jsem tam překvapeně stál jako to moje staré koště v koutě komory, pak jsem poděkoval a smutně odešel. Odpoledne jsem to vyrazil rozdýchat menší cyklo-vyjížďkou a při průjezdu malebnou vesničkou Nové Dvory mi to všechno najednou došlo! On se nám totiž nezadržitelně blíží 30. duben a to je den, ve kterém se letový režim na celém světě připravuje na noční, hodně zvýšený provoz ve vzdušném prostoru.

Někdo tomu večeru říká Gaelský Beltein (což je oheň na uctění boha Belena), jiný Filipo-Jakubská noc (v průběhu středověku zasvěcená těmto apoštolům), nebo Walpružina noc ( podle svaté Valpurgii, bojovnici proti temným silám) a někdo docela prozaicky pálení čarodějnic. Zkrátka je to noc, o které se na svém sabatu shromažďují naše milé čarodějnice. No a to si naše drahé, něžné a krásnější pokolení pořizuje nové dopravní prostředky, protože letět na sraz se starým koštětem je prý velké faux pas (prý větší než loňské plavky na dovolené u moře), a to se v té „létací společnosti“ neodpouští (a milé létavice – můžete být hrdé, neboť ohně, které této noci zažehnete, jsou prý vidět i z vesmíru).

A co my pánové? – No hlavně nesmíme zapomenout, že po návratu z letecké noci je nezbytně nutné naše královny doma hezky přivítat, na nic se neptat a něžně je uložit ke spánku. Následné (již květnové) ráno jim připravit snídani a na jarní procházce je políbit pod rozkvetlou třešní (to aby nám ty naše holky zlatý neuschly). A pak můžete společně oslavit třeba i svátek práce, který se kupodivu slaví zejména tím, že skoro nikdo nedělá. A co teda já a nové koště ? No zatím se bez něj musím obejít a snad mi ho pan prodavač v tom květnu schová. No asi tak nějak – že jo!