Když zrovna není průtrž mračen, náledí nebo nepadají kroupy o velikosti kachních vajec, je to příjemná procházka; hlavně ten úsek přes park ke Kamennému mostu nebo Nerudovou ulicí přes Velké náměstí. Od letošního jara upřednostňuji tu druhou trasu, protože na ní přibylo něco, k čemu mám osobní vztah. V zatravněném trojúhelníku těsně před vyústěním Nerudovy ulice směrem k hlavní poště moji studenti - lesáci zasadili lípu na připomenutí píseckých obětí holocaustu.

Loni 3. prosince, kdy jsme za účasti Jeho Excelence Daniela Merona, velvyslance Státu Izrael a vrchního zemského rabína Karola Sidona lípu vysadili, to byl takový obyčejný kmínek s větvemi bez listů. Přesně vystihoval ten smutek po více než 150 píseckých občanech židovského původu a vyznání, kteří se už po válce do svého města nevrátili, protože zahynuli při transportech nebo v koncentračních táborech.

S příchodem letošního jara jsem ale každý den cestou do školy nebo zpátky domů mohl pozorovat, jak „naše“ lípa roste do krásy, jak se zelená a krásně košatí. A cítím hrdost, že právě „moje“ poslední třída (rozumějte: před mým odchodem do důchodu) zanechá v Písku svou trvalou stopu; že ještě desítky let poté, co se mí žáci rozletí do všech krajů, tu po nich zůstane a bude mohutnět ten krásný strom.

Minulý týden ve čtvrtek dopoledne byl za účasti představitelů města i zástupců studentů z lesnické školy k lípě instalován ještě kámen s nápisy v češtině a hebrejštině. Oba texty shodně připomínají písecké oběti holocaustu. Ještě strašnější než jejich počet je fakt, že nejmladší odvlečená dívka byla právě ve věku mých studentů…

Dopolední oficiality s usazením kamene skončily, hosté se rozešli. Odpoledne už opět nastoupila moje třída, která má nad lípou patronát, aby celý prostor uklidila a trochu zvelebila. Kluci toho moc nenamluví, ale kus práce byl za nimi vidět už po necelé hodině. No a když už ti mí třeťáci byli tak pěkně „rozjetí,“ pozvali si na pomoc tucet prváků a všichni se přesunuli hned vedle, do Soukenické ulice k židovské synagoze. Ten nápad spojit na jedné akci obě třídy, 1.A a 3.A, jsem podpořil ze dvou důvodů. Jednak náš lesnický „potěr“ blíž a úplně z jiné stránky než ve škole pozná své patrony, kteří je už za měsíc budou slavnostně přijímat do lesnického cechu, a také tím bude zaručena kontinuita projektu obnovy synagogy s cílem zpřístupnit ji (nejen) písecké veřejnosti.

Celá spolupráce s Židovskou obcí začala právě před dvěma lety, když mí současní třeťáci byli v pozici nováčků. Od té doby jsme se účastnili několika akcí u synagogy, které měly jediný cíl – vyrvat tuto píseckou památku džungli, která se v jejím bezprostředním okolí rozbujela; pak teprve bude možné začít s její skutečnou obnovou. To už bylo několik po okraj naplněných kontejnerů! Ti starší a zkušenější pracovali s křovinořezem, mladší sáhli po lopatách, košťatech, hrábích a ke slovu se dostaly i zahradnické nůžky. (Břečťan nadělá sice dost parády, ale jak přeroste doslova přes hlavu a přes zeď, pryč s ním!)

Po dvou hodinách pracovního nasazení, během kterých jsme si ale současně užili i dost legrace, bylo hotovo. Synagoga je zase na nějakou dobu vysvobozena z do té doby všudypřítomné zeleně. Ještě společné foto do kroniky a před odchodem na internát požádal o slovo pan Martin Růžička z Pražské židovské obce. Jejím jménem i jménem svým poděkoval všem přítomným studentům za odvedenou práci, protože v Písku se o tuto židovskou památku nemá kdo starat. Ti, kdo by mohli a chtěli, už nejsou.

Nejen mne, ale i ty šestnáctileté, před chvílí ještě tak veselé a rozesmáté kluky po těch slovech zamrazilo. A po pár vteřinách hrobového ticha se ozval potlesk. „Ten potlesk nepatří mně, ten patří vám, kluci, za tu práci, co jste dneska odvedli,“ reagoval pan Růžička.

Co napsat na závěr? Já osobně si moc vážím toho, že se u nás na škole našla parta mladých lidí, kterým není osud písecké synagogy zcela lhostejný a že dokázali přiložit ruku k dílu, i když je nikdo nenutil a mohli ten čas „proflákat“ na internátě. A že některým to nadšení vydrželo i při náročném studiu celé dva roky. Do zimy ještě chystáme podobnou akci na židovském hřbitově a za odměnu pak výlet po židovských památkách Prahy. Prý už teď se všichni moc těší.

Milan Vavřík, třídní 3. A lesnické školy v Písku