O akci samotné jsem se dozvěděl vcelku nedávno, možná že až někdy zkrajeminulého podzimu. Žiji sice nedaleko, ve stejném okrese jako organizátoři z pořádající obce, ale věřte-nevěřte, dříve se ke mě informace o tradičním pochodu v poblížení Hrejkovic nedostaly. A přitom se považuji za člověka s rozhledem, který se aktivně zajímá oveřejné dění, najmě ve svém okolí, a to včetně sportovně-společenských akcí podobného druhu.

Před přetrvávající (pandemickou) situací jsem se s blízkými a přáteli pravidelnězúčastňoval např. obnovené "Švejkovky" s trasami vedoucími okolím Písku či již desítkamipo sobě jdoucích Silvestrů ošlehaného výstupu na nejvyšší místo Píseckých hor - vrch Mehelník (633 mnm). A mám mnohačetnou zkušenost i s patrně nejznámějším podnikem svého druhu u nás – s pochodem do Prčice. Jak známo, jedním ze startovních sídel klasiky"PPP" je dlouhodobě i druhé nejlidnatější sídlo Písecka – město Milevsko, jinak tokatastrální soused Hrejkovických.

Co se týče samotného ročníku Dvacítky s pořadovým číslem 38, soudím, že pořadatelé měli tentokrát šťastnou ruku co do "objednávky" povětrnostních podmínek (aktuálního počasí), zvláště pak v jeho dopolední části, tak i samotné trasy. Ač turista i cyklomilec - obé na více méně rekreační úrovni - a současně ctitel (nejen) jihočeské krajiny, jsem dosud většinou míst, kterými cesta "Hrej-20" v sobotu osmého ledna vedla, kráčel poprvé.

Pozitivně hodnotím i zvolené značení etapy, konkrétně červené fáborky. Jen měly být "instalovány" nahusto, a to především v místech, kde se schází (odbočuje) z dosavadní cesty. A po takové odbočce, prosím, vždy přidat tyto potvrzující výtazné pásky v rozpětí do cca 50 metrů od příslušné změny trasy. Zvláště v členitém lesním porostu je takový postup ze strany organizace pochodu velmi žádoucí. A ve výsledku tudíž i účinný. A fáborky pokud možno umisťovat na pevné body (dopravní značení, cedule, kmeny vzrostlých stromů, případně stavby a objekty jako takové).

Zauzlovat fáborek nyní - na vrcholu zimního období - na tenkou větvičku, která se lehce ulomí i při běžných poryvech větru, není dvakrát rozumné. Navíc je i předem snadno sejmutelná různými nenechavci, či třeba účastníkem vlastního pochodu "posilněným" alkoholem víc než je zdrávo. Nejde však oojedinělou pořadatelskou nedokonalost. Setkal jsem se s ní již mnohokrát, po různu i během cyklo-podniků u nás na jihu Čech.

Také bych si "přisadil" ve věci odbavování účastníků před zahájením pochodu; pochlubit se vysokým číslem zapsaných (zde cca dvanáct set) je pěkné a z pohledu obecní prestiže vlastně i logické. Současně přitom ale nechat vypravovat předlouhý, opticky téměř nekonečný špalír lidí od jednoho stolku pouhými dvěma - samozřejmě rychle zahlcenými - pořadateli, ke všemu na nevelkém prostoru před místní hospůdkou, je zkrátka špatně.

Osobně jsem kvůli tomu reálně zvažoval, zda si vůbec mám vystát tuto "frontu na maso" a raději nevyšlápnout bez propriet i památeční destičky pochodu. A to by mne mrzelo. Nicméně ve výsledku jsem kvůli tomu startoval možná až o celou hodinu později, než jsem mohl a chtěl.

Jinak anoncované kontroly fungovaly na předem uvedených místech, ohýnky plály, špekáčky se opékaly, zahřívadla "tuzemské" provenience tekla. A místy dokonce proudem. Lidé, se kterými jsem se cestou takříkajíc zčuchl, působili vesměs pohodově, ba přátelsky. V tomto ohledu jsem měl tedy štěstí. Pokud mám popisovaný turisticko-společenský podnik ohodnotit tzv. jako ve škole, udělím početnému pořadatelstvu z Hrejkovic, a případně i přilehlých vesniček, za celkovýdojem z akce známku dvojku (2). Tak jen houšť a větší kapky! A za (necelý) rok, o první sobotě  následující po 6. lednu - svátku Tří králů (Zjevení Páně), našlapanou!

Pavel Král, kosmopolita (působící převážně v Písku), poprvé účastníkem tohoto tur-podniku